Vstup na vlastní nebezpečí – hlásá cedulka umístěná za mostem v České Metuji. Pod ní se chystáme na vodu a věříme, že se nevztahuje na jízdu po Metuji. Po několika letech jsme se vrátili na úsek přes Maršovské údolí, ale tentokráte máme mnohem více vody. Je únor 2021, první výraznější tání a my máme stav: 78 cm, 6.15 m3/s na vodočtu v Maršově. Minule jsme měli o skoro 30 cm méně.

Je to znát. Kalná a temná voda rychle utíká korytem. Ještě se nevylévá, ale v některých částech je zarovnána až k okraji. Projíždíme obcí a za ní se objevují pastviny a louky. Nečekáme zde nějaké nebezpečí, i když proud jde v zatáčkách docela prudce do břehu nebo stromů. Najednou před sebou vidím natažený drát z ohradníku přes celou řeku, který poskakuje na hladině. Chvíli se dá dobře přejet, ale občas nevyzpytatelně vyskočí tak nad hladinu, že bych ho měl u pasu. Pomáhám si pádlem a při přejezdu si ho raději připlácnu k hladině.

Jenže jedním ohradníkem to neskončilo. Následují ještě další 3 pásky přes tok, ale už tolik neskáčí a dají se snadno přejet. Blížíme se do Maršova, jenže před ním se musíme podplazit pod ikonickou vrbou, za kterou je přes celý tok strom. Pak následuje most se stupínkem a vodočtem. Dá se dobře projet a za chvíli je další klenutý most, za kterým následuje první ze dvou jezů. Je nutné zastavit už před mostem vlevo a dojít se podívat.

Není v něm žádný válec, splout se dá bez obtíží, jen se musí loď na koruně stočit ve směru šikmého jezu. Pak už se začíná údolí více svírat a přichází nejhezčí úsek. Lesy zde dostaly hlavně na začátku pořádně zabrat od kůrovce, dále už takové holiny nejsou vidět. Obdivujeme skály překryté vrstvou ledu vytvářející malý ledopád.

Maršovské údolí je opravdu pěkné. Je vyhledávaným místem pro pěší turistiku i pro konání skautských táborů. Naštěstí nejsou nikde padlé stromy nízko nad hladinou, jen asi dva se daly přejet. I lávky přes řeku jsou relativně vysoko, takže se s pořádným předklonem dají podjet.

Jen jeden velký zátaras jsme museli vyřešit obchůzkou po břehu s využitím sněhu, kdy jsme se přitahovali za větve na klouzali s loděmi okolo padlého stromu.

I druhý jez byl dobře sjízdný a to už vjíždíme do Velkých Petrovic, kde máme auto.

Za necelou 1,5 hodinu jsme spluli 6 km tohoto krásného úseku. Snad se sem vrátíme dříve než za 8 let, protože voda zde nebývá moc často.

Petr