V týdnu se Katka (moje manželka) zmínila o tom, že by se chtěla podívat do Polska na trh. Okamžitě jsem toho využil a začal plánovat novou akci. V sobotu vyrazíme směr Náchod, kde se necháme vyhodit na Metuji a holky budou pokračovat do Polska. Pak nás vyzvednou v Novém městě n. Metují. Zavolal jsem tedy Romanovi a během chvilky bylo vše dohodnuto. V sobotu 22.03.2003 vyrážíme. Bohužel zjišťujeme, že Metuje má pouze 36 cm (tedy 4 cm pod limit). No nevadí pojedeme a uvidíme.

V Náchodě, zatímco jsme se převlékali, Katka objevila foťák a iniciativně začala fotit nesmysly, aniž jsem si toho všimnul. Když jsme byli připraveni ještě nás vyfotila a podala mi foťák se slovy: "Jé, máte tam už jenom jeden snímek". Nasedáme do vydry a vyplouváme. Metuje je tady celkem klidná bez záludností, sem tam se objeví nějaká peřejka. Projíždíme chatovou oblastí. I když Metuje v těchto místech nedosahuje vyšší obtížnosti, stále to teče dobře, takže kdo nechce, ten se nenadře. Okolí je rozhodně pěkné. Místy leželo ještě pár zbytků sněhu, ale zima nám nebyla. Když jsme projeli chatovou oblastí, přijeli jsme k místu, kde Metuje tvoří ostrov. Zastavujeme nad ním na svačinu. Já se jdu podívat, jak to vypadá. Pravým ramenem teče velmi málo vody. Oproti tomu levé vypadá velmi dobře. Končí ale poměrně ostrou pravou zatáčkou. No bude to veselé. Vracím se k Romanovi. Spolu se na to jdeme podívat ještě jednou fotím si toto místo (fotka - jak to tak bývá u posledních fotek - nevyšla) a jdeme na to.

Vyrážíme. Jedeme po pravé straně levého ramene, kde je proud pomalejší, přijíždíme k zatáčce a stříháme to mezi dvěma šutry. Trochu drhneme, ale je to lepší než to vzít vlevo proudnicí do klády a nánosů v zatáčce. Úspěšně se nám podařilo projet a pokračujeme dál. Za chvíli přijíždíme k mostu, kde to začíná být zajímavé. Voda zrychluje a v řečišti je spousta kamenů. Za vyššího stavu by to mohlo být celkem v pohodě, ale nyní to je slalom mezi šutry. Kousek pod mostem jsme se cvakli a udělali menší díru do lodi. Prostě jsme nedokázali najít rozumnou cestu. Zvažuji, jestli má cenu pokračovat. Roman mě přesvědčil naším oblíbeným "jdem do toho prsama" a ujištěním, že pokud loď rozbijeme, tak ji opraví.

Tak tedy jdem do toho. Díru jsme přelípli lepící páskou. Předem si plánujeme kudy to vzít dalších cca 50 metrů, ale je mi jasné, že zastavit jen tak nepůjde, a za zatáčkou se budeme muset rozhodovat podstatně rychleji. Vyrážíme tedy, nezbývá mi, než plně důvěřovat Romanovi, že bude správně volit cestu. Bylo to úžasné. Úspěšně jsme se prokličkovávali mezi kameny. Už jsme se necvakli ani nevytvořili další díru.

Peřeje skončily u silničního mostu. Pak jsme ještě přenesli dva jezy a ukončili plavbu v Novém Městě n. Metují. Holky se nakonec do Polska nedostali, protože na hranicích byla velká fronta (asi kvůli válce v Iráku). Metuje se nám rozhodně líbila a určitě si ji někdy zopakujeme.

Ahoj Tomáš