Počasí na velikonoce a začátkem května bylo obzvláště teplé a stálé a když se k tomu přidaly pondělní státní svátky, byly přímo ideální podmínky pro sjíždění horských řek a potoků téměř v tričkách. Slunce způsobilo tání v těch nejvyšších částech našich hor a tak bylo možné vyrazit skoro kamkoliv do hor – Krkonoše, Šumava, Jeseníky … My jsme se rozhodli pro horní tok Moravy a Krupou v jednom víkendu a pro Jizeru v dalším.

Morava byla velmi poškozena povodní v roce 1997 a tak mě zajímalo, jaké změny proběhly od této doby a jak to ovlivnilo koryto řeky a kilometráž. Plavbu jsme začínaly od ][s mostu 338.2, kde jsme čekali na další partu, která se rozhodla jet Moravu na kajakách ještě výše. Tento úsek popisovali jako velmi rychlý, bez možností přistát a s občasnými překážkami v podobě padlých stromů. Břehy jsou zpevněny navezeným lomovým kamenem, který tak nedává možnost vzniku vracákům, ve kterých se dá jednodušeji přistávat. Od našeho nástupního místa se toto mění a řeka je i o něco širší a vhodná i pro rafty.

Další den jsme se vydali na asi 4km sjezd říčky Krupá, která ústí do Moravy. Vody již neměla tolik jako Morava, protože její pramen není tak vysoko, nicméně jet se ještě dala. Až při jízdě jsem si uvědomil, že je to možná pro nás s Pálavou štěstí, jelikož na jednom místě čněl z proudnice ocelový drát, který by jistě náš člun pěkně rozpáral, kdyby bylo více vody a my na něho najeli (i v Moravě bylo několik zbytků stržených mostů a lávek, které ohrožovaly nafukovací čluny). Plavba byla velmi příjemná v krásném údolí a teplém počasí.

29.4. začínaly raftové závody a to sjezdem na Kamenici. Nám se bohužel rozpadla soutěžní posádka, takže to s naší další účastí vypadá velmi špatně. Přesto jsme se tam vypravili, abychom udělali několik fotek, ale naším hlavním cílem byla Jizera.

Když jsme dorazili na Kamenici a k Navarovské soutěsce, ještě závody nezačaly, ale voda již tekla. Toho využívaly různé mimosoutěžní posádky a také jedna CK, které zde měla zájezd. Nevím, jak to měla zařízené, zda na každém raftu byl nějaký zkušený doprovod, ale průjezd soutěskou tomu moc nenasvědčoval. Nejvíce mě zaujal jeden raft, který zastavil zhruba uprostřed soutěsky již značně demoralizován a dlouhou dobu se posádka rozmýšlela, zda má pokračovat. Nakonec vyjeli, jenže to vzali špatnou stranou a jejich raft se připlácl na velký kámen uprostřed řeky. Někteří se katapultovali, někteří vydrželi a jedna vodačka dokonce vystoupila na ten kámen. Raft pak sklouzl se zbytkem posádky a pokračoval dále, ale ta vodačka zůstala uprostřed řeky v divokých peřejích. Byl jsem velmi zvědav, zda ji nějak pomohou, nicméně mě to připadalo, že nikomu snad ani nechybí. Nakonec kolem proplouval další raft a já jen v němém úžasu sledoval, jak se rozbíhá, odráží a skáče do raftu.

Hurá, jak se zdálo, všichni snad přežili. Byl jsem z celé této akce trochu rozpačitý, protože tam plavalo na můj vkus velmi mnoho lidí naprosto neznalých základních znalostí sebezáchrany a plavby v divoké vodě (chápu, že není možné všechny účastníky zájezdu předem vyškolit), bez jakéhokoliv jištění ze břehu a navíc měli někteří jedinci i takové vesty, které jim sklouzávaly přes hlavu díky nedostatečnému upevnění.

Pak jsme vyrazili na Jizeru od Mýta. Vody Jizera mnoho neměla, ale Mumlava to celkem dobře dorovnávala. Plavba byla zpočátku parádní, ale to jsme měli před sebou ještě Ostrov hrůzy. Byli jsme se na něho předem podívat a vzhledem k tomu, že jsme měli Pálavu, rozhodli jsme se pro objetí ostrova vlevo a pak s přejetím doprava. Z počátku to šlo velmi dobře, několik průskoků mezi kameny, ale pak jsme zazmatkovali a chtěli zatáčet o skok dříve. Když jsme to zpozorovali, podařilo se nám nad skokem zarazit a prohlédnout si další část. Loď jsme však moc dobře nedrželi a najednou prudký škubanec. Sakra, někdo se nám asi pokouší ukrást loď. Proud totiž stáhl záď přímo do průskoku a jak jsme ji drželi a nechtěli ji pustit, tak nám zalil záď a silně ji tlačil dolů. Chvíli jsme se s ním o loď přetahovali, aby pak pochopil, že jsme větší machři a vydal nám ji. Jo, kdybychom tak věděli, že to nebude na dlouho. Nasedli jsme tedy s rozhodnutím co nejdříve po skoku zatočit vpravo. Najíždíme, padám o něco více, než jsme očekával, nicméně vybírám pád vpřed a kormidluji vpravo. Jenže tam bylo kus nějaké větve, kterou bylo nutno objet, ale síla proudu byla taková, že nás to tam pěkně udělalo. A aby se nám řeka dostatečně pomstila za první incident, sebral nám natrvalo skládací pumpu na nafukování raftů, kterou jsme měli přidělanou v lodi.

Další plavba pak již pokračovala v krásných peřejích za občasného vylévání vody. No, ona to zas taková pohoda pro někoho nebyla, protože jsme míjeli raft zašprajcovaný pod stromem tak, že vůbec nešel vytáhnout. Podrobný popis změn od vydání poslední kilometráže na Jizeře si můžete prohlédnout zde. Fotografie z Moravy jsou od T. Suka a z Jizery od R. Matyáše. Já jsme bohužel někde na Kamenici či Mumlavě či Jizeře ztratil vyfocený film, takže pokud by ho někdo našel, budu zavázán.

Petr