O výpravě do Kyrgyzstánu už Petr, který akci organizoval, hovořil před dvěma roky. Nakonec jsem se rozhodl této výpravy zúčastnit i já. Na rozdíl od předchozích dvou výprav se nás část (já, Mára, Dáša, Petr a Pepa) vydává z Čech osobním automobilem a ostatní letí o dva týdny později letadlem. Náš x let starý Mercedes nás bez závažných poruch dovezl do Biškeku, kde se pak setkáváme s ostatními účastníky této výpravy.

1.9. Cesta do Kyrgyzstánu

K ránu Petr s Márou přivezli ostatní účastníky výpravy z letiště. Přijel s nimi i Pavel, který se s Pepou vydá na samostatnou cestu po Kyrgyzstánu, jelikož rafting není jejich hobby. Nakládáme naše věci a lodě do přistaveného mikrobusu, a pak se vydáváme na cestu směr jezero Issyk kul. Cesta pěkně utíká, za městem už se začínají objevovat hory a tak je na co koukat. Na začátku jezera se zastavujeme ve městečku Balikči. Děláme pauzu a jdeme na místní tržiště. Po nákupech pokračujeme dál kolem jezera a kolem 19. hodiny končíme v obci Tosor. Zde máme zajištěné ubytování v jurtách s večeří a snídaní.

2.9. Přesun k řece Nardyn

Po snídani jsme se vrhli na nakládání veškerých našich věcí na přistavený nákladní automobil značky ZIL a o půl jedenácté vyrážíme do hor k tolik očekávané řece Naryn. Cestou v městečku Barskún si ještě kupujeme pivko, a pak hurá do hor překonat horské sedlo ve výšce přes 4000 m n.m. Polní cesta, po které jedeme k sedlu, je ve velmi dobrém stavu hlavně díky tomu, že vysoko v horách je zlatý důl. Cestou se ještě zastavujeme, abychom na okolních svazích nasbírali nějaké to suché dřevo, neboť první dva dny plavby nebude nikde ani klacík. Za odbočkou ke zlatému dolu se cesta citelně zhorší, ale pro náš vůz je pořád v pohodě sjízdná. Když jsme se dostali k sedlu, začalo dokonce na chvíli i sněžit. Bylo zde poměrně dost chladno, a tak se všichni na odkryté korbě náklaďáku těšíme, až začneme sjíždět dolů k řece. Kolem šestnácté hodiny konečně přijíždíme na náhorní plošinu k Narynu. Jelikož je plošina velká a otevřená plocha, fučí zde silný vítr a je tu poměrně chladno. Udělali jsme oheň, abychom se zahřáli, ale vítr byl natolik silný, že jsme oheň museli chránit nafouknutými rafty.

3.9. První den na vodě

Kolem osmé hodiny se probouzíme do chladného rána. Nakládáme na rafty jídlo na jedenáct dní, kuchyňské vybavení a naše bágly se stany a konečně vyplouváme. Na prvním raftu jedu já, Mára, Dáša a jako kormidelník Petr. Na druhém jedou Honza, Ježek, Radek, Čenda a kormidluje jim Háček. Mára s Ančí jedou na kajacích. Řeka je zde poměrně plytká, rozlitá do šířky a tvoří několik ramen, takže musíme hledat cestu. To není tak úplně snadné, protože voda v řece je silně zakalená, má šedou barvu, a tak občas musíme raft potlačit. Na široké náhorní planině není téměř vůbec žádná vegetace a fouká zde studený vítr. V dálce se tyčí obrovské hory, některé kolem 5000 m n. m. Jejich vrcholky jsou nádherně zasněžené a všude boží klid.

Dnešní plavba je poklidná, řeka je bez peřejí, ale teče velmi svižně zhruba kolem 10 km/h. Dnes končíme u bývalých kasáren. Když jsme přijížděli, tak jsme nechtěně vyplašili přivázaného koně. Evidentně nebyl zvyklý, že by se po řece někdo plavil. Bohužel se splašil tak, že utekl a zmizel v dáli. Telek, který zde bydlí, nás velmi vstřícně zve dál a nabízí nám nocleh a možnost uvařit si jídlo na jeho kamnech. Toho využíváme a pouštíme se do vaření. Přikládáme do kamen sušeným trusem a Telek nám půjčil speciální velký hrnec pro vaření nazývaný Kazaň. Udělal nám také místní čaj, který se zde vaří velmi silný, a pak se ředí horkou vodou. A je opravdu výborný.

4.9. Začínají první lehčí peřeje

Po snídani nakládáme naše věci na rafty, kolem jedenácté hodiny se loučíme s Telekem a vyrážíme dál. Voda pěkně valí, všude jsou pusté planiny a vysoké hory. I tak je ale okolní příroda krásná. Řeka mírně zvyšuje svou obtížnost a občas se konečně objevují i lehčí peřeje. Obtížnost je tak WW I, místy WW II. V jedné peřeji Ančí špatně najela a převrátila se. Bez problémů to ale zvedla a pokračovala dál. Kolem zrovna projížděl druhý raft. Jak sledovali Ančí, tak se nevěnovali řízení a najeli na obrovský balvan uprostřed řeky. Při tom jim z lodi vypadl Honza. Trochu si zaplaval, a pak ho kluci natáhli bez úhony zpět do raftu.

5.9. Obtížnost se zvyšuje

Ráno se budíme do nádherného slunečného dne. Je krásně modrá obloha a po chvilce se výrazně oteplí. Po ránu zde běžně bývá i námraza. Zhruba první dvě třetiny dnešního úseku nás řeka zásobuje nádhernými a celkem přehlednými peřejemi o obtížnosti WW II – III. Vlny jsou obrovské a místy dosahují i dvou metrů. Valí se jedna za druhou a my se na nich houpeme jak na houpačce. Děláme vše pro to, abychom se nepřevrátili, protože posbírat všechny naše věci by byl asi obrovský problém. A tak vybíráme stopu tzv. na jistotu. Dnes táboříme na levém břehu na konci náhorní planiny. Dále řeka teče pěkným údolím a začíná se objevovat i vegetace. Z měsíční krajiny se začínáme zase vracet na Zemi.

6.9. Vplouváme do údolí s krásnými peřejemi

Ještě než vyrazíme na vodu, jdu pěšky asi dva kilometry po proudu a usazuji se na balvanu v nádherných peřejích, aby mohl natočit naše projíždějící lodě. Kousek za peřejemi pak nasedám k ostatním do raftu a hurá dolů. Dnes je řeka těžší než v předešlých dnech, pořádně nás zásobuje nádhernými peřejemi WW III – IV a také teče dost svižně. Po chvíli jsme si všimli, že za námi nejede druhý raft a tak přirážíme k levému břehu. Já s Petrem se prodíráme hustým křovím prudkým svahem nahoru na břeh a jdeme se proti proudu podívat, co se stalo. O kousek dál jsme narazili na druhý raft i s kajakáři. Vše bylo v pořádku a tak jsme se vraceli zpět, když v tom jsme si všimli, že Ančí plave. Petr tedy rychle seběhl z vysokého srázu dolů k řece a na poslední chvíli hodil Ančí házečku. Stačilo pár vteřin a už bychom ji v tom rychlém proudu nestihli. Mařen jel dál lovit její kajak. V těch obrovských vlnách a velmi silném proudu nešlo kajak přirazit ke břehu, a tak se nám za chvíli ztratil z dohledu. Je to ale velmi zkušený kajakář, a tak jsme byli celkem v klidu.

Ančí pak šla po břehu, my jsme se rychle vrátili zpět do raftu a jedeme dál za Mařenem. K tomu všemu se cestou v peřejích podařilo Dáši při pádlování zlomit pádlo. Naštěstí máme náhradní. O kousek dál jsme nestihli přejet z levé strany na pravou a vlítli jsme do obrovského válce. Naštěstí jsme na poslední chvíli stihli srovnat raft a najeli jsme do něj rovně. Neměli jsme však patřičnou rychlost a bohužel válec byl tak silný, že se nám nepodařilo z něj vypádlovat. Hezky si s námi pohrával a točil nás dokola jako na kolotoči. Všichni jsme v raftu vylehávali a drželi jej tak, aby se nepřevrátil. Když nás to otočilo počtvrté, už se dostali na břeh kluci z druhého raftu. Háček nám hodil házečku a přitáhli nás ke břehu. V zápalu boje jsme já a Petr přišli o pádlo.

Pár metrů pod válcem je na levé straně další mohutná peřej. Už bychom ale nestihli bezpečně najet, proto vykládáme věci z raftu a přenášíme je po břehu asi 100 m níže, kde zakládáme tábor.

Martin Tomaško