12.9. Sháníme koně

Ráno balíme část našich vodáckých věcí do dvou lodních vaků a Petr je vezme s sebou do vesnice, až pojedou pro koně. Pak se všichni kromě mne a Máry vydávají na túru do hor. My jdeme s Márou za ženou rangera pro čerstvé kravské mléko. Kolem půl druhé beru netbook, mobil a jdu se také projít na nedaleký kopec. Měl by tam být signál, tak se pokusím zase poslat na web pár fotek. Kolem 19. hodiny se konečně vrátil i Petr. Přivezli však jen část koní, zbytek by měli dovést domorodci až zítra ráno. Přivezl také nové zásoby alkoholu (3 půllitry vodky a 11 litrových piv) z místního obchodu, který tím vykoupil. Pak jsme s rangerem a jeho bratrem seděli u ohně a povídali si o zdejším životě.

13.9. Koní je méně než lidí, někteří půjdou pěšky

Už v šest ráno vstáváme a balíme naše věci na koně. Je poměrně zima a než vyleze slunce, zůstává na trávě námraza. Kolem osmé přijel ranger s koňmi. Mělo jich být celkem 12, ale dovedl jen 10, tak někteří z nás půjdou pěšky. Když jsme dojeli na první vrchol, museli jsme převázat kajaky a rafty, protože nám z koní padaly. Počasí opět přálo a my se kochali jízdou a okolní přírodou. Před vesnicí Tashabat jsme pak uhnuli doleva a objeli ji z pravé strany. Dojeli jsme až za nesjízdný kaňon k řece Naryn a na jejím levém břehu založili tábor.

Složili jsme všechny naše věci a vydali se do vsi vrátit koně. Ve vsi jsme si nejprve v magazínu nakoupili a poté se vydali ke rangerově rodině, kde jsme měly vaky dovezené Petrem z předešlého dne. Ranger nám domluvil mikrobus, abychom nemuseli jít k řece takový kus pěšky.

14.9. Znovu na vodě

Dnešní ráno je zatažené a poměrně chladné. A do toho fouká i vítr. Po snídani se pořádně oblékáme a balíme na rafty všechny naše věci. Řeka je dnes opět pěkně živá a svižná, masíruje nás obrovskými vlnami v peřejnatých úsecích. Většina jich je poměrně přehledná, jen jednu peřej si před splutím prohlížíme, a pak ji bez problému splouváme. Obtížnost řeky je opět kolem WW II – III. Teče nízkým kaňonem, který vymlela ve štěrkovém podloží, a vytváří tak nádherně barevné scenérie. Protože není moc teplo, děláme jen krátkou pauzu, ať jsme co nejdříve v táboře. Ten zakládáme na pravém břehu. Jelikož je tady velká rovina, poměrně dost zde fouká. Když jsme stavěli tábor, přišel se na nás podívat místní domorodec z nedalekého stavení. Chvíli si s námi povídal, a pak nás zavedl do vsi a ukázal, kde jsou malé obchůdky. Do tábora se přišel podívat i místní policajt. Také s námi diskutoval, pak si zapsal z pasu Petrovy údaje a v klidu zase odešel. Večer, když jsme seděli u ohně, se za námi vrátil opět místní domorodec a pozval nás ráno k nim domů na snídani. Slíbil nám také, že na zítra pro nás zajistí chleba a placky.

15.9. Dojíždíme do města Naryn

Před námi je poslední den plavby po řece Naryn. Ráno je poměrně teplo, ale zataženo a nad vrcholky hor docela černo. Jejich svahy také pokryla slabá vrstva sněhu. Modlíme se, aby to nedošlo i k nám. Po snídani u místních, která byla na místní poměry velmi honosná, bylo potřeba zajet pro chleba. A tak jsem hopnul na koně a s jedním z místních jsem zajel k pekařce pro čerstvě upečené chleby a placky. Pak jsme naposledy nabalili rafty a po rozloučení s místními vyrážíme do města Naryn. Řeka je pořád dost výživná a zásobuje nás dál a dál peřejemi s obtížností WW II – III. Vlny jsou místy opravdu vysoké a řeka už je asi 50 m široká. Pár kilometrů před městem Naryn děláme pauzu. Jelikož se rychle zatahuje, vydáváme se po krátké přestávce dál. Začíná foukat silný vítr a po chvilce nás zastihl i déšť. Naštěstí netrval dlouho, ale i tak jsme byli dost zmáčení, jak nás zalévaly obrovské vlny. Než jsme dojeli do města, déšť ustál, zima však byla řádná. V Narynu jsme měli domluvené ubytování. Všichni se těšíme hlavně na teplou sprchu, a pak si jdeme prohlédnout malé městečko, kde však není ni zvláštního. Kromě řeky. Ta je úžasná a v plavbě by asi šlo pokračovat dál.

16.9. Přesun do Bištěku

Po snídani se balíme a skládáme všechny naše věci do mikrobusu. Ten je jako předtím nacpaný až po strop a vlezli jsme se jen tak tak. Cesta do Biškeku je přes hory místy dost rozbitá, ale s opatrností sjízdná i pro běžný automobil. Kolem jsou nádherné hory a na některých níže položených svazích už je sníh. Tady začne brzo zima. Pěkná cesta zase začíná až se napojíme na silnici, po které jsme jeli z Biškeku k jezeru Issyk kul. Na ubytovně v Biškeku si balíme věci do letadla a kolem devatenácté hodiny vyrážíme na závěrečný večírek do nedaleké restaurace Zolotaja Utka, kde už máme zarezervovaný stůl. Probíráme zde své zážitky z řeky a někteří přidávají další historky ze svých cest.

17.9. Odlet domů

Vstáváme ve dvě hodiny v noci a po přistavení mikrobusu do něj nakládáme bágly. Zůstává jen Dáša, která bude pokračovat po vlastní ose po Kyrgyzstánu. Asi za necelou hodinku jsme na letišti. V 5:30 odlétáme do Istanbulu, odkud po čtyřhodinovém čekání v letištní hale pokračujeme do Vídně a pak domů.

Závěrem

Na závěr bych chtěl říci, že tato řeka nabízí divokou vodu v zemích, které nejsou ještě úplně zasaženy moderním světem. Těžko se hledají řeky, které vás na 140 km neustále zásobují obrovskými peřejemi. Toto Naryn jistě nabídnout může. A k tomu jsou zde velmi ochotní lidé, kteří za patřičný obnos udělají vše, abyste se dostali tam, kam potřebujete. Kyrgyzstán je zemí, kde bezpečnost je na podobné úrovni jako u nás a začíná zde růst turistický ruch. Tak si pospěšte, než se z něj stane „Chorvatsko“ a užijte si ten klid a neposkvrněnou přírodu.

Více informací, fotografií a videa z naší cesty najdete v článku „KYRGYZSTÁN 2013“ zveřejněném na našem webu www.portalprovodaky.cz.

Martin Tomaško