co napadá mě, šakal, jsakal~quick.cz, 2/9/2007 2:56 PMKdyž se tak zamyslím, co JÁ (a to JÁ chci zdůraznit, protože chápu, že je to pouze můj názor) bych chtěl a nechtěl od lidí, kteří se snaží o podobné projekty:
1. základní je moje myšlenka, že "správný" vodák vlastně žádnou pomoc a organizovanost nepotřebuje. Nicméně jsou překážky, které mu komplikují život.(viz další body). Taktéž vodácké oddíly a větší party potřebují trochu jiné zázemí, než pár brontosaurů jako jsem já. Organizovanost plavby, stavby a usnadňování provozu na řece musí být úměrné počtu a kvalitě vodáků, které hodlám přivolat. Pokud je cílem organizátorů pouze zvyšování turistických příjmů v regionu, a staví se k splouvání tak, že "čím více, tím lépe", stavím se k tomu jednoznačně negativně. Uvažovat jako o jednom z prvních kroků o šipkách k hospodám taky považuji spíš za žert. Stejně tak podpora a stavění "kiosků" a placených tábořišť jsou komerční akce, které bych nechal na soukromnících. Stejně tak - jakékoliv úpravy říčního koryta a odstraňování překážek jsou vyhozené peníze. Tam, kde se dá projet(i když třeba nebezpečně) jsou jakékoliv úpravy nežádoucí. Vodáci jsou (anebo by měli být) zvyklí vyhodnocovat aktuální stav řeky. Řeka se neustále mění a tvoří nová kouzla a překážky. Představa, že vytvořím "bezpečnou" vodáckou cestu je naivní a drahá na údržbu. Vodáci nechtějí, a neměli by se stále vodit za ruku někým větším, starším a chytřejším. Hlavně neřežte žádné padlé stromy, neodstraňujte nic z náplavů - prostě nejlepší řeka je vždycky ta přirozená. (ostatně tohle čištění dělá, nebo by měla dělat správa povodí)
2. Obě Orlice se dají splouvat už dnes, nicméně si dovedu představit následující aktivity, které by pomohly plavbu vodákům zpříjemnit: existence tištěného vodáckého průvodce (kiometráž, fotky, informace), občasné značení ř.kilometrů v terénu s info o nejbližších tábořištích, třeba turistické info cedule (no jo! Já je opravdu čtu:-)), existence vodáckých "nouzových" tábořišť. Taková tábořiště vždy preferuji a vyhledávám. Moje zkušenost je taková, že pokud tam nemají přístup auta (vjezd povolen pouze pro složení a naložení lodí, žádné hangáry a rybáři na půl prázdnin), jsou tyhle tábořiště úplně nejlepší. Stačí ohniště, vyvážené popelnice, přístřešek a suchá latrína. A klidně může večer přijít správce, rádi zaplatíme. Hodně peněz musí jít na propagaci - informace, že řeka je sjízdná a že jsou na ní vodáci vítáni, že takové tábory existují atd. V CHKO musíme vyjít vstříc správám - pak jsou namístě zmíněná nástupní místa a ostatní omezení (zákaz vystupování, táboření). To ale platí v CHKO obecně, jde jen o definici řeky jakožto věřejné turistické cesty a podmínek používání (limit vody). Tyhle podmínky by měla vznést Správa. Zrovínka u CHKO Orlické hory mám pocit, že jsou to rozumní lidé, stavící se k přiměřenému vodáctví pozitivně.
3. To co by vodákům opravdu pomáhalo jsou už sny: například zajišťování dostatku vody pro splouvání Litického oblouku, a vody pod nejrůznějšími "suchými" jezy (Choceň, Borohrádek atd..), informování o termínech pouštění Pastvin. Stavby skluzů na vhodné jezy, když už ne přímo šlajsny. To už by byl skoro vodácký ráj (a nuda, jak ví i Melounek).
Netvrdím, že jsem na nic nezapomněl, a zůstávám s pozdravem
šakal