"Déšť padal a voda soupala, déšť padal a voda stoupala," se zpívá v jedné písni, kterou si matně vybavuji ze školy v přírodě před dávnými časy. Přesně to se stalo. Samozřejmě uprostřed týdne. Nutnost býti na jakémsi pohovoru neumožňoval vzít si dovolenou. A co asi tak podniknout odpoledne? Hanz se ozval s Rokytkou, slovo dalo slovo a jelo se. Vždycky jsem si chtěl sjet horní část Rokytky, kolem které jezdím pravidelně na kole do práce, zejména část přes poldr Čihadla.

Jízda po Běchovickém potoce není zrovna příjemná

Vyrážíme na krátkou cestu do Běchovic, kde parkujeme u Běchovického potoka v ulici V Potočinách. Rovná strouha široká tak na délku kajaku s nevábně vyhlížející vodou zrovna neláká ke splutí, ale což. Sklouzávám se po břehu do vody a zapichuji se špičkou do bahnitého dna. Dobrý začátek. Následná jízda po Běchovickém potoce patří asi k tomu nejúchylnějšímu, co jsem zatím jel. Sem tam najedeme na bahnité dno, místy nás zastavuje dno kamenité a musíme přišukávat. Vysvobozením pro nás je soutok s Rokytkou a hned následně s Říčanským potokem.

Konečně na Rokytce

Šířka koryta se ztrojnásobuje a hned si připadáme jako na velké řece. Projíždíme pod železniční tratí na Kolín a Rokytka se zanořuje do vegetace. Potkáváme srnku a menší stádo divočáků, prostě jízda jak na safari. Překonáváme první padlý strom a také nízkou lávku. Jinak je zde koryto až překvapivě čisté. Pod mostem Pražského okruhu dorážíme k jezu, kde část vody vpravo odvádí náhon. Jez by šel skočit, kdyby dvacet centimetrů nad hladinou nebyla jakási kovová traverza. Takže opět z kajaků ven a přenášet. Po pár záběrech se ocitáme na hladině Počernického rybníku a začíná boj se stojatou vodou a protivětrem.

Rokytka se dále výrazně zpomalí

Lehce prší a vítr nám žene do tváří drobné kapky. Úplně živě se mi na chvilku vybavuje jeden den strávený na jezerech ve Finsku, kdy jsme v takovémto počasí pluli se ženou celý den. Počernický rybník je ale podstatně menší než finská jezera, a tak jsme na konci relativně rychle.

Průjezd Počernicemi je trochu svízelný díky rozlivu vody. Později se koryto zužuje a jízda je opět v pohodě. Tedy byla by, kdybychom nepotkali dvě klády přes vodu. První po chvíli uvolníme, že následně přes ní přejedeme, ale na druhé musíme z kajaků ven.

Poldr Čihadla je nejhezčí částí tohoto úseku

Pak už vplouváme na revitalizovaný poldr Čihadla. Stromy ze břehů mizí a řeka meandruje v louce v úzkém korytu příjemně svižným tempem. Nabízí pár zkratek a několik slepých ramen. Je to ta nejkrásnější část, kterou tok Rokytky nabízí. Bohužel však je celkem krátký. Brzy jsme u hráze, kde se nám daří protáhnout se úzkým okénkem v betonu a tak nemusíme přenášet. Za vyšší vody by to bylo nepochybně jinak. Potok se opět rozšiřuje a proud slábne až zcela mizí ve vzdutí Kyjského rybníka. Takže opět galeje až k výpusti. Zejména na mém playboatu s placatým dnem žádná sláva. No a dál už je ta notoricky známá Rokytka, kterou asi každý zná z podzimního vypouštění.

Z Běchovic až do Libně nám Rokytka poskytla 17 km příjemného podvečerního pádlování. Takže až zase zaprší, neváhejte a hurá na horní Rokytku. Minimálně z Počernic přes poldr to určitě stojí za to nejen pro skalní potokáře a vrbičkáře.

Aleš K.