Skok jezu bokem, takzvaný „bočan“, se asi pomalu vytrácí z repertoáru znalostí vodáků. Plastové kanoe ránu na záď při rovném sjezdu jezu snadno vydrží, měchuřiny se jen zavlní a většina laminátkařů, kterých ostatně ubývá, svou loď raději přenese, než by riskovala nevyzkoušený manévr. Jsou však i tací, kteří svoje umění rádi testují a sjíždějí s elegancí jezy, které ostatní v potu tváře přenášejí. Jedním z nich je kamarád Bořík. Na hranu jezu pod Havlovicemi na Úpě najel s bezvadně srovnanou lodí, vzorově kontroloval skok a bezchybně zvládl dopad.

Za to si také vysloužil náš vydatný potlesk. Abych jenom nechválil, na dalším jezu se koupal a zlomil pádlo, ale znáte to – i mistr tesař....

Druhý typ „bočana“ jsme viděli o kus dál na Viktorčině splavu (ano - splavu, jako člověk znalý bestselleru Babička nemohu pro místo, kde Viktorka prý řvala, nazvat vodácky jez). Neznámý pálavista, který se právě se svým háčkem vymotal z válce pod jezem, prohlásil: „Teď to sjedu v singlu a bokem.“ Zbýval čas si rychle připravit fotoaparát, nastavit krátký čas a vybrat místo. Následoval opět vzorný nájezd. Potom docela dlouhý souboj s rovnováhou, při kterém mistr skoků bokem nejprve přišel o pádlo. Chvíli ještě bojoval, opíral se rukama o těleso jezu a poskytoval tak davu turistů na břehu nádherné divadlo. Nakonec řeka zvítězila a nechala ho zaplavat.

Drama se tentokrát nekonalo. Plaváčkovi se podařilo od jezu s pomocí házečky dostat a postupně i vytahat jednotlivé kousky vybavení.

Nic tedy nezkazilo nádherný jarní den, který tentokrát asi zároveň znamenal jedno z posledních jarních svezení na přírodní vodě. Teď už budeme jenom čekat, kolik své vody nám občas přehradníci a elektrárníci pustí.

Jirka

Poznámka redakce: Sjíždět jezy s válcem může být životu nebezpečné, natož pak bokem! O tom, že Viktorčin jez je životu nebezpečný svědčí i dříve uveřejněný článek.