Měl jsem cestu do Olomouce a situaci na Mlýnském potoce u mostu jsem si prolezl a nafotil za malého stavu vody. To, co jsem nalezl, se dost lišilo od mých vzpomínek, když jsme to zde jeli s vyděšenýma očima, a také bych chtěl doplnit informace ke článku Nepříjemné překvapení na Mlýnském náhonu.

Nejpříjemné překvapení "poklidného" náhona

Jeli jsme v období dešťů za zvýšeného stavu vody. Byli jsme tedy už v tom Olomóci a první jezdec Sůsed najednou po zajetí za zatáčku vykřikl: „Bacha, je tu hrůza!" a byl fuč. Já jsem si do zatáčky zeširoka najel, abych získal výhled a ten stál zato! Řeka vřela v celé šířce ode zdi ke zdi. Neviděl jsem sice nic vysloveně smrtelného, ale kam jsem pohleděl, všude to bylo vysoké a ostré jako břitva. Kamarád už tam kdesi byl, nebylo jej vidět a mohl klidně potřebovat pomoc. Tak jsem se nezdržoval, vyhledal proudnici mumlaje si pro štěstí cosi ve stylu: „Morava je žena silná, takovou si není radno brát za manželku,“ a šel jsem na to.

Obtížné místo začíná pod mostem

Nejprve, ještě před mostem, se voda lomila a prudce akcelerovala, jako by tam byl pod vodou ukrytý jez. Ten byl mnohem dál a byl pryč - místo něj tam byly zaraženy polozbořené dřevěné piloty. Pak jsem hrozným proudem sjel asi do metrové vodní díry a naproti se mi zdvihala vodní stěna. Byl jsem v lodi sám a tak lehká špice mé otevřené kánoe jména "Julo Satínský" se vesele šplhala nahoru na tu první vodní horu, kterou jsem projel a ona mě (jak jinak) trochu zaplavila. Pak následoval asi čtyřicetimetrový úsek napěněných zuřících vodních "muld", které tvarem vypadaly jako ty lyžařské muldy a z jejich vrcholků vysoko vystřikovaly šplouchance vody.

Následují nepříjemné zbytky dřevěných pilotů

Toto jsem zvládal celkem dobře, ale vody v kánoi přibývalo. Pak jsem viděl, že proud míří doleva a celkem prudce naráží do stěny mostu, tak jsem pádloval více do středu řeky a přede mnou se objevila zatracená vodní hora, jak se řeka divoce nadržela před a při průtoku dírou v dřevěných pilotech. Ta vlna byla tak vysoká a divoká, že mě celého i s kánoí zalila vodou a já měl náhle v lodi asi 12 cm. Ta váha vody mě svojí setrvačností přetáhla přes mírný vodní válec, ale hrozila mně převrátit do stran. Nakonec jsem to napasoval do písčiny, kde byl zaparkován kamarád Sůsed a se zájmem sledoval moje počínání.

Fotky jsou za nízkého stavu, my měli o metr více vody

To, že se nynější situace tolik liší od toho, co jsme tam na jaře nalezli, si vysvětluji tím, že je provalením jezu koryto zúžené a tak za vyšších stavů (až o metr) se místní situace prudce dramatizuje. Za nynějšího stavu se to podobá prodloužené poetické "Hynkovské peřeji" a s trochou umění, štěstí a kuráže by si tam momentálně člověk v pohodě troufl v otevřené kanoi.

Celá "Temná ulička" se dá přenést po levém břehu, čemuž napomáhají i betonové přistávací schůdky před mostem. Minimálně za prohlédnutí před splutím to určitě stojí, protože se kdekoli v tomto zúženém peřejnatém úseku může nacházet nástraha z naplaveného dřeva.

Marca