Vzhledem k tomu, že Zlatý potok v Orlických horách je v posledních dnech na limitu sjízdnosti, pokusím se popsat úsek, který je ideální právě k tomuto stavu. Obvykle jsem totiž začínal v Kounově a končil v Mastech pod lomem a dále již nepokračoval. Dolní úsek se mi již nezdál tak zajímavý, abych na jaře musel kvůli němu mrznout v lodi. Když ale k potoku přijíždíme za limitního stavu vody, rozhodujeme se začít u mostu na Dobré a prodloužit si splutí až do Chábor. Moc příležitostí na splutí v minulosti nebylo, a tak už 6. ledna 2018 se připravujeme na břehu a nasedáme do lodí.

I když jsem potok jel mnohokráte a občas se na něm i pěkně vybál (jízda za zvýšeného stavu v létě, kdy břehy a vracáky byly hodně zarostlé větvemi a listím a nebylo tak v podstatě kde zastavit), mě překvapil stupeň kousek za mostem. Je za zatáčkou a šikmý, ale za tohoto stavu se dá bez obtíží skočit. Za vyššího stavu se tvoří válec a je komplikované před ním včas zastavit a hlavně ho včas rozpoznat.

Pod ním je velmi pěkná část, kdy se střídají peřejnatá místa občas proložená padlým stromem nebo větví a do toho stupínky. Vše se dá v podstatě jet, není nutné nikde vystupovat.

Po chvíli projíždíme okolo Vitenčova mlýna. Potok zde tvoří velkou slzu, kde obdivuji, jak s velkým citem majitelé opravili chátrající budovu mlýna a udělali si kolem domu parádní zahradu.

Za chvíli jsme již na začátku lomu, kde se obtížnost zvyšuje a peřejí přibývá. Přijíždíme ke stupni z lomového kamene, který ale musíme obnést. Na koruně stupně jsou navalené klacky a klády, splutí není možné.

Projedeme lesnatý úsek s občasnou ohýbačkou pod stromy a po chvíli jsme u mostu, kde obvykle končíme.

Dále to už neznám a tak jsem zvědav, jak bude potok pokračovat. Sice se obtížnost snížila a peřejnatých míst ubylo, přesto je proud docela rychlý a překážek pomálu. Pod nízkou lávkou se podmáčkneme a mezi padlými stromy se nám daří projet.

Krajina je stále pěkná, obvykle lesnaté údolí se strmými břehy občas opukové skály. Před jezem v Podbřezí začíná tok mírně meandrovat. Jez v parku u židovského hřbitova sjíždíme a za chvíli již obdivujeme zámek Skalku, který se tyčí na vrcholcích skal, které spadají až do řeky.

Za mostem pak ještě následuje průjezd podél skalnatého břehu v malé peřeji a potok začne opět mírně meandrovat. Se zapadajícím sluncem pokračujeme dále do Chábor, kde už potok nemá výraznějších míst nebo peřejí, jen je nutné vykličkovat několik padlých stromů nebo větví. Koryto se rozšířilo a proud nás unáší s přibývajícím šerem ke konci našeho splutí.

Jsem rád, že jsem si úsek splul, určitě stojí za to. Za limitního stavu je zbytečné jet od Kounova, kde by následovalo časté drhnutí, ale raději začít níže a jet až do Chábor. V podstatě jsme nikde nedrhli, vody bylo dostatek. Splutí 9 km nám zabralo necelé 2 hodiny, kdy stav na vodočtu v Žákovci byl 56 cm (2,3 m3/s) a v Cháborách taktéž 56 cm, ale s průtokem 3,3 m3/s.

Video ze splutí naleznete na youtube.

Petr