Díky starším tištěným kilometrážím ke známějším umělým tokům v Čechách patří opočenský Zlatý potok. Ten se z hlavního koryta odpojuje na jezu v Cháborech a znovu se s ním (jako Dědinou) spojuje v Českém Meziříčí. Začít splutí lze celkem bez problémů přímo na odpojení, ale vplout do něho kvůli vstupnímu stavidlu nejde a musí se přenést. Tohle stavidlo výrazně ovlivňuje průtok na nejhořejším úseku. Podle mých zkušeností je do určité míry jedno, jaký stav ukazuje vodočet v Cháborech. Na začátku opočenské větve bývá spíše konstantní navzdory různému průtoku nad jejím odbočením. Na druhou stranu jsem tady nebyl za opravdu velké vody. Teprve níže se zřetelněji projevují např. srážky nebo tání v kolísání hladiny.

Horní úsek do Opočna

A jak tedy vypadá samotná plavba? No, úplně zadarmo to nebude, takže si ji užijí spíše milovníci průzkumných splutí. Hned po startu se podplouvá první nižší lávka a s tímhle typem překážek se musí počítat i dále. Koryto je chvíli vedeno nad úrovní terénu a rozlivu brání břehy zpevněné larseny.

Až se po chvíli začnou břehy zvedat, tak bych asi doporučil preventivně zastavit a jít si následující úsek prohlédnout. On tady totiž potok vytvořil něco jako minikaňon se strmými srázy, po kterých se místy bude vylézat hodně těžce. V případě nějakého zátarasu bude eventuálně nejsnazší vystoupit do vody a kousek se projít korytem. Proud začíná hezky zrychlovat, ale to nejlepší teprve přijde. Potok ještě zrychlí a dokonce mírně zpeřejnatí. Nejhezčí místo v podobě peřejnatého esíčka předznamenávají zbytky dřívějšího jezu. Na tomhle úseku s obtížností ZW uváděnou ve starých kilometrážích nepočítejte.

Po vyjetí z něho se objeví zástavba v Podchlumí a poté necelý metr vysoký kolmý stupeň. Ten lze skočit, ale pak je třeba hned zastavit, protože následuje nepodjetelná lávka a hlavně voda spadne o dobrých 2,5 metru pod někdejší mlýn. Tenhle nejhořejší úsek má jednu obrovskou vadu. Od začátku minikaňonu až pod mlýn bude málo vody. Aspoň sám jsem tady nikdy neviděl průtok, kdy by se to obešlo zcela bez nuceného otloukání. Může být lepší to celé prostě přenést až kus pod onen mlýn. Pokud si to člověk chce ušetřit, tak tady lze splutí i začít. Ještě chvíli teče voda rychle a nezřídka v nedostatečném množství. Brzy ale zpomalí, bude jí více a celkově se popluje pohodověji.

Na okraji Semechnic může sebrat část vody náhon, odvádějící ji vlevo do tamního zemědělského areálu. V dočasně opět kamenitějším korytě s rychlejším proudem se tak člověk bude chvíli podle stavu potýkat se šubrováním o dno. Ve vsi stojí níže ještě jedno stavidlo, ale naštěstí bez náhonu. Regulované vyčištěné koryto je předzvěstí mnohem vtipnější pasáže, kde vládne hlavně rákos a nechybí ani pár vrbiček. Ortodoxní potůčkáři mi snad odpustí, že jsem se postaral, aby se vrbičkami dalo (určitě jen dočasně) všude projet v lodi, i když s patřičnou dávkou vodácké potoční akrobacie…

Před dosažením Opočna ovšem porost v korytě zmizí a za nižší vody plavbu nezkomplikuje ani zjevně trvale zvednuté stavidlo u rybníka Broumar. Po znovu jedné kamenitější pasáži se pomalu přiblížíme k místnímu zámku, jehož parkem potok protéká. Vstupu do něho sice brání dřevěný plot, ale i když se pod něj člověk nevejde, do parku se lze dostat prostým přehozením lodí přes nízkou sousední zídku. Každopádně, jestli takto snadno se dá z parku i dostat, netuším. Nikdy jsem jím na jeden zátah totiž neplul. Nad parkem je možné splutí pohodlně ukončit a dolní úsek si nechat na jindy.

Dolní úsek z Opočna

Na spodní úsek se dá velmi dobře nastoupit u mostu silnice vedoucí z Opočna na Třebechovice. Po startu následuje krátká kamenitější pasáž s rychlejším proudem, kde se podle stavu nuceně drhne. Ta končí klidnou hladinou rybníčka se stavidlem v hrázi. Za vhodných okolností jím lze zkusit projet. Jinak přenášení po levém břehu je bezproblematické. Tohle stavidlo je poslední funkční překážkou tohoto typu až do Českého Meziříčí. Jediné, které člověk ještě v Opočně uvidí, bude v levém břehu. Podle něho se snadno pozná místo, kde odbočuje rameno Jalového potoka.

Plavba pod Opočnem přináší obvyklé nástrahy v podobě otravujících větví, občas naplaveného zátarasu či spadlé klády. Nedávno na březích probíhala větší prořízka, čímž došlo k částečnému vyčištění koryta. Převážně klidně proudící voda po čase lodě donese k rozsáhlému areálu meziříčského cukrovaru.

Na jeho okraji se nachází most s nefunkčními zbytky stavidla, pod které by se měl vodák vejít. Je třeba ale dodat, že tu jsou rovněž cedule se zákazem vstupu. Prostor cukrovaru končí až před samým ústím. Bez vystoupení se bohužel do Dědiny dostat nejde. Tomu spolehlivě brání nízko položená roura se závěrečným stavidlem (tentokráte funkčním). Dojezd do centra Meziříčí je po přenesení téhle poslední překážky otázkou chvilky.

I když opočenský Zlatý potok měří podle kilometráží jen 13 km, jeho splutí zabere minimálně čtyři hodiny. Vhodné může být jeho rozdělení na dvě etapy s cílem/startem v Opočně s případným vynecháním některých problematických míst. Jak už vyplynulo z textu, se sjízdností to je trochu oříšek. Tu ovlivňuje množství vtékající vody v Cháborech i na několika místech možné odvody z koryta. Většina potoka se dá sjet za stavu cca 105 cm na vodočtu v Opočně, který je dostupný na internetu.

Na něj stačí menší deště či pozvolnější tání. Několik kamenitých míst je v takovém případě určitě lepší přenést. Při plavbě za stavu aspoň o 10 cm vyšším po větších srážkách či tání to bude se dřením podstatně snesitelnější. Jen ten nejhořejší úsek může být kvůli malému vtoku stejně polosuchý.

Vojta