Doubrava, zvaná místně Doubravka, je krásná říčka.
Bydlel jsem kdysi v městečku Chotěboř, které leží poblíž tohoto toku. Jeden obrozenecký učitel složil o Doubravce táhlou píseň, která se někdy považuje za chotěbořskou hymnu. Začíná nějak takhle:
Reklama
„Kde Doubravka se v stínech rodí tichá,
a rosí květné lučiny,
tam duši mé se nejvolněji dýchá,
tam domov můj jest jediný…. „
Díky organizovaným splutím a vypouštění z nádrže Pařížov, už jel střední Doubravu kde kdo. Podle počtu vodáků tady na raft.cz je to desátá nejzapisovanější či chcete-li nejoblíbenější řeka. Proslavený je i zrádný kámen Martin, na který se jméno přeneslo z názvu nedalekého kostela. Jenže Covid nám letos zrušil klasické vodácké akce. Máme si tudíž rvát vlasy a zůstat doma? Má odpověď zní, že rozhodně ne!
A tak jsme o posledním říjnovém víkendu vyrazili na Doubravu, jen v méně známém úseku nad Pařížovem. Začínáme ve vesnici Víska (říční km 54,1) nad mostem, který vede do obce Maleč. Do Doubravy tu zleva ústí aktuálně nesjízdný Novoveský potok, na kterém je ale patrné, že měl nedávno vody podstatně více.
Most přes Doubravu spojující Vísku a Maleč, vpravo ústí Novoveský potok
Vyplouváme po užší a meandrující říčce. Slunko posvituje a pohledy na barevné podzimní listí a na blízké kopečky Železných hor zpestřují plavbu. Cestou v meandrech nás zbrzdí několik zátarasů z klacků naplavených povodní.
Meandry Doubravy pod Vískou
Potkáváme i jedno mírně rizikové místo v zákrutu – silný proud tu žene naši pálavu na pařez. Situaci zvládáme bez ztráty květinky, jen s osvěžujícím šplouchancem vody přes bort do lodi.
Rizikové místo s pařezem v zatáčce toku
Nad řekou se mihne ledňáček. A když navíc vysvitne slunko, je romantika dokonalá.
Doubrava u Jeřišna
Na toku jsou ale i jezy. Ten první - u Vestecké Lhotky - splouváme bez problémů vpravo.
Sjízdný jízek u Vestecké Lhotky
Zato druhý jez ve vesnici Ostružno (km 46) je vysoký. Průjezd v levé části aktuálně blokují velké pařezy, proto loď raději obnášíme vlevo.
Jez u Ostružna je zablokovaný pařezy
Pod jezem je méně vody, která se naštěstí brzo vrací z elektrárny zpět do koryta. Ze břehu a z lávky nás tu pozorují místní. Po mém dotazu: „Jak se to tu jmenuje?“, dostávám velmi užitečnou informaci, že prý ta řeka je Doubravka.
V příjemně tekoucím toku se objevují osamělé balvany. Následující jez má pod spádovou deskou řadu šutrů, proto tu loď raději koníčkuju při pravém břehu.
Jez u Spačic
Tok dále zrychluje a kamenů k pojmenování přibývá.
V toku přibývá kamenů
Míjíme most a vodočetnou stanici Spačice (km 43,9), která aktuálně uvádí průtok 3 m3/s.
Vodočetná stanice Spačice
Pod Spačicemi se údolí dále zahlubuje a začínají slušnější peřeje.
Peřeje pod Spačicemi
V úseku mohou být padlé stromy. My měli štěstí, že takovýchto záludných překážek nebylo mnoho.
Podjetelný strom pod Spačicemi
Peřeje houstnou, v jednom místě se řeka i rozděluje. Je tu nutno objet naplavenou hromadu dřeva a prosmýknout se mezi balvany. Zjišťuji, že průtok pro splutí tohoto peřejnatého úseku je aktuálně spíš podlimitní. Laminátku bychom tu dozajista roztřískali. Několikrát. Pálava rizikové úseky s mírným prohnutím v klidu projíždí. Při občasném uvíznutí na šutru mám alespoň dost času na focení.
Kámen v toku Doubravy nemusí být vždy Martin
Peřeje jsou relativně dlouhé a zábavné, lesní okolí skalnaté a bez lidí.
Soustava šutrů v peřeji nad vzdutím Pařížova
Pod peřejemi vplouváme do voleje nádrže Pařížov.
Začátek vzdutí nádrže Pařížov
Pádlujeme po klidné hladině a znovu začíná svítit slunce. V dolní části přehradního jezera potkáváme napříč řadu klád, zřejmě k zabránění postupu spláví k hrázi. Jelikož jsou klády spojené ocelovým lanem s uchycenými železy, raději pálavu kolem této překážky obnášíme po levém břehu.
Spojené klády tvoří překážku v plavbě
Připlouváme k hrázi nádrže (km 40,5), odkud máme domluvený odvoz. Vynášíme loďáky vzhůru a zjišťujeme, že jsme uvnitř oploceného areálu. Branka, vedoucí na svobodu, je zamčená. Odněkud se vynořuje hrázný a nervózně se dotazuje, jak jsme se sem dostali. Když slušně odpovíme, že po kánoi a že jsme o oplocení nevěděli, jen mávne rukou a sdělí nám, že sem nesmí nikoho pouštět. Kvůli Covidu.
Hráz nádrže Pařížov
Vracíme se do lodi a obeplouváme plot na pravém břehu, což vydá asi na 200 metrů plavby. Naštěstí je tu volné jedno rybářské místo, kde lze přistát. Táhneme věci a loď vzhůru do svahu. Sušíme a balíme na loučce nad přehradou a kamarádka nás vyzvedává.
Celkem jsme dneska spluli 14 kilometrů říčky Doubravy o obtížnosti od ZW, přes peřejky WW I, až hezkou WW I+ v nejvíce exponovaných úsecích pod Spačicemi. Přes to, že je sobota, nepotkali jsme na tomhle nádherném úseku ani pádlo. Jsme unavení, ale šťastní.
Ahoj Eki