O Oslavě zde vyšel pěkný článek vloni. Rád bych jej rozšířil o detaily z prvních deseti km z Velkého Meziříčí, který je sjízdný na jaře po tání nebo po deštích, ale hodně vytrvalých. V létě tady teče okolo půl kubíku, sjízdnost na vodočtu ve Velkém Meziříčí mluví minimálně o 4 m³/s. Poslední týden v květnu průtok klesl už jen k třem kubíkům, ale i tak to bylo hodně lákavé zkusit. Proč? Protože z popisu nebo i článků ostatních to vypadalo moc zajímavě. Prý řeka s obřími balvany, ale přesto za odpovídajícího stavu dobře sjízdná.

Auto nechávám na konci Velkého Meziříčí, až u továrny na oříšky Poex, kde je i zastávka autobusu (lihovar). Nafukuji Pálavu a spouštím ji za jezem na 58,5 kilometru. Za chvíli se objevují. První kameny, první kamenné stupně. Jakoby na uvítanou míjím velkou kovovou vážku při levém břehu a kousek za ní první obří balvan naznačující, co řeka nabídne v dalších kilometrech.

Kameny různých tvarů a velikostí se občas shlukují nebo jsou jen tak rozházené podél toku, vše v sevřeném údolí. Zajímavé představení nabízejí kamenné bloky zhruba na 57. km následované dalším kamenným bochánkem posazeným přímo doprostřed toku.

Oslava svižně teče mezi dalšími a dalšími kameny a nižší stav vody zatím vůbec nevadí. Řeka vždy nabídne místo, kde proklouznout a gumový člun se dostane snadno bez drhnutí i přes kamenné stupínky. Blíží se vodočet v Nesměři a za ním postupně i zpomalení před jezem. Ten přetahuji středem, a pak začíná první opravdové kamenné pole, které by zřejmě šlo projet, kdyby nebylo zatarasené stromy. Takže je zde první přetahování mezi kameny, ale nic zdlouhavého.

Pak následuje plynoucí voda a blíží se druhé kamenné pole, které začíná na konci RS Nesměř. Hlavní proudnice je zatarasena kmenem, ale dá se to objet zleva. Za tohoto stavu vody se ani moc nevytvářejí nebezpečné proudy, ale pokud by napršelo více, obezřetnost by v těchto kamenných polích byla na místě. I dalších pár metrů se nedá vyhnout klouzání po kamenech nebo malému přetahování přes ně.

Občas peřejky nutí hledat pečlivě cestu, ale většinou jde o rychlý proud mezi tu a tam vyčnívajícími balvany. Ještě před vesnicí Oslava jsou dva jezy, dle kilometráže doporučované přenést. První však vlevo díky dost vodě sklouzávám, druhý má v desce jezu hodně hrubě poskládané kameny včetně dalších pod jezem, takže přetahuji po břehu. Jak před jezy řeka na chvíli zpomaluje, tak pod jezy se hned rychle rozhýbá. Teprve až tady také poprvé pociťuji nižší stav vody, občasné mu drhnutí v mírných peřejkách se nevyhnu. Nicméně není potřeba loď nijak složitě přetahovat.

Řeka zpomaluje až těsně před Oslavou a pomalý proud mě unáší k dalšímu jezu, který je kousek před Panským mlýnem, kde i odbočuje z údolí silniční cesta směrem k Tasovu. V plánu mám ale ještě jet alespoň kousek. Brzy dorazím k dalšímu jezu, pod kterým je široké kamenné pole, které nemá smysl přetahovat. Beru si loď na rameno a po levobřežní asfaltce ji přenáším 300 m až k výpusti náhonu. Po pár stovkách metrů následuje další jez, tentokrát už Holomkův mlýn a nad ním se tyčící zřícenina hradu Dub. Pod jezem je také velké šutroviště, ale ne moc dlouhé, takže tady by šlo loď asi přenést vlevo pěšinkou.

Ale to někdy příště, protože do Tasova je to pěšky dva kilometry a poslední autobus odjíždí už za 40 min. Vracím se s lodí v batohu na zádech jeden kilometr zpátky podél řeky, a pak po hlavní přes kopec do Tasova. Celková délka plavby byla zhruba 10 km a pověst, která řeku přecházela, opravdu neklamala.

Petr Kukla