Sobota 10.8., Jaroměř (1012,5 km) – Pardubice (965 km)

V sobotu dopoledne mne manželka vykládá v Jaroměři na soutoku Labe a Metuje. Původní záměr nastoupit už na Metuji v Malém Poříčí, kde bydlím, nevychází kvůli nízkému stavu vody. Volím tedy „soft“ variantu a nastupuji alespoň na soutoku.

Po necelých 6 km mne už čeká první přenášení jezu v Černožicích, kde zjišťuji, že záměr přenést najednou paddleboard i bagáž není reálný. Tedy přenáším nejprve bagáž, pak prkno. To znamená všechny věci (cca 30 kg) z prkna sundat, odnést za jez (v tomto případě skoro 0,5 km), vrátit se pro prkno a znovu vše naložit. U každého jezu takto strávím půl hodiny až hodinu podle náročnosti. Až k Ústí nad Labem mne čeká 28 jezů. Pokud se chci k moři dostat do 20 dnů, musím sebou hodit.

Další jez v Předměřicích je už za 1000 říčním km.

Projíždím Hradcem Králové, kde přenáším jez Hučák, a pokračuji směr Pardubice.

Mezi Hradcem a Pardubicemi je už pouze jeden jez u Březhradu, který lze díky nízkému stavu vody přenést a nemusím ho tedy obcházet. Před ním ještě vpravo odbočuje Opatovický kanál, který se zpět do Labe opět vrací až za Přeloučí. Mezi Březhradem a Pardubicemi Labe vůbec nepůsobí jako regulovaná řeka. Břehy jsou hustě zarostlé, pozoruji ledňáčky i vydry, několikrát musím z prkna do vody a přetáhnout mělká místa. Prší a je docela chladno, a tak vítám přítok z Opatovic, kde si na chvíli ohřívám nohy v teplé vodě z elektrárny.

Večer za deště dojíždím do Pardubic k prvnímu jezu, který už má i zdymadlo. Protože jsem ale přesvědčený, že mne s paddleboardem do zdymadla nepustí, tak ani nevolám obsluhu plavební komory a raději jez obíhám (doslova, protože se už stmívá a musím ještě projet Pardubice a najít plac na stan).

Dnes končím za Pardubicemi za železničním mostem, kdy stavím stan v lesíku na levém břehu.

Neděle 11.8., Pardubice (965 km) – Klavary (919 km)

V neděli vyrážím před 7 hod., přenáším zdymadlo v Srnojedech a po cca 14 km přijíždím k plavební komoře v Přelouči, která prý nikdy nepřeplavila žádnou loď, protože Labe je v následujícím úseku až k Chvaleticím pro lodní dopravu nesjízdné.

Zato mne zde ale čekají Labské hučáky, tedy peřejka, která vznikla na nedokončeném úseku pod Přeloučí. Za jezem proto raději nasazuji krátkou ploutev, což se nakonec ukazuje vzhledem k nízkému stavu vody jako dobrý nápad.

Hučáky trochu zahoupají, ale dále se Labe posouvá už jenom pomalu. Projíždím téměř opuštěným přístavem ve Chvaleticích a před Týncem se poprvé a naposledy zamotávám do vlasců rybáři, který má nahozeno hned za ohybem řeky. Už od včerejšího večera řeka místy připomíná minové pole, kde musím neustále kličkovat mezi rybáři, kteří mají z obou břehů políčeno na sumce.

Odpoledne přenáším jez ve Veletově a večer projíždím Kolínem, kde nejprve obtížně přenáším jez, a pak u Kmochova ostrova potkávám rodinku na dvou paddleboardech. Samozřejmě se dáváme do řeči a nakonec se ukazuje, že je to Ondřej, provozovatel půjčovny paddleboardů „Naostrov“v Kolíně. Ondra mi ochotně pomáhá doplnit na ostrově vodu, a tak se mi ještě večer podaří přenést jez v Klavarech. Zhruba 1 km za přístavem „U Dvou vorvaňů“ stavím stan a připravuji se na ohlášenou bouřku, která skutečně v noci přichází.

Pondělí 12.8., Klavary (919 km) – Brandýs nad Labem (868 km)

Noční bouřku přečkávám bez problémů a před 7 hod už vyrážím k jezu ve Velkém Oseku, který celkem snadno přenáším. Podjíždím hradeckou dálnici a po deváté hodině jsem už v Poděbradech, kde mne čeká poměrně dlouhé přenášení.

Další jez je v Nymburku, kde se ptám zaměstnance plavební komory, jestli by mne s paddleboardem převezli. Říká, že by se musel zeptat vedoucího, který tam momentálně není, ale spíš asi ne. Takže neřeším a zase přenáším…

Za Nymburkem začíná opět pršet, ale po včerejším vedru je to spíš příjemné. Navíc mne čeká zdymadlo v Kosomlátkách, ke kterému je v kilometráži uvedeno „přenést 100 m vlevo do Výrovky“. Podle Mapy.cz se skutečně před jezem k Labi přiblíží Výrovka (Vavřinecký potok), která se hned pod jezem vlévá do Labe. Těším na snadné přenášení, 100 m mne nemůže rozhodit, jenomže když se k Výrovce dostanu, tak se ukazuje, že tak snadné to nebude. Výrovka je kompletně zarostlá rákosem, takže musím přenášet až těsně před soutok a ze 100 m je znovu 500.

Pravděpodobně kvůli silnému větru se v noci do vody uvolnilo spoustu listů stulíku, které se mi několikrát zachytávají za ploutev, kde fungují jako zatažená ruční brzda. Není vůbec lehké je z ploutve vyprostit, musím se natáhnout na mokrou palubu na břicho, strčit ruku až po rameno do vody a listy uvolnit. Vždycky při tom řádně vymrznu, takže nakonec poprvé nasazuji plovací vestu, která příjemně hřeje.

Obnášení jezu v Lysé nad Labem je zatím nejdelší a nejnamáhavější a zabere mi skoro hodinu, ale kolem 5. hodiny se dostávám k jezu v Čelákovicích, kde je naopak přenášení snadné, takže se mi podaří do tmy ještě pár kilometrů urazit. Za Čelákovicemi mne ještě čeká překvapení, když v řece potkávám paní, která za sebou táhne motorový člun.

To mne trochu zaráží, a tak se paní ptám, jestli nepotřebuje pomoc. Nakonec se ukazuje, že při večerní procházce s rodinou zahlédli na řece uvolněný člun a rozhodli se ho zachránit. Loď tedy přivazujeme za prkno a táhnu ho k nejbližšímu molu, kde ho uvazujeme a necháváme na majiteli, aby si ho našel.

Večer končím při západu slunce před Brandýsem nad Labem.

Úterý 13.8., Brandýs nad Labem (868 km) – Roudnice nad Labem (813 km)

Vyrážím opět za svítání, přenáším jezy v Brandýse nad Labem a v Kostelci nad Labem a před 11 hod. se blížím k jezu v Lobkovicích. Před jezem mne předjíždí plachetnice, která zajíždí do komory, a tak si dodávám odvahy a najíždím do komory za ní. Jsem smířený s tím, že mne pravděpodobně vyženou a budu muset stejně po svých. Když ale ukážu, že mám základní vybavení i provaz na vyvázání, tak mne obsluha nechává projet a ještě ochotně volá do další komory, že jede paddleboardista na cestě k moři.

Zbývá mí ještě dalších 7 zdymadel na české straně Labe a v žádném už nemám problém proplout. Naopak mne překvapuje ochota a vstřícnost, s jakou mne v jednotlivých komorách nechávají projet, a ještě vždy zavolají do další komory, aby se mnou počítali. Je to také znát na dnešním skóre, kdy večer končím na 813 km. Celkem tedy dnes urážím 55 km. Díky Povodí Labe!:)

Za Lobkovicemi ještě projíždím Neratovicemi, zdymadlem v Obříství, dále kolem již neprovozovaného zdymadla Hadík, které dnes slouží jako dok pro opravu plavidel, a před druhou hodinou odpoledne jsem na soutoku Labe s Vltavou u Mělníka.

Těším se, že si v Mělníku dám pauzu a oběd, ale bohužel nábřeží zeje pustotou a nahoru do města se mi utíkat nechce. Naštěstí mi kapitán přívozu Mělník – Hořin doporučuje restauraci dále po proudu, takže ještě chvíli pokračuji a kotvím ve Vliněvsi, kde se cpu omeletou a výborným švestkovým koláčem s mákem.

Za zdymadlem v Dolních Beřovicích se spouští silný protivítr a vlny, ale Labe v tomto úseku už naštěstí docela teče, takže ještě před večerem projíždím komorou ve Štětí a kotvím na noc před Roudnicí nad Labem. Mám za sebou 4 dny pádlování a najeto přesně 200 km.

Pokračování ve středu...

Honza Landa