Příjemně naladění se můžeme vrhnout do dalšího rákosového dobrodružství. Tentokrát už postupujeme do dalšího levelu. Úzké rákosové koryto je občas ještě zavaleno padlými stromy, případně těsně pod hladinou zarostlé stulíky, které nádherně brzdí. Vše v labužnické délce 5 km. Most v obci Szumiaca je pravým vysvobozením. Tábořiště nalézáme opět u pohostinných vesničanů v domku nalevo od mostu. Pozor ale na vodu ve studni, rychle se kalí a citlivější jedince nutí k častým dřepům. Na ráno lze zamluvit čerstvé mléko a tvaroh napravo v domku se zelenou střechou.
Reklama
Kdo přežil až sem, bude odměněn pokojnou plavbou k vodnímu mlýnu, kde je třeba přenášet vpravo. Paklica nás dále vede přes jemná rákosová mementa až do jezera Wyszanowskiego. Asi po 500 m od začátku jezera je po pravé straně pěkné místo ke koupání. Dříve zřejmě obhospodařované koupaliště, dnes už zbylo jen místy prořídlé molo. Dalším úsekem je pádlování po klidných vodách jezera Bukowieckiego až do vesnice Skoki. Pozor v mapě je značeno tábořiště, ale bylo zrušeno! Na konci jezera otéká voda pod silnicí, takže musíme přenášet. Místo k vylézání je pohodlné, přenášíme přes silnici mírně vlevo, kde pokračuje prašná cesta zpět k řece. Nocleh jsme opět nalezli u pohostinných lidí, kterým patří louka u řeky. Čekalo nás ovšem také nemilé zjištění, že je málo vody a do Meidzyrzecze se lodě převážejí. No to my ale nemáme čím! Nebyl by to polský obchodní duch, aby nám nepomohl. Po několika přeptání ve vesnici máme slíbenou dopravu všech lodí zítra dopoledne za 50 zl (cca 350 Kč/23 os, to se dá překousnout), dokonce s elegantním přívěsem na lodě.
V Miedzyrzeczi se Paklica vlévá do Obry a tak se loučíme s naší rákosovou řekou. Po prohlídce hradu a několika cukráren vyplouváme dál. Obra je už poněkud větší řeka, asi jako Jizera někde u Turnova. Teče líně mezi loukami, ale koryto je docela romantické, na nížinnou řeku určitě ne nudné. Jedeme celkem málo osídlenou krajinou, zato vodáků přibylo. V Miedzyrzeczi a okolí je několik firem zajišťujících „splywy kajakowe“, které jsou docela populární, nicméně hustota vodáků však ani náhodou nedosahuje letních vltavských rozměrů. Vodáci jsou navíc většinou začátečníci, takže předjet loďky odrážející se od jednoho břehu k druhému není problém. Na cestě do vesnice Gorzyca nás čeká několik padlých kmenů, některé se musí přenést. Některé podplujeme či podsuneme. Příznivci Gumotexu pozor, v některých naplaveninách jsou zaklíněné kůly s hřebíky. Jinak ale řeka neskýtá žádná nebezpečí, naopak nabízí krásné koupání v čisté vodě s písečným dnem. Na začátku Gorzyce je jediný kemp, který jsme potkali. V Gorzycy naše plavba končí, protože se chceme vydat na večerní festival v Miedzyrzeczi. Pokračovat se dá i dál, následuje jezero Zalew Bledzewski, na jehož konci je kemp.
PRAKTICKÉ INFORMACE
Na čem jet:
V podstatě na čemkoli - kanoe, kajak, Pálava. S pramicí se můžete vydat jen na Obru, Paklické rákosí by vás asi daleko nepustilo. Lodě lze i půjčit na místě, což se vzhledem ke vzdálenosti regionu (z Hradce Králové a zpět 1044 km, se všemi popojížďkami) i vyplatí. Ovšem pozor, loďky jsou zajímavou fúzí kanoe a kajaku. Poláci nazývají vše kajak. Pod tímto názvem si představte buď otevřenou kanoi nebo zavřenou deblovku, ovšem se sezením kajakovým, tedy nízkým. K tomu dostanete oboustranná pádla, ale bez vzájemného natočení listů. Tímto pádlem je vybaven jak háček tak kormidelník. Pádlující dvojice pak krásně ladí s třepotáním všudypřítomných modrých vážek. Ani případná vlastní „normální“ pádla přivezená z Čech nejsou vítězstvím, neboť se ukáží příliš dlouhá.
Tábořiště
Naprosto bez problémů. Oficiální sice neexistují, ale lidé jsou velmi hodní a vždycky se dá dohodnout nějaká ta loučka za domem nebo pastvina. Neměli jsme problémy ani při skupině 23 osob a 11 lodí. Všude pozor na oheň! Velké suché lesy a suché travnaté louky často zachvacují požáry!
Vhodná místa:
- U prvního bunkru za vesnicí Lubrza.
Menší skupinka se v pohodě vyspí i na střeše bunkru, větší na plácku v lese. Dojezd autem je možný, pokud se nedáte zastrašit zákazem vjezdu. Z vesnice Lubrza se vydáte směrem na Staropole a za odbočkou na Buczynu je po pravé straně šipka „Punkt czerpania wody“. Tady zahnete a pojedete stále rovně (modrá turistická značka, která není v mapě) po zpevněné kamenité cestě. Sledujte levou stranu a až uvidíte bílý patník zahněte vpravo. Cesta vede přímo na plácek u bunkru.
- Před vplutím do Velkého Paklického jezera
Po pravé straně parkoviště se stolky, možný dojezd autem po lesní cestě.
- Nowy Dworek.
U mostu po pravé straně pastvina, po dohodě s majitelem!
- Szumiaca.
U mostu vlevo, taktéž po dohodě s majiteli.
- Vodní mlýn mezi Szumiaca a Wyszanowskim jezerem, samota
Plácek u jezírka před elektrárničkou, domluvit se s majiteli. Dojezd autem možný.
- Staré koupaliště na Wyszanowském jezeře.
Pěkné místo, plácek během dne slouží jako parkoviště pro auta, ale večer je prázdno. Obstarat si zásoby vody dopředu. Dojezd autem asi možný, ale všude v lese je spousta písku, cesty se dost boří. Domorodci přijížděli na koupaliště autem, my jsme to po dvou zapadnutích po výfuk vzdali. Možná jsme nezvolili tu správnou cestu, mapa opět poněkud zaostává za skutečností.
- Skoki.
Po přenesení za silnicí je mostek a u mostku domek, kterému patří i louka za stodolou. Domluvit se s majiteli.
- Za vesnicí Swiety Wojciech.
Za silničním mostem je hned železniční a po několika metrech vlevo lze přistát a cestička vede na pěkný plácek na kraji lesa. Noc lze prožít ve vzájemné silné symbióze s mravenci. Dojezd autem bez problémů od silničního mostu.
- Gorzyca.
Kemp na začátku vesnice. Rovná louka, ale po zběžném průzkumu jsme nenašli sprchy ani vodu. Za zastavení a např. najedení se je poplatek 1 zl., za nocleh 5 zl/os. Za stan se už neplatí.
Co navštívit:
- MRU – Miedzyrzecki rejon umocnoiny.
Soustava německých bunkrů z II. Světové války. Vstup do podzemí s průvodcem na
konci vesnice Kalawa. Pěkné, větší než Dobrošov. Vstup 8 – 12 zl.
- Klášter Paradyž.
Cisterciánský klášter ve vesnici Jordanowo. Krásná stavba i zahrady. Vstup
s průvodcem 1,5-3 zl.
- Miedzyrzecz.
Jediná větší civilizace. Hrad a muzeum.
Renata