Přestože Cidlina leží v dosahu mnoha lidí, mezi Prahou na jedné straně a Pardubicemi a Hradcem na druhé, navíc nedaleko D11, není vodácky nijak zvlášť využívaná. Často nemívá vodu, nenabízí žádné výraznější čeření hladiny a ještě k tomu trpí stavebními zásahy, jež měly její tok zkrotit napřimováním i necitlivými překážkami. V krajině vodácké duše je to řeka veskrze periferní.

S kolegou Plameňákem (oba členové AVTS) jsme se na Cidlinu vypravili 29. prosince 2023 na samém konci sezóny. Směřovali jsme na střední úsek nad Žehuňským rybníkem, začátek jsme si stanovili v Novém Bydžově, na rameni zvaném Mlýnská Cidlina. Tento náhon je celkem udržovaný a jetelný. Nicméně po startu (u mostku nedaleko koupaliště) na nás na necelém kilometru čekala hned dvě přenášení, nejprve přes nízkou lávku a pak přes staré stavidlo. Na říčním kilometru 41,9 se vody Mlýnské Cidliny vrátily do hlavního koryta.

Bylo zrovna pár dní po povodni, kdy voda dosahovala až na 2. SPA, a i když opadla, měla stále sílu. Hned za soutokem čekal nebezpečný stupeň, nicméně za zvýšeného průtoku 8 m3/s nebyl ani vidět a voda pod lodí zde jen lehce zašplouchala. Podobně i další stupně na trase byly buď neznatelné, nebo po prohlédnutí bez problémů sjízdné. Voda mnohde vystoupila nad úroveň bermy, někdy i na úplnou hranu břehů. Díky takto zvýšené hladině jsme měli výhled do okolí. Na polích se rozprostíraly laguny ze zbylé povodňové vody, na jedné z nich dokonce dováděli rackové. O kus dál kráčela po zatopeném poli volavka a koukala, co by tam sezobala.

Cidlina je na mnoha místech narovnaná dle pravítka rýsujícího inženýra. Nepochybně i kvůli tomu sem vodáci nezavítají příliš často. Srovnávali jsme ji s nedalekou Mrlinou, kterou jsme jeli před pár lety, a na kterou máme svým způsobem silné vzpomínky (Mrlina je brutálně napřímená a kvůli vysokým břehům ve formě valů připomíná spíše hradní příkop než řeku. Okolní krajinu z ní takřka nevidíte…). Kolega Plameňák trefně poznamenal, že kdybychom jeli Cidlinu za nižšího stavu vody, tedy sedíce níže, a kdyby již vzrostly na březích kopřivy, výhled do krajiny by možná nebyl o mnoho lepší než onehdy na Mrlině, kde jsme celé hodiny neviděli nic.

Před Chlumcem, v závěru naší plavby, se charakter toku proměnil a stal se trochu přírodnějším. Cidlina zde protéká lesíkem. Na kmenech bylo vidět, kam až voda sahala při nedávné povodni a naplaveniny vytvářely zlověstné chuchvalce. Brzy následoval jez-zabiják na ř. km 30,7, který jsme bez váhání přenesli zleva. V Chlumci jsme loď vytáhli na místní „náplavce“ a tím plavba skončila.

Střední Cidlina v mojí paměti určitě nezaujme přední místo. Jistě časem doteče až kamsi na periferii mých vodáckých vzpomínek. Přesto jí ale nechci úplně zatracovat. Je potřeba zvážit, kdy sem jet a co od toho čekat. Jak již bylo naznačeno, vhodné je období vegetačního klidu, kdy olistěné rostliny nezaclání ve výhledu do ploché či jen mírně zvlněné krajiny. A samozřejmě je dobré ohlídat si stav vody. Troufám si říct, že oněch 8 kubíků by mohlo být optimálních. Tedy, kdy jindy sem vyrazit, než v zimě?

Lasička