Je mi jasné, že se tímhle článkem u vodácké veřejnosti už nadobro znemožním. Vždyť pádlovat se má po tekoucích řekách, smrtonosných peřejích, hučících vodopádech, důstojných přehradách, mezi exotickými ostrovy jižních moří, po drsných severských jezerech. Existuje i silná komunita hrdých potokářů. Pádlování po rybnících ale veřejně přizná snad jen samorost typu Chobotnice.

Existuje určité podvědomí, že na větu typu: „Jel jsem rybník.“, zní správná smečovaná odpověď: „A na neckách?“ Pádlování po rybnících má prostě v sobě jakýsi hanlivý přídech, cosi lokálně českého, malého. Dokonce i bývalý Velký rybník Karla IV. ležící na Robečském potoce byl raději přejmenován na mnohem lépe znějící „Máchovo jezero“. A přece i na mapách sjízdnosti raft.cz je vyznačeno pár rybníků. Tento text je malou nápovědou, ale kdo mi první napíše, které to jsou (já těch rybníků napočítal 12), má u mě dejme tomu nápoj zdarma.

Největší český rybník Rožmberk překonáváme při splouvání Lužnice, což se bere jako tolerované zpestření plavby. Dále se rybníky nabízejí jako vítaný zdroj vody pro podzimní organizovaná splouvání – takový Vavřinec nebo Hamerák by bez nich nebyl možný. Kvůli rybníkům byly vyhloubeny celé nové splouvané toky jako Nová řeka, Opatovický kanál nebo Zlatá stoka. V české krajině jsou rybníků tisíce (údajně okolo 21 tisíc), je to trochu taková česká specialitka. A přiznám se, že i já si občas nějaký spluju. Zvlášť preferuju členité, třeba s ostrůvkem, vhodné k objevování. Hodí se, když máte někde jen hodinku či dvě času, nebo když je v okolních řekách sucho.

Rybáři dělí rybníky mimo jiné na chovné a sportovní. Chovné jsou v mnoha případech určené pro produkci co největšího množství ryb, je to třeba Tálinský rybník ze známé písničky. Tam je pak voda kalná a dnem lodě narážíte na hřbetní ploutve kaprů. Raději mám ale rybníky sportovní – ty bývají méně úživné, méně zarybněné a voda tam proto bývá čistější.

I rybník ale může být přírodní rezervací a sloužit i ochraně přírody. Takto jsem byl s kajakem vykázán z rybníka Žabakor u Žehrovky, kde je významná ptačí oblast.

Jezdíval jsem v létě na chatu u zapadlého rybníka do jižních Čech, kde jsem učil na kánoi pádlovat děti. Obeplout pak opuštěný rybník lemovaný lesem tu bylo příjemné zpestření i nástroj k uklidnění mysli.

Letos v létě jsme byli po stopách předků poznat náš údajně nejhlubší a nejdelší rybník – jihočeský Staňkov na Koštěnickém potoce.

Jsou na něm romantické zátoky, písčité koupání, bílé patníky blízké rakouské hranice, zbytky krbových komínů dávno zaniklých chat a klidné borovicové lesy s mraky borůvek. Na hladině kvetly žluté stulíky i bělostné lekníny. Výpravu na takovýto rybník jde naplánovat i jako celodenní výlet s dětmi včetně lodních bitev.

Ahoj Eki