Když je v létě sucho, přijdou vhod i netradiční vodní terény. Ne každý se chce mačkat s davem klientů půjčoven na Vltavě pod Vyšákem, čekat fronty u jezů na Sázavě nebo se vyhýbat plachetnicím na Slapech či Orlíku. O krásách a strastech pádlování po rybnících je pojednáno například zde.

Existují ale i další rozsáhlé vodácké terény, o kterých není zatím na raft.cz větší zmínka. Jedná se o různé zatopené těžebny, jako třeba oprámy po těžbě uhlí, jezera po těžbě štěrkopísků nebo obyčejné zatopené kamenolomy. Každé z těch jezer má svoji historii, z materiálu bylo něco postaveno a tak podobně.

Mají samozřejmě nevýhodu, že voda v nich neteče. Na druhou stranu, u těžeben a rybníků máte výhodu snadného pendlu – lze se bez problému vrátit vlastními silami na místo vyplutí. Než mě prohlásíte za totálního debžota, tak to prosím alespoň jednou bez předsudků zkuste, třeba vás i taková plavba něčím zaujme.

Na nejstarší záznam o splouvání nějaké těžebny v Česku se mi podařilo narazit k roku 1890, kdy si rodina Mannesmannů (bratři Reinhard a Max - vlastníci místních železáren) pronajala Kamencové jezero u Chomutova „pro sportovní projížďky na kánoi“. Pro přespolní – Kamencové jezero je bývalá zatopená těžebna na východním okraji Chomutova, dodnes využívaná jako koupaliště, s kyselou síranovou vodou.

Kdo si chce zapádlovat na vodní ploše po bývalé těžebně a spojit ten zážitek s plavbou po řece, tomu doporučuji Klabavu. U Ejpovic existuje velké jezero po dolu na železnou rudu, ze kterého volně vytéká říčka Klabava. Její vtok do jezera byl upraven poměrně drsněji.

Těžit se dají ale i další suroviny, třeba následující zobrazené jezero u Kaznějova vzniklo po těžbě kaolínu (Ano, správně žáku Fíku – z kaolínu je třeba ten porcelánový talíř, co se z něj vylizuje nedělní oběd).

Největší novodobá jezera u nás aktuálně vznikají zatopením bývalých velkolomů na hnědé uhlí. Bez problému se tak můžete proplout například po jezeře Milada, které leží mezi Ústím nad Labem a Teplicemi u městečka Chabařovice.

Některé zatopené bývalé těžebny jsou chráněny jako přírodní rezervace nebo přírodní památky a bude tu asi se splouváním obtíž, jedná se třeba o kyselé jezero u obce Hromnice u Plzně. Obdobný problém může nastat i u některých zatopených těžeben, které zatím ještě nebyly otevřeny pro veřejnost z důvodů probíhající těžby nebo rekultivace.

Zatopených bývalých kamenolomů je u nás spousty. Slouží nejen ke koupání, skokům do vody a potápění (v jednom lomu jsem dokonce viděl reklamu na „kurzy potápění včetně vynoření“), ale můžete jejich břehy objevovat i na lodi. Kdo touží po prvosjezdech, má šanci. Navíc skalní stěny dodávají plavbě romantický charakter.

Na závěr jsem si nechal zatopené pískovny. Vznikly odtěžením teras čtvrtohorních štěrkopísků pod hladinou podzemní vody. Mívají čistou vodu, vhodnou v létě ke koupání.

Jezera v těžebnách lze využít nejen k plavání, skákání do vody z lodi, ale při dostatečné účasti i ke hrám na dobytí ostrůvku, lodním bitvám a podobně, fantazii se meze nekladou.

S menšími dětmi tu můžete stavět pískové hrady a když vás to omrzí, vyjedete si třeba loďkou na průzkum ostrůvku nebo protějšího břehu.

Hodně takových zatopených pískoven leží v blízkosti Labe (od Hradce Králové až po Žernoseky), ale třeba i u Lužnice (v okolí Suchdola či Veselí), u Moravy, Odry a u dalších řek, které jistě doplníte či objevíte už sami.

Ahoj Eki