Nejlepší na Tobě ale Ploučnice je asi to, že jsme všude sami. Během plavby jsme potkali asi jenom 2 další party vodáků a nikdy jsme nespali nikde s nikým jiným. I tábořiště mají opravdu kapacitu pouze na jednu vodáckou partu.

V sobotu chvilku po vyplutí opět začínají meandry, ale mění se ráz řeky. Ploučnice se totiž konečně stává řekou (už to není potok nebo strouha). Potenciální kmeny či stromy jsou víceméně prořezané a není zde žádné velké nebezpečí. To je taky důvod, proč se moje loď dvakrát téměř cvakla (na oleji, jak jinak). Ale nakonec jsi naši posádku jako jedinou do vody nedostala. 

  Tentokrát si řeku člověk začíná užívat (až se skoro nudí, když se nic nepřelézá, podlézá či proráží), v únavě z předchozích dnů to není vůbec na škodu. Naobědvali jsme se U Kerama (Žízníkov), kde byla super obsluha, výborné jídlo a po 2 dnech i splachovací záchod a teoreticky sprchy. My jsme tu nespali, ale mají tu oficiálně i tábořiště. Po cestě je vidět několik farem, dětem se budou líbit všechny koně, krávy i ovce, co se dají z lodě vidět. 

Poklidnou jízdu vystřídá těsně nad Českou Lípou polozbořený jez nebo kamenný stupeň. Je to tam docela zrádné, bylo nutné se vyhnout křoví vpravo a rychle doleva. Moje loď to nestihla, a jela stupeň vpravo, ale ustáli jsme to.

Chvilku potom se koryto mění v regulované a začínáme proplouvat občas po nízkých kamenných stupních do České Lípy. Tohle Ploučnice není pěkné místo, do řeky tu pouští kde kdo, kde co. Asi uprostřed Lípy je nízký jez, ale bylo málo vody a jet se to nedalo. Je tady louka, kde se podle propozic od skautů dá spát. Nám to přišlo spíš jako spát uprostřed města v městském parku, a tak jsme se rozhodli plout o něco dál a najít jiné místo na spaní. 

Pod Českou Lípou se řeka ještě naposledy mění a loučíme se s ní několika pěknými, ale už zcela prořezanými a v podstatě "civilizovanými" meandry. Mysleli jsme si, že budeme moci spát na rekonstruovaném koupališti těsně pod Lípou při soutoku s nějakým potokem, ale bylo to tam velice špatně přístupné, všude kopřivy, vybydlené chatky. Tak jsme jeli zase o něco dál. Řeka je tu ještě poměrně přírodní, ale už se hodně projíždí chatovými oblastmi. Jinak říční kilometry výše po proudu se rozhodně nedají sjet za stejný čas, jako na jiných řekách. Je nutné počítat s 1,5 násobkem času, někdy i více. Zde ještě v jednom místě by se dalo tábořit na louce uprostřed ničeho.  My se ale nakonec rozhodli doplout až do Stružnice a tam přenocovat. V roce 2013 se zde rekonstruuje jez, který by bylo možné i jet, pokud by uprostřed řeky nestál bagr. Lodě jsme museli přenášet, ale našli jsme zde opět pěkné, ale menší zázemí pro přenocování. Děkujeme místním kanoistům.

Neděle už byla pouze zakončovací. Víceméně se jednalo o olej, sem tam nějaká prudší zatáčka. I tady bylo několik meandrů, ale již to zdaleka nebylo srovnatelné s úseky výše.  Nakonec  jsme se rozhodli dojet do Horní Police.  V jednom místě byly značené peřeje, ale kvůli nízké hladině vody se konal spíš kamenitý kousek řeky. Úplně vpravo se to dalo projet, jinak se muselo vystoupit a loď přetáhnout. V Horní Polici to někteří z nás zakončili ve vodácké hospodě, která byla teda opravdu nehezká. Je zde kousek nádraží, a tak jsme vyjeli zpátky domů.    

Naše milá Ploučnice, 
  jsi úžasná řeka, kterou rozhodně pojedeme do 5 let znovu. Hodně sis toho vzala, ale rozhodně více dala. Byly úseky, kdy jsme nevěděli, kde je nahoře a kde dole. Někde se vodák stává Ploučnicí a Ploučnice vodákem. Opravdu tu teče voda i do kopce. Budeme na Tebe rozhodně dlouho vzpomínat a těšit se na další návštěvu.   

Tvoje Monika a zbytek party