Přestože Rokytka je z obvyklých podzimních potoků vodácky nejméně zajímavá, neměla by v diáři každého vodáka chybět. Po hektickém Vavřinci působí nesmírně pohodovým dojmem, nedochází k nějakým strkanicím, nevraživost je ta tam mezi pálavisty, kachními zobáky (rozuměj kajakáři) a ostatními vodáky. Je to takový balzám na zklidnění nervové soustavy po náročném pracovním týdnu. Letošnímu splutí tohoto pražského potoka velmi přálo počasí, teplota někde mezi 15 až 20 stupni naladila do pohody vodáky, kteří se v sobotu kolem desáté hodiny sešli pod rybníkem v Kyjích.

Plavba potokem je většinou klidná, a tak největší pozornost byla soustředěna kolem dvou jezů pod Smetankou v Hloubětíně (hned po podplutí železničního mostu) a jednoho ve Vysočanech. Početné publikum složené z vodáků i rudých břichoušů pozorovalo zdařilé i nezdařilé pokusy o splutí jezů, aplaudovalo těm zdařilým a ještě více těm nezdařilým. Oproti minulým letům mi přišla vývařiště pod jezy méně mocná. Teklo totiž trochu méně vody, takže k nějakým dramatickým situacím nedocházelo. Většina kajakářů se dokázala dostat z pod jezu vlastními silami. Stejně tak pálavisti, kteří vypadávali z lodí nejrůznějšími způsoby, což bylo publikem přijato velmi vděčně.

Uzavřené pevné lodě projížděly většinou bez problémů, otevřené nabraly méně či více vody a podle toho ustály nebo neustály přistání pod jezem. Jedním z nejatraktivnějších kousků bylo splutí posádky otevřené laminátky s názvem Roštěnka, kdy zadák velmi elegantním způsobem proměnil loď v koupací vanu pro zřejmě čistotného háčka. Po splutí vysočanského jezu zbylo už jen přehopsat tři stupínky pod Palmovkou a proplout krátkým tunelem. Pak nás všechny přivítala matička Vltava. Příjemnou tečkou pěkně prožitého dne bylo posezení nad kelímkem piva a porcí opečeného prasete u skautského srubu organizátorů akce 25. skautského střediska Vatra. Takže na závěr krátkého příspěvku poděkování organizátorům akce.

Martin Švancar

Jelikož jsem se akce taktéž zúčastnil, připíši pár poznámek. Rokytka je sice pražským regulovaným stoko-potokem, ale okolí je téměř neskutečné. Tedy ne, že by tam bylo něco zajímavého. Právě naopak. Nicméně je třeba si uvědomit, že protéká Prahou, ale přitom z lodě nejsou vidět skoro žádné stavby, jen stromy s padajícím podzimním listím a břehy porostlé trávou. Vůbec si tam nepřipadáte jako uprostřed velkoměsta. Snad jen sem tam nějaký most s doupětem bezdomovce a v závěru koryto regulované v betonových zdech připomínají, že civilizace je nedaleko. Přesto letošní téměř letní slunečné počasí, pohodová voda zpestřená občasnými stupínky a nepříliš početná návštěvnost, než na kterou jsme zvyklý z jiných akcí, udělaly pěknou tečku za letošní sezónou.

Petr