A kde to, prosim tě je, ta Výrovka?
No, taky se jí říká Kouřimka, levostranný přítok Labe.
To jsi mi teda moc nepomohl…
A Vavřinecký potok ti něco říká?
A jóó, tam jsem několikrát byl, to je vypouštění rybníka, u Kolína, megaakce pro nejmíň tisíc plně vybavených vodáků, peřeje, zácpy v úzkém korytě, Toušická kaskáda a tak.

Ale to organizované vypouštění tuším letos nebylo, tak kde jsi to vlastně byl? No přece na té samé říčce, klidné a úplně prázdné, jen o něco níž…

Výrovka z Radimi

Na podzim se barví listí a krátí dny. Proto vyrážím poslední říjnový weekend s pálavou vlakem jen „za humna“ - do Peček a odtud ještě jednu zastávku minivláčkem do Radimi.

Kousek od železniční zastávky teče potok Výrovka. Nad kamenným barokním mostem u hřiště naproti místnímu zámku nafukuju loď. Voda je tmavá, kalná asi od nějakého vypouštění rybníka. A není jí zrovna moc, vodočet v Plaňanech uvádí necelý kubík za sekundu. Zdrncávám v singlu místní jízek a doufám, že dál to bude lepší.

Koryto je úzké, a tak není divu, že se občas musím prosmýknout skrz nějakou tu vrbičku. Podplouvám další, tentokrát betonový silniční most a novou lávku.

Odměnou za námahu jsou mi vlašské ořechy. Vyskytují se popadané na březích, trhám je ze stromů, plavou i kolem lodi a v houfech se s listím zachytávají na překážkách v proudu. Takhle nějak asi vypadá oříškové království.

Po chvíli doplouvám do Dobřichova, ten mě vítá kouskem upraveného volejnatého úseku se silničním mostem.

Kousek za mostem si prohlížím betonový stupeň. Nakonec ho splouvám. Jen jsem si měl víc dofouknout podlážku, protože jsem za splutí odměněn bolestivým úderem do klečících kolen.

V dolní části Dobřichova potkávám i nízkou neprůjezdnou samodomo zbastlenou lávku. Její přetažení není těžké. Je to první z celkem dvou překážek, kvůli kterým bylo třeba na celé trase vystoupit z lodi.

Vesnice Dobřichov navazuje na zástavbu města Pečky, které Výrovka obchvacuje z východu. Podplouvám most hlavního železničního koridoru, ke kterému se druží i nová dřevěná lávka pro pěší.

Dolní Výrovka z Peček

Od Peček je koryto srovnané a už méně zarostlé, i když občas se nějaká vlezlá pralesní vrbička taky najde.

Plaším modrého ledňáčka třpytícího se na slunci. Podplouvám nějaké mosty, pod kterými Výrovka většinou o trochu více proudí.

Koryto říčky lemují vedle vrbiček stále i ořešáky, třešně, jabloně a hrušně. U jedné jabloně přistávám a dávám si zdravou svačinku.

Následuje delší volej, na kterém podplouváte vedle různých lávek i dálnici Praha – Hradec Králové.

Prakticky vzápětí po podplutí dálnice se dostávám k druhému neprojetelnému místu na trase. Je jím vysoký jez na km 7,7. Odbočuje od něj vlevo jakýsi zavlažovací kanál, který ale mnoho vody z koryta nebere. Jez obtahuju po trávníku vlevo.

Břehy zarůstají kopřivami. Občas vylekám nějakého pestrého bažanta, který s velkým rachotem vystartuje a vzápětí padne o kousek dál.

Podplouvám silniční most a lávku, spojující Kostelní a Pískovou Lhotu. Pod mosty se tvoří příjemná peřejka. Fousaté nutrie přede mnou skáčou do vody. Po chvíli doplouvám k pěší lávce.

Tady se vyplatí na chvíli přistát a vyškrábat se vzhůru. Na levém břehu vyvěrá z artéského vrtu volně přístupná minerálka obdobně jako v blízkých Jiříkových Poděbradech nebo v Hrabalově Kersku. U ní stojí i altánek, kde se můžete případně schovat před deštěm.

Osvěžuju se chutnou minerální vodou. Slunce se sklání k západu. Mířím po vodě dál k cíli své dnešní trasy - železniční zastávce Hořátev.

Prvně zvažuju ukončit pádlování u železničního mostu u Hořátve. Pak ale zjišťuju, že mi právě ujíždí vlak a další jede až za hodinu. Proto splouvám ještě o pár set metrů níž k silničnímu mostu u vesnice Zvěřínek.

Od Radimi mám v rukou přes 12 kilometrů plavby. Balím. Odtud je to na cílovou železniční zastávku po silnici jen pár set metrů.

Závěr

Splutí dolní Výrovky si při dostatku času a sil můžete samozřejmě protáhnout k blízkému ústí Šembery, nebo až za ústí do Labe a dále. Jen je potřeba vymyslet pendl.

Dolní Výrovka představuje takovou drobnůstku, ptákovinu, jednodenní splutí v blízkosti Prahy. Na podzim bývá průtok Výrovky vylepšen vypouštěním četných rybníků, z nichž největší je samozřejmě Vavřinec, takže tu plavbu můžete podniknout, když jinde voda neteče. A když se vás někdo zeptá: „Proč jsi to splul?“, můžete blábolit něco o barvách podzimu a klidu. Anebo si třeba vypůjčit odpověď slavného horolezce, když se ho ptali, proč plánuje vylézt na Everest: "Protože tady je."

Ahoj Eki