Ani nevím, koho to napadlo, nějak jsem to prostě našli na netu. Není to daleko (z Prahy nějakých 260 km, z Liberce či Trutnova vlastně kousek. Už nás nebaví jet přes noc 800 km na řeku, ani dva dny vlakem. Z map jsme si vyčetli, co náš čeká, něco našli na stránkách polských přátel. Na hydrologických stránkách „PMÚ“ našli, že voda je „strefa stanów niskich“. Již z dřívějších zjištění víme, že tento stav vyhovuje pro většinu polských řek. Ještě nikdy jsme neměli „strefa stanów vysokich“.

Trochu problém se v místě jeví kempování. Na divoko se jedna dvě lodě vejdou skoro kamkoliv, ale ve skupině 4 aut a patnácti lidí už je to oříšek. Kaczawa teče od Zlatoryje k Legnici a Prochowicím, pod nimiž se vlévá zleva do Odry a je nutno doplout až do Szcinawy. Kemp na řece není.

Nejbližší je v Kunicích a v Legnickie Pole - jeden plný, protože tam mají jakousi regatu a druhý v rekonstrukci. Další nejbližší je v Jaworu, který nakonec volíme. Vyrážíme dopoledne a v odpoledni jsem v Jaworniku - kemp a relaxační místo u jezera. Relaxace a restaurace bezvadná, ale kemp, dvě Toi-Toi, kohoutek ze zdi a odpadkové nádoby. Jinak mírná devastace, ale jak se nakonec ukazuje, je to zadarmo. Ráno pak vyrážíme k Legnici. Místní „raftaři na kajacích„ vyplouvají od posledního mostu na levostranném přítoku Czarna Woda v Legnici, my volíme most o necelé 2 km níž v ulici Szcytnicka.

Je tady krásný přístup k vodě, schody k řece a vodočet. Lať je na pilíři do výšky asi tří metrů, ale té spodní pod břehem si nikdo nevšiml. Po odpendlování jsme před polednem na vodě. Říčka svižně teče mezi stromovým, které však nepříliš brání v plavbě (žádné napadané stromy, jen občas jedovatá šikana mezi kmeny) a občas se vyskytne i mírná peřejka. Voda je skutečně tak tak, řekl bych právě na těch peřejkách podobných mělčinám, by to chtělo o pověstných 5 cm navíc. Ale odírání den lodí není tak strašné. Horší by to bylo, pokud bychom jeli natěžko. Spočítali jsme si trasu na necelých 15km neznaje poměry na řece. Chceme skončit u mostu silnice 36 před Prochowicemi, kde je nesjízdný jez, od kterého jde náhon do města a místní doporučují převézt lodě pod město. Také pod mostem je dostatek místa na odstavení aut.

Díky minimu překážek, plavba příjemně utíká a po necelých sedmi kilometrech jsme u jezu. Laminátům se do něj nechce, je sice šikmý, spádová deska mechová, ale přece jen… plasty ho sjíždění s více či méně velkým nabráním (spíše šplouchnutím). Přenášení je totiž dost obtížné, vlevo kopřivy a trní, vpravo zeď, takže nakonec společnou pomocí přes stažení na koruně jezu jsou všechny lodě dole.

Teprve pod jezem se objevují na březích štěrkové písčinky, kde lze posvačit či odpočinout. Říčka se proplétá i mezi vysokými břehy a tváří se opravdu, jakoby byla v Polsku.

Po ranním deštíku se vyjasnilo a plavby ubíhá rychle, takže jsme u cílového mostu po necelých 4 hodinách plavby.

Místní „splouvací společnost“ tvrdí, že se dá přespat na koupališti v Prochowicích. Ty jsou jako vše rozkopané, ale místní jazyk nás dovede do cíle. Plavčík sice tvrdí, že nikdy neslyšel o tom, že by u nich šlo stanovat, ale nakonec za 100 PZL dává svolení, ale ať ráno do deseti odjedeme. Což zas není takový trest, protože stejně odjedeme v devět. To proto, že jsme ještě předpotopní vodáci, kteří vyznávají boha Pádlíka, Melounek přišel o nějaký 600 let později jako Mohamed. Ale díky přesunům stejně vyplouváme po vodě kolem poledne.

Diskutujeme, zda ukončit posledních asi 8 km po Kaczawe do Odry nebo ne. Nakonec volba padá na samotnou Odru a to od cisterciáckého kláštera v osadě Lubiaź, pod níž dáváme na vodu. Napřed ovšem prohlédneme klášter. Je tu sice hodně návštěvníků, probíhá tu nějaký festival hudby, na dotaz jaké nám bylo řečeno že jakékoliv. A proto je i klášter uzavřen. Nejzajímavější je tak z celého kláštera pivovar a krčma. Na jídlo není čas, tak alespoň kupujeme vzorky z pivovaru. Mezitím se návštěvnost výrazně zvýšila, tak jdeme raději na vodu. Tentokrát je pendl aut docela dlouhý, ale musí se to vydržet.

Odra je zde velkou řekou, vybavenou pro plavbu (cestou potkáváme jen tři motorové čluny), břehy jsou nízké, zarostlé, jen občas nějaký rybář, cesty sem tedy vedou. V mapách jich moc není a tento úsek je jako jakýsi park „krajoobrazowy“. Nic neruší poklid řeky, jen občas čáp či volavka. Jen stín tu nenajdeme, stromy jsou daleko na březích.

Za to se objevují písčiny, kde se lze vykoupat, voda je tu čistá, alespoň na pohled. A chladivá.

Překvapivě zde řeka teče a 18 km nám trvá i s koupačkou tři hodiny. Končíme v maríně v Szcinawe. Řešíme, co poslední den. Rozhodnutí padne na Bóbr mezi Wleń a Debowy Gaj. Tak se vracíme do kempu Jawornik (opět zdarma) a přejezd k Bóbru, notoricky známe polské řece, kde jsou i kempy, informační vodácké tabule, půjčovny, prostě byznys na vodě.

Kaczawa však může být dvoudenním, ale i jednodenním zpestřením výletu na sever podél dálnice S3.

Vojta Jančar