Mimochodem, Ponávka je velice zajímavá řeka. Třetí brněnská řeka, a bohužel, Brno neumí využít k zušlechtění své tváře a zkvalitnění života obyvatel ani jednu. Před pár lety se mluvilo o revitalizaci Ponávky, která protéká velice zajímavou částí Brna, byly udělány studie a vypadalo to moc dobře, ale nakonec "nebyly peníze".
Sám tok Ponávky je zajímavý. Teče od Vranova k severní brněnské periférii (tuto část autorka splula), pak vstupuje do podzemí a systémem štol teče k řece Svitavě, do které se Ponávka v Maloměřicích vlévá. Po několika kilometrech Svitavy zde máme Ponávku opět jako odbočku (náhon) nad radlaským jezem, protéká několika průmyslovými objekty (částečně opět v podzemí) a v jižním předměstí Komárov se definitivně vynořuje, "zveřejňuje", je zde regulována a čátečně zkulturněna. To už ale běží svůj poslední kilometr před ústím pro změnu do Svratky.
Ačkoliv je koryto Ponávky přeplněno všelijakým městským odpadem a jsou v něm bahnité nánosy, voda Ponávky je relativně čistá a žijí v ní četné ryby. Vodní stavy splutí příliš nesvědčí a ve spodní části toku by byly problémy s překonáním průmyslových objektů, a to jak objektivní, tak i s ostrahou.
Přesto, (jak řekl Martin Luther King), "Měl jsem sen..."
že se Ponávka stane i pro vodáky aktuální řekou a pionýři, kteří do jejích vod již vnořili svou příď, jsou toho prvním důkazem.
