Vzhledem k tomu, že vodácká sezóna nekončí nikdy, rozhodli jsme se využít krásného počasí mezi svátkama a sjet si kousek Orlice z Petrovic do Třebechovic pod Orebem (cca 11km). Je sice pravda, že v den, kdy jsme se rozhodli vyrazit (to je v neděli 29.12.2002), teplota povylezla trošku nad nulu, ale sníh zůstal. Tak jsme mohli plavbu na vodě spojit i se sáňkováním, bobováním či snowkayakingem nebo jak by se to dalo nazvat. Stačilo se trochu předklonit, cuknout sebou a už to frčelo. Navíc oproti letním podmínkám je to naprosto bezpečné i pro "tenkostěnné slalomky".

To oteplení nás trošičku zklamalo, ale příjemný ledový déšť, který nás průběžně po cestě doprovázel nám to vynahradil. Navíc voda se příliš ohřát nestačila, takže jsem zas tolik nelitoval toho, že jsem si pod bundu vzal zbaběle čtyři trička. Celou cestu jsem si připadal jako medvěd a marně se snažil překonat magickou hranici úhlu 90° těla vůči nohám.

Po chvíli přišlo trošku zajímavější místo, kde jsme se i trochu namočili. Potěšilo nás, že i při poměrně nízkém stavu vody je to v pohodě sjízdné bez kontaktu s ostrými kameny, kterými je to tu vysypáno. Bohužel k rozbití lodi nedošlo a tak budeme muset pokračovat dál. Ještě si v proudu párkrát namočit záda a jedem za dalšími radovánkami.

Jako docela dobrá zábava se zdá klukům co nejvíc se rozjet a vyhoupnout se s lodí na ledové kry. Pak stačí jen za pomoci pádla se roztočit nevídanou rychlostí a už tu máme kolotoč a zadarmo. Tato zábava mi byla odepřena díky mé větší tělesné hmotnosti a soucitu s lodí a tak jsem si během zbývající plavby hrál na ledoborec. Nakonec se pošmourný den změnil v pošmourný večer a my byli rádi, že jsme na loděnici. Tma nejvíce překvapila Čébu, který si myslel, že je půl třetí i přesto, že jsme za pět tři ještě stáli na břehu u auta v trenýrkách.

No nic. Nezbývá než říct:"Bylo to pěkný Orlice. A doufám, že se brzy zase uvidíme."

Jirka