Ahoj, třeba se vám při plánování nového vodáckého roku 2020 bude pro inspiraci hodit pár retrofotek a retroreportáž, kam se jezdilo na vodu před devadesáti lety.
Reklama
Můj pradědeček Josef se bavil různě, mimo jiné byl vášnivý vodák. Kánoi měl uskladněnou v loděnici v Praze – Braníku. Tam byla základna Klubu československých turistů, Kroužku vodních turistů (KTV), pokračovatelem je dnešní TJ Kotva Braník.
Pradědeček ve volných chvílích nejčastěji koníčkoval (táhl na šňůře) svou loď proti proudu po Vltavě, často k trempské osadě a vodácké hospůdce Libřice naproti Davli a pak to splul zpět. Tak podle fotek začal i jeho vodácký rok 1930.
Hospůdka Libřice a kánoe k sobě patřily
Pradědeček skládal i vodácké a trempské písničky. Ve „Štěchovických ohlasech písní českých“ napsal o tehdy velmi populárním koníčkování (v současnosti aktivitě poněkud nepochopitelné) následující písničkový textík:
Romance o jeptišce coby sportgirl
Koníčkovala jeptiška
z řádu svatého Františka
a provaz měla kolem těla,
aby jí ruka nebrněla.
Modlila se: „Františku,
chraň svoji malou jeptišku!
Ať se mi nic nepřihodí,
vždyť koníčkuji s cizí lodí.“
…
Na Velikonoce dali podle fotek plavbu z Českých Budějovic do Červené. Na Letoštickém jezu (nyní pod hladinou nádrže Orlík), kde popováželi kánoi na voru, to pěkně cákalo.
Na Letoštickém jezu to na voru dost cákalo 1930
Když už měli kánoe v Červené (na Vltavě u Písku), tak následně uskutečnili 26. až 28. dubna 1930 splutí Vltavy z Červené do Prahy. Momentky z výpravy jsou na následujících fotkách:
Táboření 1930 a oblíbená vodácká restaurace Žďákov
Část volna taky pravidelně trávili na Sejcích – tábornickém ostrově na Vltavě nad ústím Mastníku. Hlavní koryto Vltavy leželo na levé straně ostrova (snad je to trochu patrné z následující fotky, lepší se mi bohužel zatím nepodařilo najít).
Sejcký ostrov z nadhledu je vlevo od hlavního koryta Vltavy
Jedna z četných fotek ze Sejckého ostrova byla babičkou popsána „Němci na Sejcích“. Němců tehdy byly v Česku 3 miliony, v Německu mnohonásobně více. Je to jediný takovýto zápis, české a německé vodáctvo se vzájemně většinou příliš nekamarádilo.
Němci na Sejcích 1930
V červnu a červenci 1930 pobýval pradědeček se svou lodí a rodinou na chajdě u Staňkovského rybníka na Koštěnickém potoce v Jižních Čechách. Písčité pláže, hluboké borovicové lesy a plavby kánoí poskytly potřebný relax.
Na Staňkovském rybníce 1930
Z nedalekého Chlumu u Třeboně spluli pak od 20. srpna do 2. září 1930 do Prahy. Trasa vedla z řeky Lužnice po Nové řece a Nežárce.
Kánoe na Nové řece a Nežárce 1930
A pak dál po spojené Lužnici, přes Dráchov, Tábor, Příběnice ...
Lužnice u Příběnic 1930
Jez Dobronice 1930
Odtud známou Vltavou až do Prahy.
Tábořiště u Vltavy pod Zvíkovem 1930
Obdobně, jako je to dneska virtuálně na raft.cz do Vodáckého zápisníku, zapisovali si členové Klubu svoje plavby i tehdy, ovšem materializovaně - na papírové karty. Pěkná, materializovaná, pak byla i plaketa s vyrytým počtem splutých kilometrů za daný rok v nóbl krabičce, kterou dostávali ti nejlepší.
Pradědečkova bronzová plaketa k roku 1930
Ten motiv stanu a kánoe na plaketě je mi nějak povědomý ...
Z plakety lze vyčíst, že pradědeček za rok 1930 splul 1031 kilometrů. To je myslím, na jeho tehdejších 45 let, slušný výkon. Třeba o 88 let později - v roce 2018 by se s ním na TOP žebříčku raft.cz umístil na šestém místě. Ano, měl to snazší tím, že tehdy neexistovaly velké přehrady, ale na druhou stranu nebyly ani volné soboty a další vymoženosti.
Jeho na fotkách (karty bohužel vzala z Braníka velká voda) zaznamenaných splutých toků za rok 1930 bylo pouze pět – Vltava, pak dlouho nic, Lužnice, Nová řeka, Nežárka a Koštěnický potok. Pradědeček prostě nebyl žádný Vojta ani Ivis.
Ahoj Eki