Třetí květnový víkend jsme měli s kolegy naplánovanou Moravici. Rafty i počasí jsem včas objednal, ale bohužel nám do pěkně rozjeté akce hodilo vidle Povodí, že prý se opravuje hráz. Přece nezůstaneme doma a tak v sobotu ve dvou fičíme směr Žilina. Vodní stavy alespoň na spodních úsecích velkých řek severního Slovenska jsou více než slibné. Ve Vrútkách u nádraží hledám přístup na Turiec. Je tu ale vysoká navigace, takže přejíždíme na levý břeh těsně k ústí do Váhu. Už se tu chystá parta z Karviné na raft, přidáváme se k nim.

S plťaři na Váhu

Po kamenech opatrně přešoupneme poslední peřej a jsme na Váhu. Většina vody teče přes elektrárnu, proto tady musíme i trochu zabrat. Pod mostem vedoucím k Lipovci je sice krátká peřej, ale jinak tu voda teče líně. Vše se změní za dálničním mostem, kde zprava přitéká masa vody, a my nabereme rychlost rekreačního cyklisty. Však vodočet ve Strečně udává skoro 100 kubajsů. Váh je zde široký a přehledný, občas nás zhoupne táhlými vlnami, ale jinak je plavba vcelku jednoduchá a sluníčko svítí. Jen bych v tom nechtěl plavat.

Proplouváme údolím, kterým se Váh probil Malou Fatrou, a užíváme si to. Idylku ruší hluk z frekventované silnice na levém břehu. Za tři roky by měla být hotová dálnice a tady snad bude klid. Na dohled zříceniny Starého Hradu dojíždíme několik pltí, ze kterých na nás mávají a halekají turisté z jakéhosi východu.

Poslední peřej pod Strečnem na nás šplíchne ledovou vodou, počkáme, až odjede přívoz zleva na pravý břeh a vystupujeme u auta. Za dvě hodinky jsme v pohodě zvládli 12 km. Bleskově se převlékám a jedeme pro auta, která zůstala nahoře. Po návratu Báru sbalíme do kufru a jedeme zpět proti proudu Váhu a v Kraľovanech odbočujeme do údolí Oravy. Karviňáci míří do Tater, tady už si musíme s přepravou poradit sami.

Spodní Orava

V Párnici uhýbám doprava na Žaškov, za mostem je hned napravo u hřiště pěkný přístup k řece. Vody je tak akorát, vodočet v Dierovej hlásí 21 cbm/s a plavba příjemně ubíhá. Za lávkou se údolí se ještě více sevře, na levém břehu se objevují skály a v řečišti balvany.

Orava se ještě více rozteče a kde se rozšíří, je potřeba číst vodu a vyhýbat se kamenům nebo mělčinám. Máme rozumné minimum, pod 20 kubíků bych jel jinam. Vlevo nad námi se tyčí kopec Šíp, ten si dáme někdy příště.

Konec na soutoku

Pod železničním mostem zleva přitéká Váh a my se držíme vpravo, hned následuje silniční most, kde končíme. Kouknu na čas, slušný, 9 kilometrů za hodinu a čtvrt. Trochu jiné poměry než na našich řekách. Loď vyvlečeme na strmý břeh k cestě, na kterou se nechá přijet ze vsi podél železnice. Z hlavní je příjezd jen pro vysoký podvozek. Vlak nestihnu, další jede za 2 hodiny, jdu na stop. Je to trochu problém, silnice není moc přehledná. Jen co minu tunel, vyjede z něj můj vlak, no nic, asi po 10 minutách mi jedna dobrá duše zastaví a za půl hodinky jsem zpátky s autem. Zlatým hřebíčkem na naší výpravě jsou halušky v kolibě na konci Martina.

Jirka Hodic, VK Slavia Hradec Králové

PS: v titulku si opravte:
Zabili=zrušili
Ferdinanda=Moravici