V diskusích ke článkům o různých vodáckých nehodách se kromě někdy nevybíravého hodnocení účastníků nehody objevují otázky, jak se to vlastně stalo. A málokdy se na ně objeví také odpověď. Maximálně popis průběhu nehody, ale nevzpomínám si, že by někdo z přímých účastníků popsal, co ho vedlo ke konkrétním rozhodnutím. Při čtení článku o nehodě na Bystřičce a následné diskusi jsem si uvědomil, že ve stejný den jsme udělali na jezu s válcem celou řadu chyb. Dopadlo to dobře, a možná proto nemám problém o tom napsat, i když se za to asi všichni stydíme. Vyzpovídal jsem i další dva účastníky této události, aby i jejich rozhodnutí byla pokud možno objektivně popsána.

Prohlížíme jez s válcem a chceme ho přenést

Popis situace: řeka Divoká Orlice, jez na km 29,6, průtok cca 35 kubíků, délku jezu odhaduju minimálně na 50 metrů, 15. ledna odpoledne. Jedeme úsek Žamberk - Potštejn, zmiňovaný jez je tedy poblíž konce sjížděného úseku. Naši skupinku tvoří tři kajaky, pro nikoho z nás nepředstavuje řeka za tohoto stavu žádný problém. Jez známe, víme, že se pod ním tvoří váleček, za nižšího stavu se ale bez problému jezdí na kajacích i otevřenkách. Už jsme ho jeli i za tohoto zvýšeného stavu. Tentokrát však bylo něco trochu jinak. Náhon vlevo do továrny byl úplně suchý, takže všechno teklo řekou. Před jezem se rozhodujeme zastavit a prohlédnout. Přistáváme vlevo, protože se tam pohodlněji vylézá (starší trochu ztuhlý kajakář ocení, když si na přistání pěkně sedne až na travičku na pozvolném břehu). Prohlížíme jez, válec se nám jeví nejsilnější přibližně ve středu řeky, a i když nám nepřipadá jako vysloveně zabijácký, rozhodujeme se přenést. Tři lidi- tři cesty. Jirka přejede na druhou stranu, Jana půjde kousek proti proudu a také přejede a Libor to vezme po navigaci s kajakem na rameni (na levém břehu je pod jezem navigace několik set metrů dlouhá a nedá se hned nasednout). A teď začíná řada chyb.

Jirka přejíždí na druhou stranu, ale to se mu nepovedlo

Jirka: "Sedám do lodi a začínám traverzovat řeku. Nějak si neuvědomuji - nebo prostě nepřipouštím, že jsem dost blízko nad jezem. Proud je silnější než obvykle a už trochu cítím únavu. Před prostředkem řeky mně dochází, že nemám sílu přeprat proud. Nechci spadnout do jezu pozadu a bez rychlosti, rychle otáčím a rozjíždím se. Vím, že jsem v místě, kde jsme válec vyhodnotili jako asi nejsilnější a mimo dolet házečky. Válec mě trošku stočil, trošku samozřejmě přibrzdil, ale žádné drama. Přejíždím na pravý břeh řeky, zastavuji asi 50 metrů pod jezem a čekám na kamarády. Předpokládám, že mě viděli a dotáhnou si lodě výš proti proudu, po louce to není žádný problém. Ale je to jinak."

Libor to zkusí taky sjet

Libor: "Udělal jsem pár kroků a ozvalo se pískání. Otočím se a vidím Jirku, jak v půlce řeky míří dolů přes jez. Kdo jez zná, ví, že na středu jezu je pěkný schod. Naštěstí Jirka dává díru pod jezem celkem v poklidu. (tak jsem to viděl já). Jana se vrátila. Jirkův „hladký“ průjezd horším středem nás tak trochu namlsal… Pojedu jako první a podle toho, jak to bude vypadat, se rozhodne Jana. Nasedám a jedu. Pěkná klouzačka skoro zadarmo, dvě hrábnutí přes válec a jedu dál. Zastavil jsem pod skálou a čekal. První jsem zahlédl oranžovou špici trčící z podjezu přímo k nebi. Vím, že Jana na freestyle moc není a to znamená, že je problém. Jirka i já jsme moc dole, Janu nikdo nejistí. Hlavou se mi honí různé věci, ale do smíchu mi není. Naštěstí po chvíli proplouvá Jana s pádlem v ruce. Kajak se ještě chvilku zdržel ve válci, ale naštěstí se vzápětí objevil kousek od nás a mířil do Labe. Jana je OK a kajak jsme vylovili."

Jana jede poslední bez jištění

Jana: "Viděla jsem, že to kluci dobře projeli a nechtěla jsem zdržovat. Hlavně jsem si říkala, že když to Jirku necvaklo v tom nejhorším místě, tak že bych to mohla dát tam, kde to vypadalo daleko lépe. Libora jsem ještě jistila za břehu, měla jsem házečku. Krapet mi vadilo, že už vlastně nikdo nehlídá mě, ale zase jsem věděla, že Libor projel bez problémů. Co jsem asi neodhadla, byl ten proud vody, který se odrážel od navigace."

Všichni bychom nakonec zhodnotili naše rozhodnutí jedním slovem - BLBOST, ale každý z nás měl asi trochu jiný důvod...

Jirka Janoušek