Chorvatsko je krásná země. Snad i proto padlo rozhodnutí strávit letošní dovolenou na krasových řekách Koraně, Mrežnici, Uně a Zrmanji. Jen počasí se svým trvalým a vydatným deštěm má na svědomí, že jsme nakonec sjeli jen první dvě. Jsou krásné ... opravdu krásné ... a český vodák bude mít v Evropě opravdu jen málo příležitostí splout podobný charakter řeky.

Korana

Plavbu po této řece začínáme pod mostem v městečku Slunj (za mostem, na pravém břehu, sjeďte na "odmoriště" nad nejobtížnější kaskádou. Dále pod most a po sto metrech najdete ideální nástupní louku se schody až do řeky). Úvodní kaskáda může být za vyššího stavu docela hezká, ale za 109 cm na vodočtu ve Veljunu byla pro raft (Pulsar 340) přetahovací a pro Pálavy či Yukony bez problému sjízdná jen pro obratnější a zkušené posádky. Další dva kilometry řeky, ještě rozlité v širším údolí, byly poměrně mělké. Když už jsem tlačil raft co třicet metrů, poslal jsem ho, víc jak o sto kilo lehčí :-), po proudu se slovy: "Jeďte holky napřed, já Vás dojdu." To už ale začínaly přibývat malé stupně, kde se přeci jenom dal průjezd i pro raft najít. Jak se zužoval kaňon, byla plavba stále příjemnější. Ubývaly stupně, ale zato se zvyšovala jejich výška a obtížnost. Jeli jsme všechny a to v plném obsazení lodí. Přiznávám však, že největší z nich by bylo bývalo lepší jet v singlu. Natlučené hlavy některých kormidelníků by mohly vyprávet. Nenechte se mýlit tím, že s ubývajícími stupni končí i vaše putování po řece.

Opak je pravdou a až terve teď si vodácká radost z předchozích kilometrů vybírá svou daň ve formě téměř nepřetržitého, úmorného, vodní květenou prorostlého a téměř desetikilometrového voleje. A když uvidíte vysoko na skále pravého břehu zříceninu, počítejte ještě se šesti kilometry, které musíte urazit do setmění! Věřte mi, že za tmy se Korana jet nedá ani po voleji s outdoorovým mobilem. My měli to štestí, že u jednoho z mlýnských náhonů svítilo světýlko. Ano připomíná to trochu pohádku a náš pohádkový konec se zjevil coby polňačka ústící po třech kilometrech na hlavní silnici do Veljunu. Nevím, co si řidiči projíždějících kamionů mysleli, když viděli netradiční dvojici - muž středního věku v přilbě a s pádlem v doprovodu sličné dívky v plavkách. My jsme se svého řidiče dočkali. Myslete, prosím, na to, že ne každý musí mít svůj šťastný den a nasedejte na řeku nejlépe do desáté hodiny dopolední a počítejte až s devítihodinovou plavbou.

Una

Mrežnica

Po třídenním dešti se stavy řek dají, bez větší nadsázky, nazvat povodňovými. Telefonickou konzultací s kamarádem na internetu v česku zjišťujeme, že jedinou momentálně sjízdnou řekou by mohla být Mrežnica, která díky studenému prameni dělá opravdu čest svému jménu. Podle vodočtu v Juzbasic má 110 cm, což je, podle nás přijatelných 50 centimetrů nad minimální stav. Dopoledne! Po zběžné prohlídce přístupných míst nafukujeme měchuřiny a vydáváme se vstříc novým zážitkům. Vodácky je tato řeka rozhodně zajímavější než Korana. Stupňů sice není tolik, ale zato jsou větší. Největší nás čekal asi v polovině námi jetého úseku. Jeho prohlídka, díky vyššímu stavu, byla prakticky nemožná a proto jsme ho, poměrně obtížně, přenesli po pravém břehu kolem pobořeného domku (na levém břehu u mlýna štěkal velký vlčák:-).

Výšku stupně jsme odhadli na 8 - 10 m včetně stupínku bezprostředně následujícího. Předpokládám, že za normálního stavu by šlo zastavit na hraně, stupeň prohlédnout a rozhodnout se o nejlepším průjezdu či přetažení. V našem případě bylo pro méně zkušené posádky problémem jen zastavit! Plavbu jsme končili přibližně v polovině ježděného úseku před cca 4 m vysokým stupněm u dřevěného mlýna na levém břehu těsně před soutokem s řekou Tounjčica. Mlýn (v našem pojetí řekněme spíš mlýnek:-) stojí za prohlídku! Člověk se až diví, že nad námi v tu chvíli zrovna létal raketoplán. Nicméně starý mlynář je komunikativní člověk a bezevšeho nás pohostil rakijí ještě předtím, než po nás chtěl vytáhnout z pod větví pramici, která mu tam po proudu připlavala.

Možná se teď ptáte, proč už nechci jet do Chorvatska? Protože se po tak krásné zemi neprojdete, aniž byste se vystavovali riziku šlápnutí na minu. Protože, když projíždíte kolem rozstřílených a vypálených domů jasně si uvědomujete, že běžný rozhovor v chorvatské hospodě mohl vypadat i takto: "Pojďte chlapi, zabijeme Frantu ..."

1. Na chorvatské krasové řeky nasedejte co nejdříve dopoledne - plavba bývá nezvykle dlouhá a vystoupit dříve zpravidla nejde!
2. Nutné vybavení - přilba, vesta, házečka, nejlépe dva funkční mobily ... a pro jistotu i čelovka :-)
3. Přístupy k řece jsou po polních cestách a obtížné. Potřebujete dobrého řidiče a spíše menší auto (my byli spokojení se čtrnáctimístným tranzitem).
4. Choďte jen po vyšlapaných cestách. Dle místních mohou být miny všude!
5. Domácí mazlíčky (nemyslím Vaše manželky a přítelkyně) nechte doma. Nelíbilo by se jim strávit dovolenou na vodítku a Vám by rozhodně neprospělo pobíhání za nimi v minovém poli.
6. V době svátků "Oluja" se nejspíš nedostanete na řeku Una (aktuální informace z počátku srpna 2005).

Za klub VodákSport Olomouc zapsal Michal

Poděkování:
Všem kamarádům za příjemnou dovolenou
Řidičovi Milanovi Složilovi z Prostějova
Půjčovně Vodák Sport
CK Denali