| Diskuse nad článkem |
moc pěkný článek, žralok, 10/3/2012 9:17 AMjá mám kluky starší a 2 , ale když jsem je viděl při návratu z pendlu jak se krčí v dešti a zimě u hlídaných lodí , tak jsem se taky obával aby tam už nebyla sociálka . Podobné prodírání lodí podstrkovanou houštím bez možnosti přenášení pro metrové kopřivy na březích už jsem s nima taky zažil , ale k oblíbeným zážitkům to nepatří . Reply
|
|
|
grandiózní dobrodružství, Chobotnice, 10/3/2012 2:12 PMsuper. Osobně bych si z toho pro spluvání podobnejch toků v Mompračemu vzal 2 poučení: 1) nezapomínat s sebou hák na větve! 2) laminát má menší tření k habrajzu a loď je nezanedbatelně užší. apropos... ... co další pokračování Černovickýho potoka? Reply
|
Opravdové lahůdky v okolí Sobě, Kruťas, 10/4/2012 10:15 AMTaky jsem měl tu čest sešplouchnout tento tok. Před šesti lety jsem trávil 14 dní v Soběslavi na vodáckém kurzu, teplota za celou dobu nevystoupala nad 16° a přestávalo pršet jen chvilkama. Se svěřenci jsem na vodu moc nemohl a tak vyšel čas na objevitelské výpravy. Před tím Černovickým potokem, který jsme jeli až do Lužnice, jsme jeli Dírenský potok z rybníka Starosta u Mezné. Po tom zeleným pekle byl Černovický potok dálnice :) Reply
|
Kde jsi nechal kolo?, Twarůžek, 10/4/2012 9:12 PMDocela mne ten článek vzal...Jestli Tadeáš dál vydrží, tak Ti to blaho na srdci moc přeji a také Ti to budu dost hodně závidět...Není pro otce lepší odměny! Jen technická- kde jsi nahoře nechal kolo a kolik kilometrů jsi na něm jel ( a jak dlouho Tadeáš na Tebe čekal)? Znovu, já starej fotr, musím před odvážným bobříkem smeknout. Kluk (i kluci Žralokovi) do nepohody. Krása!  Reply
|
|_Re: Kde jsi nechal kolo?, Václav, 10/5/2012 2:44 PMDíky, díky. Kolo zůstalo přivázáno v roští k mohutnému stromu (deset táců tam nechat byl taky trochu bobřík odvahy...  ), jel jsem na něm asi čtyři kilometry, tzn. syn čekal celkově asi půl hoďky. Musím říci, že v okamžiku, kdy jsem od něj s autem odjížděl, byly mé pocity všelijaké .... A zanedlouho se tam prý objevili nějací lidé .... Černovický potok skýtá ještě dost úseků pro podobné plavby (čtenářstvo už se však nemusí obávat, téma Gustava Hejduka jsem zcela vytěžil ) - úsek kolem Budislavské hory pod Předboří (a rybníkem Chobot - to by bylo něco pro Chobot-ničáka), dojezd do Lužnice.... Být místňák, vezmu do lodi motorovku a mačetu, pasáž pod Zmrhalem prořežu a budu mít parádní potok na blbnutí, kterýžto má navíc relativně často vodu. Jako teď - všude sucho, každý skučel, že odpadají plánované akce - a na Černovickém potoce, kde to valilo, ani noha! Reply
|
|_Re: Kde jsi nechal kolo?, Monte, muzsesrdcemkovboje~seznam.cz, 10/5/2012 3:48 PM  Tak mi to nedalo a musím taky něco pochvalného napsat,protože mému nejml. je zrovna také 8. Tvůj kluk je hrdina a takové dobrodružství s tátou si bude pamatovat celej život , to se nedá ničím vyvážit.... . Já bych se na tom kole ( nebo nejspíš už v tom autě ) asi po§ral  ...( časté záchvaty zodpovědnosti způsobené takřka skoro-profesionální deformací ) Tak ahoj a hodně štěstí na další výpravě ) Reply
|
|
|
A ještě k průkopníkům!, Václav, 10/5/2012 2:52 PMTo mi došlo, až když jsme s autem objížděli potok a hledali optimální nástupní a výstupní místo. Gustav s partou to museli mít neporovnatelně těžší - nejprve poslat ty jejich mohutné lodě někam vlakem, pak tam chytit vodu a následně se dlouhé kilometry prodírat zátarasy.... V tomto případě skutečně od začátku, z Cernovic, kde je ten potok (dneska) úzký a neskutečně zarostlý, protože jinde cestou žádný vlak není, až an konci v Soběslavi. Tedy pokud jim nějaký sedlák nenaložil lodě na povoz a neodvezl níže .... Každopádně - kam se na tyhle borce dneska hrabeme! Reply
|
děti vydrží hodně, Pepura, 10/7/2012 9:32 PMJakožto odrosté vodácké dítě znám z druhé strany, jak jsme po splutí Kocáby seděly se sestrou v dešti pod mostem a čekaly, až táta dostopuje pro auto, k jídlu jsme měly jen suché špagety. A nejlepší jeho kousek byl,když mě v podobném věku zanechal na startu Jizerské 50 nebo čeho, pravda, měla jsem u sebe náhradní boty, termosku s čajem, ale i tak ho to mohutně popohánělo na trati. Asi jsem se v cíli nudila a celou dobu jsem si budovala záhrab, abych se mu do něj ukryla - podojezdu měl málem infarkt. Ovšem tyto zkušenosti z dětství mě zformovaly a děti mají taktéž dost důvěry. Reply
|