V červnu jsme vyrazili s rodiči do Chorvatska. Konkrétně do malé vesničky Marušiči poblíž města Omiš. Protože nás tak úplně nebaví ležet celé dny na pláži, hledali jsme taky jiné možnosti vyžití. Jednoznačně se nabízelo sjet si alespoň kousek řeky Cetiny. V jednom z průvodců jsme se dočetli, že komerční sjezdy trvající asi 3 hodiny, se nabízejí za cenu kolem 370 HRK. To nás lehce vyděsilo. Ukázalo se ale, že realita tak děsivá není (ne, že by to bylo za hubičku).

Cetina je krásná řeka s průzračnou vodou, která ve městě Omiš ústí do Jaderského moře. Na krátkém úseku před ústím se na řece pořádají komerční sjezdy pro turisty. Přestože do toho se nám moc nechtělo, zdálo se nám škoda nevyužít alespoň této možnosti.

Najít společnosti, které sjezdy pořádají, nebyl problém. Ve městě Omiš se jich nachází hned několik. Další lze najít přímo na břehu řeky. Určitě se vyplatí poptat se na více místech, případně i lehce smlouvat. Naše cena za sjezd asi 10-12 km byla 120 HRK (zahrnuje autobusovou dopravu na místo startu a z cíle do Omiše, zapůjčení vybavení včetně vesty a přilby). Z rozhovoru s ostatními turisty jsme zjistili, že většina z nich zaplatila za stejnou službu 150 HRK. U břehu řeky jsme ale také narazili na společnost, která stejný sjezd nabízela za 270 HRK (i když v tom mělo být malé občerstvení).

Sjezd Cetiny byl jednoznačně krásný zážitek. Ovšem dost narušený složením týmu. Pokud nejste skupina, která by sama obsadila raft, jste přiděleni k dalším turistům. Bohužel většina z nich si bere pádlo do ruky poprvé v životě. V našem případě byli skupiny tvořeny podle národností – nejspíš proto, aby nevznikala jazyková bariéra. Vzhledem k tomu, že pokyny byly podávány v angličtině, bylo toto opatření celkem k ničemu  Před odražením dostali turisté opravdu jen nejzákladnější pokyny. Dokonce jim ani nebylo předvedeno, jak držet pádlo. To se později samozřejmě projevilo. Přestože bylo vidět, že se náš skipper snaží, měl více než plné ruce práce. Reakce na pokyny skippera byly v lepším případě laxní, takže jsme nutně obrazili snad všechny vrbičky okolo řeky. Ve dvou případech to dokonce málem skončilo vypadnutím z lodi, protože dodržovat pravidlo o zasunutí nohou pod pásy se některým zdálo zbytečné. To všechno zážitek z jízdy úplně nezvyšovalo.

Přesto byl tento krátký sjezd velkým zpříjemněním při našem pobytu v Chorvatsku. Na řece se střídá klidná voda s krátkými obtížnějšími úseky. Vody nebylo dost (podle skippera tak málo vody v červu ještě nepamatují), takže raft měl občas menší problémy. Menší plavidlo by to ale zvládlo bez problémů. Místo, které je v kilometráži označeno jako nebezpečné kvůli sifonu, turisté obcházejí po souši. Šli jsme se podívat, jak úsek sjíždějí skippeři a bylo vidět, že ani pro ně to není jednoduché. Poučení pro nás na „příště“– raději přenést. Přenášení je poměrně dlouhé (asi 200 m), ale proveditelné. Místo, kde na pravé straně vystoupit, se pozná celkem snadno – je značně vyšlapané od turistů. Kousek od řeky začíná cesta, po které jdeme asi 200 metrů. Pak je třeba loď už obtížněji snést zase dolů k řece.

Přes všechna „ale“ ke komerčnímu sjezdu nelitujeme, že jsme ho absolvovali. Díky němu víme, že Cetina je nádherná řeka. A také to, že je určitě zrádná. Zcela klidný úsek je najednou vystřídán sice krátkým, ale náročným úsekem. Kdo ho nečeká, toho může pěkně překvapit. V lepším případě může cvaknutí znamenat pěkné pomlácení o balvany. Řeku jsme viděli, a pokud budeme mít možnost, rádi si ji někdy sjedeme samostatně. S vědomím toho, že nejsme mistři světa, a že je třeba dát si pozor.

Samozřejmě jsme jako jiní slyšeli a četli, že individuální splouvání na dolním úseku není možné. Ptali jsme se na to přímo i našeho skippera a ten se takové informaci docela divil.

Poznámka: komerční sjezdy se konají mezi obcí Slime a místem, které se jmenuje Radmanove Mlinice.

Marcela Štolcarová