Opět po roce se vydáváme s naší partou sjíždět divokou vodu. Tentokrát vybírám Rakouskou klasiku Salzu a Hornorakouský Steyr s Teichlem. Po půlroční přípravě se scházíme k odjezdu 24. 5. 2008 na návsi ve Velaticích. Jede nás 10 + řidič v patnáctimístném Tranzitu. Do vleku naházíme potřebné vybavení, hlavně lodě. Vezeme dvě Pálavy, dvě Orinoca, jednu K2 a jednu Baraku. Do auta ještě instalujeme bečku Budvaru a vyrážíme. Po vyčerpávajících deseti hodinách cesty a bloudění podle navigace přijíždíme v noci do kempu ve Wildalpenu. Kemp je téměř plný, přesto ještě místo na stany nalézáme.

Salza: Proles – Gschöder

U snídaně se rozhodujeme nejet řeku až z Guswerku, ale níže z nástupního místa u lávky pro pěší na Proles. Jedeme autem proti proudu. Z auta rekognoskujeme poslední peřejnatý úsek před Wildalpenem. Míjíme jezero. Dále silnice opouští údolí Salzy a pokračuje údolím jejího přítoku, Radmeru. Jedeme přes vesnici Greith, nad kterou je asi po 1,5 km naše místo. Je zde dost místa na naši soupravu a nafouknutí lodí.

Spouštíme lodě do chladných a průzračných vod Salzy a zakoušíme první, nenáročné, peřejky. Po šestikilometrové pohodové plavbě údolí sevřou skály. Začíná soutěska Klaus. Řeka se tady víc točí a proud občas dost žene na skálu. Všechny nástrahy víceméně zvládáme. Akorát Ryba, v místě kde to na skálu dost táhne, za záhadných okolností vypadává z lodi. V následující tišině bleskově naskakuje a po několika vteřinách pokračuje. Po 4 km se skály opět rozestupují a pod osadou Weichselboden vplouváme na mělké jezero. Už za deště přistáváme vpravo na hrázi. Po dešti přenášíme lodě po hrázi na levý břeh. Vede tudy dokonce nějaká důlní železnice. Sneseme vše hluboko pod hráz, kde pokračujeme. Tady náročnost trošku stoupá. Vlny jsou větší a vše vrcholí pod nejvyšší horou této části, Hochschwab. Zde, pod silničním mostem Salzu znatelně ochlazuje zleva přitékající, ledovcová voda. Polykáme také první mušky, kterých tu jsou neuvěřitelná hejna. Dále se řeka opět zklidňuje a až k našemu výstupnímu místu nedosahuje vyšší obtížnosti. Z řeky vystupujeme za dřevěným mostem u osady Gschöder.

Gschöder – soutok s Lassingem

Ráno se jedeme podívat na naše dnešní výstupní místo. Je u silničního mostu před soutokem s Lassingem. Naloďujeme se tam, kde jsme včera skončili. Řeka tady teče poklidně, tak je spousta času kocháním se pohledy na okolní alpské velikány a jejich zasněžené vršky. Za občasné soulodi a přestávky na cigaretu konečně připlouváme k peřejnatému úseku asi 5 km nad Wildalpenem. Konec lenošení. Zase se trochu projedeme. Těšíme se na stupeň, který je hned u našeho kempu. Asi 200 m před ním zastavujeme a dáváme Márovi náskok, aby nás na něm natočil na videokameru. Proplouváme jím všichni v pohodě. Z kempu se to zdálo horší. Přirážíme vpravo na mělčině při začátku slalomky. Jdeme si prohlédnout poslední asi metrový stupeň s válcem. Ten už je o dost zajímavější než ten první. Rozestavujeme se s kamerou a foťákem. Další se chystají níže s házečkou. První jede Karel s Mastěm. Proplouvají v pohodě. Jako druzí já s Liborem. Nájezd nemáme moc ideální. Přesto, po tvrdém nárazu do válce, úspěšně vyplouváme. Další jede Ryba s Laděm. Jejich nízký posez na K2 způsobuje jejich téměř úplné zmizení v pěně válce. Následující posádka na Pálavě je jasná, jak říká David, na 120%. Pod stupněm se cvakají. Ryba provádí záchranu s házečkou. Oba se škrábou na balvany regulovaný břeh, ale jeden z nich ztrácí pádlo. Laďa pro něho obětavě skáče a ještě před mostem ho vyloví.

Jako poslední jede Tomis s Bohušem. Bohuš ve válci vypadává z lodi. Ryba ho házečkou úspěšně uloví. Rozhodujeme se sjezd absolvovat ještě jednou. Akorát borci na Pálavách to pro tentokrát vynechávají. Všichni to zvládají bez excesů akorát já s Liborem máme problémy. Válec nás podrží. Loď si tančí vídeňský valčík, což „neuklečí“ můj háček a po krátkém boji nedobrovolně opouští loď. To už nás válec puští, jakoby nás někdo zezadu nakop. Rybovi se tentokrát lov nedaří. Házečka se mu zasukovala. To už je Libor u břehu vlastními silami. Čeká nás ještě asi 7 km ostřejšího úseku. Údolí se pod Wildalpenem prohlubuje a peřeje jsou pořádné, ale pro samovylévací lodě bezpečné. Jen Mára s Davidem musí s plnou Pálavou občas přirazit ke břehu a vylévat. Konec plavby signalizuje ostrov, který obeplouváme vpravo. Před silničním mostem přistáváme vlevo. Balíme a odjíždíme zpět do kempu.

Wildalpen – konec Palfauské soutěsky

Dopoledne vyrážíme na nejnáročnější a nejkrásnější část Salzy do soutěsek. Začínáme tentokrát přímo v kempu. Karel s Mastěm a Ryba s Laděm jedou ještě jednou stupeň na konci slalomky. My ostatní začínáme až pod ním. Po 7 km se dostáváme k soutoku s Lassingem. Řeky se tady střetávají téměř pod úhlem 180o, což tvoří zvláštní proudy. Dáváme si bezpečnostní přestávku v tišině a plánujeme taktiku na soutěsky. Vyplouváme. Údolí se opět zužuje a peřeje jsou o něco větší než včera. Koryto v tomto úseku je ještě relativně široké 10-15 m. Přistáváme ještě při levém břehu, kde se k řece přibližuje silnice, a vidíme tunel. Je to asi 5 km od soutoku s Lassingem. Tady začíná první soutěska. Skutečně se řeka zužuje a okolní stráně střídají skály. Míjíme místo, kde kdysi stával most a odkud se skáče do řeky. Kupodivu to nikoho z naší výpravy nenapadlo. Podplouváme pěší lávku vysoko nad námi. Podle GPS jedeme v tomto úseku rychlostí přes 15 km/h. Údolí se sice otevírá, ale koryto okolní slepencové skály zužují tak na 6m. To bude zřejmě druhá, nejkratší soutěska. Je to takový tobogán. Stačí jen loď udržovat zhruba uprostřed v hlavním proudu. Vlny obrovské, ale bezpečné, bez kamenů. Soutěska končí u soutoku s Mendlingem. Přítok bohužel trochu zakalí doposud průzračnou vodu Salzy. Čeká nás tady řidič Olda a mně tady končí mapa. Spekulujeme, kde asi začíná nejtěžší Palfauská soutěska a kde se vylodíme. Já si myslím, že začíná asi 2 km pod soutokem. Později se ukáže, že se mýlím. Začíná po pár desítkách metrech. Jen se setmí od toho, jak slepencové skály sevřou řeku. Podplouváme silniční most na Palfau. Obdivuji obrovské, několikatunové převisy slepence někde utržené a popadané do řeky. Houpají nás obrovské vlny. Tato soutěska je asi nejdelší a zároveň nejzajímavější úsek Salzy. Nevíme, kde máme ukončit plavbu. Pokračujeme, dokud řeka trochu teče. Začíná olej a cedulka ZIEL: UP and DOWN nás upozorňuje na výstupní místo komerčních raftů.

Vynášíme lodě do prudkého kopce. Nacházíme se u kempu i s hospodou. Dáváme si nějaká piva, než si nás řidič najde. Ještě naposled se vracíme do kempu ve Wildalpenu. Večer plánujeme přejezd na Teichl a Steyr. Navigace ukazuje asi 75 km do Hinterstoderu na Steyru.

Laďa Flek

Pozn. redakce: na řeky s obtížností WW I a výše doporučujeme vesty a helmy. Jízda bez těchto ochranných prostředků může být životu nebezpečná.