V půlce října 2020 přišly vydatné deště a hladiny řek začaly stoupat. Na Moravě a na Vysočině to došlo až ke stupňům povodňové aktivity, ve středních Čechách to bylo mírnější. Jelikož začal téci Rakovnický potok, zavolali jsme do práce a sdělili, že jim na to zítra házíme vidle. Voda by na nás nepočkala, než budeme mít řádné volno.

K dopravě jsme využili dráhu vedoucí celým údolím Rakovnického potoka. Dorazili jsme autem na nádraží v Roztokách u Křivoklátu a nechali se vyvézt vlakem do Rakovníka. Během jízdy vlakem jsme pozorovali Rakovnický potok. Pěkně tekl a vody měl dostatek. Velkým překvapením byla barva, potok byl rudý. Pak jsem si ale uvědomil, že na Džbánsku je červená železitá půda a ta se prostě z polí spláchla.

Po půlhodinové jízdě vystupujeme v Rakovníku, potok teče hned za nádražím. Stačí sejít parkem kolem plaveckého stadionu a stojíme na břehu. Po prvním uzření vodní hladiny nás zachvacuje lehké zděšení. Neteče tu skoro žádná voda a ta, co teče, je skoro čistá. První myšlenka byla, že voda opadla rychleji, než jsme čekali a máme smůlu. Pak jsme se ale uklidnili při pohledu na pobřežní trávu. Nebyla skoro slehlá, tady o moc víc vody neteklo ani předtím. Za většinou vody bude asi zodpovědný nějaký větší přítok níže.

Nafukujeme Pálavu a v půl jedné spouštíme na vodu. V době vyplutí stav vodočtu na webu ukazuje 91 cm a 2 m³/s a neustále klesá. Limit je 85 cm. Průjezd Rakovníkem je v úzkém regulovaném korytě s šikmými břehy. Vody je tak akorát, že jde projet. Na malých stupních a hrázkách drhneme, ale projíždíme bez vylejzání. Na konci Rakovníka se dočkáme velké dávky rudé vody, za který může levobřežní přítok Lišanského potoka. Od těchto míst je vody dostatek. Hned kousek pod soutokem je vodočet.

Za ním začíná přírodní koryto. Pěkně to jede a přitom to ještě není nebezpečné. Plavbu znepříjemňují větve nízko nad vodou v kombinaci s prudkými zákruty a časté zátarasy. Občas se setkáváme s malými stupínky. Buďto jednoduchý bez vývaru a nebo s vývarem. Na to, že ty stupínky jsou vysoké ani ne půl metru, tak vývar má docela sílu a Pálava si na nich znatelně poklesne. Přes padlé kmeny a zátarasy se snažíme loď přetáhnout přímo na řece. Mnohde jsou vysoké a zarostlé břehy a vytahování lodě z vody by bylo náročné. Když je kláda nad vodou tak, že se pod ní vejde akorát loď, přelézáme kládu a loď si posunujeme pod sebou. Pohodlné místo k zastavení mám skýtají traktorové brody, většinou vytváří hlubokou zátočinu, ve které se dá pohodlně přistát mimo proud.

První zastávku činíme v Chlumu u Rakovníka. Parkujeme v zátočině, kterou vytváří brod. O kus dál se dostáváme k prvnímu pořádnému jezu. Je ošklivý, polorozpadlý a nesjízdný a je na něm naplavená spousta dříví. V podjezí jsou kameny a další bordel. Přetahujeme vlevo a pokračujeme dál. Následuje hezky vypasený levý břeh, na němž pobíhají ovce.

Pod zastávkou Lašovice si dopřáváme druhou přestávku. Zase kotvíme v zátočině brodu. Dokonce se na krátkou chvíli protrhnou mraky a ukáže se záblesk slunce. Bohužel to bylo za celý den z pěkného počasí všechno. Za vsí následuje menší stupeň ve vrbičkách. Něco tu smrdí, přes spádovou hranu leží mrtvý jelen (nebo laň, hlava je pod vodou). Proud nás natlačí až na něj. Navíc přes hranu stupně neteče dost vody, takže se musíme odstrkovat.

Plavba se stává postupně náročnější. Po stupínku s jelenem následovalo několik přenášení padlých kmenů. U Pustovětů se na břehu v ohradě pasou koně a na loučce pod mostem černé slepice. Potok přes ves teče rovně a nejsou tu žádné větve. Na chvíli si oddychneme, ale po průjezdu obcí se vrací zpátky divoký ráz koryta. Kousek za vsí se setkáváme s nízkým mostkem cyklostezky postaveným ze dvou krabicových betonových profilů. Teče v nich silný a rychlý proud a za nimi následuje stupínek. Volíme si pravou stranu. Krabice nejsou moc vysoký, tak tak se do nich vejdeme.

Úsek z Pustovět do Městečka byl asi nejnáročnější. Nejde vypíchnout nějaké extra těžké pasáže. Prostě jen už od Rakovníka postupně přibývalo náročných míst, zátarasů, větví. A v tomto úseku do Městečka to pak vyvrcholilo - klády přes řeku v silném proudu, které se zjevovaly náhle za zatáčkou, časté vytahování lodi z potoka či nízké větve silnějšího průměru. Jednou mě z lodi vytáhla nízká větev nad vodou. O kus dál se nám dokonce podařilo otočit celou Pálavu, když nás proud nahnal bokem na kmen.

Kousek před Městečkem následoval kolmý asi metr vysoký jez. Byla na něm naplavena trocha bordelu, ale v levé polovině bylo místo, kde šel dobře sjet. Pak mělo následovat obávané vrbičkové peklo na začátku Městečka. Ale od tohoto jezu už jsme měli to nejhorší za sebou a jelo se poměrně dobře. Vrby tu byly, ale bylo vidět, že jsou prořezané a rostou z nich jen slabé šlahouny. Ještě nedosáhly takové mohutnosti, aby se spojily přes celou šířku koryta. Pod Městečkem se charakter toku změnil. Údolí se zúžilo a potok začal rychleji téct, koryto se rozšířilo. Nepotkali jsme se už s žádným zátarasem a větví nad vodou už také nebylo tolik. Měli jsme toho dost a tento úsek nám pomalu začal vracet dobrou náladu. Voda hezky tekla, i když by jí mohlo být o něco více. Přejeli jsme několik stupňů a dvakrát jsme zahlédli věž hradu Křivoklát. Jinak výhled nic moc. Rozhodně však musím souhlasit s popisem na webu, který tento úsek Rakovnického potoka (Městečko – ústí) uvádí jako nejhezčí.

Zastavit jsme museli až těsně před vyústěním do Berounky. Byl zde velký a ošklivý jez, vysoký skoro 2 m. Lehce šikmá spádová deska přecházela v kolmou hranu. Dole se tvořil vývar. Přenesli jsme vpravo a jeli dál. Zakrátko přišlo vyústění Rakovničáku do Berounky.

Sjetí 19km dlouhého úseku potoka z Rakovníka do Roztok nám trvalo 5 hodin. Rakovnický potok jsme poznali důkladně a do hloubky. Pokud bychom ho ještě někdy chtěli jet, tak bychom si asi vybrali jen dolní nejhezčí úsek z Městečka do Berounky.

Termit