Když jsem si četl článek v časopise RESPEKT o vodáctví v Čechách a hustotě vodáctva na Vltavě v letní sezóně, vzpomněl jsem si na svůj sjezd řeky Ardeche ve Francii. Byli jsme tam tenkrát s CK Burke (dnes Honza) a musím konstatovat, že Ardeche má v určitém smyslu podobný charakter. Totiž, že je vhodná pro masovou vodní turistiku s malými nároky na techniku jízdy a vodácké zkušenosti.

Rozdíl je ve scenérii. Ardeche na rozdíl od Vltavy protéká na dně hlubokého vápencového kaňonu s obrovskou skalní bránou, klenoucí se přes řeku a na řece také pádluje  daleko menší množství vodáků. Článek v RESPEKTU zmiňuje nápad na zřízení vodní policie na Vltavě.

Tak přátelé, na Ardeche vodní policie je a léta funguje. Cestou po řece nás míjeli dva policajti na laminátové deblovce vybarvené v národních barvách a policisté byli oděni v jednotném dresu přizpůsobeném pohybu na vodě. Povšiml jsem si, že neposlušné vodáky občas upozorňují na to, že by si měli obléci plovací vestu. O přilbách řeč nebyla a taky ji tam nikdo nepoužívá.

Podívaná na francouzské vodní výletníky je nesmírně zábavná. Na vodu si tam nejspíš sedne kdokoli a půjčovny se určitě nezajímají o dovednost svých klientů. Potácivost některých kanoistů dosahuje takové míry, že je s podivem, že se vůbec udrží v lodi. O způsobu držení pádla a zacházení s ním nemluvě. Někteří „kanoisté“ užívají v kanoi kajakářské pádlo a nikdo se nad tím nepozastavuje. Tvůrčímu přístupu ke sjezdu u mnohých „vodáků“ nezatížených znalostmi tohoto sportu a tradicí nic neklade zábrany a jejich invence je bezmezná.

V jednom úseku jsme byli kýmsi upozorněni, abychom přistáli, že vpředu je nějaký problém. Dvě děvčata obalila svou lodí kámen uprostřed řeky. Rozhodli jsme se jim pomoci a jejich zelenou kanoi jsme vyprostili. Překvápko ale bylo, když jsme zjistili, že na kameni jsou obaleny kanoe dvě, hezky pod sebou. (obě zelené). Zřejmě to byl takový obalovací kámen. Kanoe naskočily do původního tvaru a jelo se dál. Upozorňuji, že široko daleko to byl jediný kámen v řece. Aktu vyprošťování se policie nezúčastnila. Asi to není v popisu jejich práce. Voda v řece byla příjemně teplá a okolí řeky lemovaly čas od času půvabné nahé francouzské najády nasávající na vyhřátých skalách paprsky slunce. Cestou můžete sledovat také strmé skály a zbytky stropů zřícených jeskyň bez obav z nebezpečí, že byste opomenuli obtížnou vodní peřej.

Teď už jste si určitě jisti, že jsem placený náhončí CK Honza. Není tomu tak. Jenom se mi vybavily vzpomínky na jednu z řek ze zájezdu s názvem Kaňony jižní Francie a ten se v mém případě konal v roce 1993. Takže se nemusíte hrnout. Ty nahé dívky už stejně určitě odrostly a už to asi nebude ten okouzlující pohled. Kdoví, jestli si dneska ve svém věku ještě troufnou se na břehu řeky úplně vysvléknout a vystavit svá těla pohledům projíždějících vodáků.

Wigo