Vyhledáním slov "vodák" a "vodáci" na MRKu (pro vodáky - obdoba Raft.cz, ale pro rybáře) jsem zjistil z jednotlivých příspěvků převážnou nevraživost či nenávist k této skupině turistů. Protože rybařím a zároveň jezdím celoročně vodu, dovolím si tento problém zkusit porovnat z obou stran. Na řece jsme hosty. Rybáři i vodáci. Ani jedna skupina nemá větší či menší právo řeku využívat bez ohledu, zda jen její břehy, obsah - ryby nebo její nesoucí proud. Naším společným a největším problémem je pocit, že řeka je spotřební zboží, které v supermarketu levně koupíme, spotřebujeme, vyhodíme obal a vykálíme nestrávené zbytky. Zároveň se přidává i naše namyšlenost, omezenost a nedostatek pokory před řekou, u které můžeme sedět a po které můžeme plout. Zvykněme si na skutečnost, že se u řeky budeme potkávat a pravděpodobně nás na obou stranách bude přibývat a nic na tom nezměníme. Jedním z důvodů, které mě vedou k napsání tohoto článku, je i mé přání, abychom spolu vycházeli v dobrém a řeka nás spojovala jen v tom dobrém slova smyslu.

Na zimních a jarních vodách se potkávají pouze nadšení vodáci od hlavy až po paty v neoprénu se stejně nadšenými rybáři, kteří k vodě musí prostě i v zimě. Setkání provází spíše moment překvapení a pobavení na obou stranách a snad i pocit, že nejsem blázen pouze já, ale i někdo jiný. Snad se nemýlím, že se jedná většinou o lidi, kteří si vychutnávají samotu a jedinečnost těchto chvil u vody a na vodě. Nejvíce konfliktním obdobím je však bezesporu léto. Podstatou konfliktů jsme my, lidé. Kolikrát se stane, že k pěstnímu souboji není daleko. Proč? Rybáři mají opečovávanou výbavu, o kterou by neradi přišli, věnují mnoho času vnadění a taktice lovu. Vodáci mají zase radost, že voda teče, na jezech je ve šlajsnách sranda a příležitost dokázat své umění při vyklopení nebo bezpečném průjezdu. Voda je pro ně společenskou událostí a využívají toho. Baví se, chlastají (také se jich každoročně nejen na jezech pod vlivem alkoholu několik utopí), opalují se, soulodí tam, kde to neteče. Je jim vcelku jedno, co se děje na březích a nelze se jim divit. Uvedu nyní na několika příkladech konkrétní možnost konfliktu.

Nedávno jsme splouvali z Labe z Kolína do Čelákovic. Jen šťastnou náhodou jsme se několikrát na poslední chvíli vyhnuli vlascům, které byly nahozeny skoro přes celou řeku. Kromě dvou rybářů nikdo vlasec po našem spatření nepřitáhl blíže ke svému břehu, přestože jsme jeli uprostřed této 80 - 100 m široké řeky. Starší pádlo a laminátové třísky na kýlu kanoe by vlasec přeřízly rychle a v ostrém slunečním svitu nebyly vlasce na hladině prakticky vidět. Protože se jedná o řeku, kde jezdí i lodě a plavební dráha je vyznačena barevnými bójemi, přimlouvám se u rybářů, aby nahazovali pouze po plavební dráhu a vodákům, aby nejezdili příliš blízko břehům. Tím vznikne určité vymezení prostoru pro obě skupiny a také argument, až si někdo bude koledovat o výprask.

Další možný příklad. Rybář muškaří či loví přívlačí v proudnici malé mělké říčky, kde není mnoho prostoru na manévrování s lodí. Jak on, tak i vodák musí být opatrní. Na Černém Váhu pod Nízkými Tatrami, kde je nádherná voda i příroda, jsme po spatření rybáře vždy v lodích zmlkli a projeli okolo bez zbytečného cákání. Netvrdím však, že to udělá každý vodák. Při zmínce na MRKu o nahazování třpytky na nafukovací člun či osobu vodáka mi běží hlavou paragrafy o úmyslném ublížení na zdraví, poškození majetku či riziku, že dotyčný si ke mně dopádluje a zbytek nechám na vaší fantazii a zkušenostech z boje zblízka.

Dalším příkladem by mohlo být noční rybaření a sjíždění řek zároveň. Protože většina rybářů včetně mě sedí v noci na břehu potmě pouze s elektronickými hlásiči či svítícími policajty, jsou pro vodáky neviditelní, o vlascích a kam až vedou ani nemluvě. Rybaření potmě má zvláštní kouzlo, stejně jako noční plavba. Prosím rybáře, aby s nočními vodáky při svém lovu na našich řekách raději počítali. V létě se například jezdí na Vltavě extrémní závod Lenora - Praha - Mělník nonstop na kánoích, stejným způsobem se jelo i Labe (dokonce až do Hamburgu) a Morava má také svůj vodácký maratón. Jizera se dá sjet z Turnova do ústí také za den, ale nemusí se to za světla stihnout. Kromě příležitostných řádících vodáků se tedy v noci může jednat o sportovce, kterým opravdu nechybí vůle a odvaha a spíše než nadávky je stojí za to povzbudit (odjedou z vašeho loviště o to rychleji). Spíše se tedy tento příklad vztahuje na naše větší sjízdné řeky a platí i pro velmi časné ráno.

Jak tedy dál? Jednoznačně doporučuji slušně. Pravděpodobnost, že je rybář vodákem a vodák rybářem, není velká a neznalost zvyklostí a vzájemná nevraživost se oboustrannými nadávkami jen prohloubí. Jako rybář na vodáky mávám a ukazuji prstem přes pusu pssst, jako vodák si všímám břehů, kde by někdo mohl mít nastraženo, a pokud je to v mých silách, vlasci se s lodí vyhýbám. Funguje to. Blbci a ignoranti se nenechají přesvědčit, to na obou stranách. Věřím však, že většina vodáků může pochopit, že potichu splouvaná řeka má také svá tajemství, která stojí za to objevovat, a pro mnoho rybářů s výkonným vybavením nebude těžké nenahazovat až na druhý břeh, ale jen k tomu svému, přestože to jejich pruty a příslušenství hravě dokáží. Oba dva sporty se mi líbí, obohacují mne každý jinak a i kdyby se našlo mezi vámi jen několik lidí, ať rybářů nebo vodáků, kteří se zkusí stejným způsobem podívat na naše vzájemné pobývání u řeky, která nás spojuje, budu mít pocit, že má snaha měla smysl a u vody a na vodě bude jen lépe.

Jan Pokorný