Po vzoru loňských rakouských řek se opět vydáváme na krátké a úderné pádlování. Máme na to pouze 4 dny i s cestou, takže to zase bude dvakrát denně pádlování s krátkými přesuny. Za cílovou zemi opět volíme Rakousko, jelikož je nejblíže. Tentokráte míříme do Tyrolska.
Reklama
Po téměř celém přejezdu Německa se ráno probouzíme v kempu Grainau u řeky Loisach nedaleko Garmische. Jdu se podívat na řeku, která nám hučí za stanem. „No, tak to teda nevím, jak tohle pojedeme,“ napadá mě při pohledu na široké koryto a uprostřed tekoucí řeku. Kameny vystupují nad hladinu, ale jet se to zde dá. Jenže, co bude výše? Tam má být WW IV soutěska, takže to snad bude uzší.
Autem přejíždíme na začátek Griesen Schluchtu, kde je parkoviště s lavičkami a mobilním WC. Jdeme se podívat na řeku, ale opět váháme, jestli to půjde. Ptáme se jednoho vodáka, který stojí sám u lodě a na někoho evidentně čeká. Prý je vody trochu méně, ale za tohoto stavu se jedná o pěkný a technický úsek. Po krátké přípravě nasedáme do lodí a vyrážíme. Jen co dojedeme za zatáčku, začíná se řeka zužovat a objevují se velké kameny. Zastavujeme hned u jakéhosi pilíře, který kdysi podpíral pěší lávku a byl na něm umístěn vodočet. Teď je všechno pryč a zůstal jen polorozpadlý beton na břehu.
Onen vodák měl pravdu. Fakt je to technické. Musí se hledat optimální průjezdy mezi kameny, kde je šířka sotva na loď, a navíc musíme neustále přejíždět z jedné strany na druhou. Řeka je zde velmi nepřehledná a má velký spád. Snažíme se jet opatrně, jelikož padlý stromek v úzkém místě by znamenal vážné komplikace. Voda si to celkem valí, je jí rozumné minimum. Škoda, že jí není o trochu více, to by bylo super. Najednou kolem nás projíždí nějaký starší vodák zcela osamocen a na dlouhém plastovém Prijonu. Trochu nechápeme, jak zde může jet sám. Jeden špatný nájezd mezi kameny by mohl znamenat namáčknutí kajakáře na skálu a bez cizí pomoci by si jen těžko pomohl. „Asi je místní, tak si dovolí riskovat,“ říkáme si mezi sebou.
Z jízdy jsme nadšeni a brzo jsme u silničního mostu. Zde se řeka i údolí trochu rozestupuje, nicméně obtížnost je stále okolo WW III. Jen za mostem je obtížnější místo zvané Schodiště. Až za železničním mostem to začíná být lehčí, jenže za 2 km jsme už u kempu, tedy na konci. Míjíme ještě mostek pro pěší, kde po levé straně vidíme i cvičné horolezecké skály, pak dřevěnou loděnici místních vodáků, kam se dá dobře zajet autem a za dalších 500m jsme v kempu.
Jeli jsme úsek dlouhý 6 km zhruba 1 hodinu a obtížnostně byla dvě místa slabší WW IV, jinak WW III. Za trochu vyššího stavu, než jsme měli my, by to byla solidní WW IV, za velké vody však hodně nebezpečné. Vřele tento úsek doporučuji náročnějším vodákům. Jen si dávejte pozor na nižší stav vody, než je 90cm na vodočtu Garmisch. Tento stav je limitní a pod touto hodnotou by se řeka neměla splouvat. Vodáci si zde nastavili vlastní pravidla ochrany přírody, aby nebyla záminka ze strany ochranářů k omezenému splouvání či k úplnému zákazu.
Petr