Zajímavé, Kimbo, 7/17/2017 11:51 PM
Vertexka měla jednu vadu. Dno se vydouvalo a dole na obou bocích uprostřed se dělaly výdutě, které často přešly do prasklin. Znalí doporučovali zevnitř přidat na toto bolavé místo nějakou tu vrstvu navíc. Současně jsme dávali výztuhu mezi rozpěrku (v minulém příspěvku nazvaná šprajcem) a kýlem. Kýl byl u Vertexky dost slabý (lať), já ho měnil za duralovou trubku. Výrobce se ani moc nepáral s prosycováním sklotextilu, uprostřed vrstvy čuměly skelná vlákna. My jsme říkali šprajcům zarážkám na nohy v kajaku.
V dávných dobách jsme jezdili na dřevěnkách, a pokud se objevila před námi mělčina, vystupovali jsme a i lodě nadnášeli. Pak, někdy kolem roku 1960 přišel laminát. Plátno a kyt jsme strhli, obšívku ještě ztenčili obrovskou rašplí a (tehdy neodborně) naplácali laminát. Na mělčinách žádné vystupování a na zaoblených kamench jsme si mohli vesele drncat, byl to přece jen rozdíl. Ale ouha. Na Týnec – Pikovice jsem si půjčil od kamaráda kajak. Papírák. Stvořil ho z toaleťáku a natíral to něčím rozpuštěným v acetonu. Namlsán laminátem jsem do kajaku udělal 21 děr, vody bylo sakra málo, a já jsem nějak zapomněl, že nesedím v laminátu. V Pikovicích se všechny rychlé náplasti odlepily a já jsem se za všeobecného veselí pomalu ponořil. Laminát byl prostě skok, velká výhoda, co se týká razance. Na plasťák už nepomýšlím, ale asi se s ním dá jezdit i suché schodiště.