Invaze, Kimbo, 5/10/2013 2:05 PMV úzkém „splachovátku“, kde nejde loď otočit proti proudu, jsou nepřehledné zatáčky vždy nebezpečné. Najednou koukáš, že dál nelze a zpětných pádlováním toho moc nezbrzdíš. Nejhorší jsou padlé stromy, voda proteče, loď ne. Jeli jsme na otevřené Vertexce v roce 1971 rozvodněný Botič. Hodně rozvodněný. Loď jsme dali na vodu v a ajta – za hned za první zatáčkou panel přes potok. Na podjetí málo místa, na zastavení málo času. A loď delší než byl potok široký.
Invaze. Toto zvolání mělo svůj původ z doby, kdy jsme do loděnice v Chuchli chodili i v zimě i když naše dřevěná bouda byla vlastně jen úložiště lodí, bez jakéhokoli zázemí (kdo se chtěl vykadit, musel vzít loď, přejet Vltavu na stranu Braníka a v Prasečí zátoce vyhledat křoví, prostě luxus). Chodili jsme tam v zimě bruslit. Protože Vltava zamrzala jen v klidných, neproudících místech, vzali jsme lodě a přejeli do zátoky u ledáren na branické straně, a již s bruslemi na nohou jsme museli zprudka najíždět na zamrzlou zátoku. A za pokřiku ´invaze´. Museli jsme odhánět děti, které k takto vyloděným lodím hned zvědavě přispěchaly, kraj ledu by je všechny neunesl.
Takže na Botiči jsem zařval „Bróňo, invaze!“ a naprali jsme to do břehu, který byl díky povodni nízký. Čtvrtka lodi na břehu vražená mezi dva mladé stromky, zadek vzal proud a mne to vykoplo do vody. Nadechl jsem se až za tím panelem a loď stále uvězněná mezi stromky. A vzpříčená. Zkroutila se v proudu tak, že jsme čekali rozlomení. Nešlo s ní hnout ani na břeh ani do vody. Lopotili jsme se s tím, než přišel stařík, kroutil hlavou, pak zmizel a znovu se objevil s pilou. Jeden stromek musel padnout, jinak bychom loď nevyprostili. Stromečku, odpusť.
Ale užší koryta mám stejně radši, než třeba:
http://www.raft.cz/Clanek-Sout...