Měla to být pozvánka na tradiční Rio Botičo, ale stala se z toho pro letošní rok jen vzpomínka. Vodácká akce na Botiči totiž byla v důsledku opravy koryta zrušena.

Jedna z akcí, za kterou Pražák nemusí příliš cestovat, je pražský potok Botič. Těm, kteří si ho ještě nezkusili, vzkazuji, že jeho vody nejsou tak nebezpečné, jak se snaží vodákovi namluvit leták vydávaný proti drobnému poplatku za splutí (pokud ji člověk zrovna nepije). V té části, ve které je Botič ještě bez nežádoucích příměsí, tedy těsně pod přehradou, je místo, které již bylo vícekrát popsáno. Přesto si myslím, že stojí za to se k němu vrátit. Je to tzv. „Roura“.

Betonová roura dlouhá asi 5 metrů o průměru cca 1,3 m, kterou odtéká voda z malé retenční nádrže pod přehradou. Ačkoli se to při prvním pohledu nezdá, jezdí se to skrz. Tuto kratochvíli lze přirovnat atraktivností k proudu vytékajícím z rybníka Ratmírov na Hameráku, jenom s tím rozdílem, že si musíš loď pokaždé vynést nahoru. Roura sama je uvnitř překvapivě hladká a na dně dokonce oslizlá. To znamená, že pokud jsi nezvládl nájezd, nic se neděje a roura tě na konci opět vyplivne bez škrábanců a odřenin. Neříkám, že je to zcela bez úskalí! Já se při nájezdu vždycky předkloním, abych si neurazil hlavu, ale jednou jsem se zaklonil a odřel jsem si o strop nosní dírky zespoda. Z hlediska bezpečnosti je důležitý předklon, jelikož hlavu pak chrání nezbytná helma.

Proč jsem se zmiňoval o nájezdu? Půlkruhový přepad před rourou má na své horní hraně sníženou část širokou asi metr, kudy přetéká většina vody. Sníženina není však v ose roury ale je umístěna poněkud na stranu a voda tak natéká do roury pod určitým úhlem. To způsobuje, že v hrdle roury není hladina vodorovně, ale pod úhlem cca 30 st. Voda se pak postupně srovnává a na konci už je vodorovně. Hladina uvnitř má tedy tvar jakési šroubovice. Při nájezdu je třeba odhadnout náklon směrem k vyšší straně hladiny, jinak jdeš hlavou dolů. Korekce pádlem uvnitř nejsou možné pro nedostatek místa. Kajakář by měl myslet taky na to, že je nezbytně nutné včas pádlo přiložit k boku lodi a moc s tím neotálet. Nevěřili byste, jak lehce takové pádlo praskne, když do něj najedete fofrem. Já osobně na hraně přepadu už směr nekoriguji, abych to pak stihl, a nechám loď volně vniknout.

Když přehrada pouští dost vody, je roura tak plná, že máte pocit, že se do ní nemůžete vejít. Můžete. Voda je na začátku dost propěněná a loď do ní docela dobře zapadne. Pozor na zašprajcování lodi v prostoru mezi přepadem a hrdlem roury!! Je to jev sice velmi řídký, ale už jsem to asi dvakrát viděl. Vůbec nevím jak se to může stát, prostě zamířím na střed roury a zbytek se děje sám. Zašprajcování je sice divácky vděčné, ale následné dolování materiálu a vlastní osoby z malého prostoru nepřináší jezdci ten pravý požitek. (pomocníků je ale vždy dost).

Bývá zvykem uvést něco z historie, např. letopočet prvosjezdu, ale moje skleróza to neumožňuje. Znám však muže, kteří tvrdí, že mají prvosjezd tohoto místa. Jsou to Petr Žabka a Jirka Otta na deblovce. Mají černobílou fotku, která dokazuje, že do roury najíždějí. Bohužel chybí dokument, že z ní taky vyjíždějí, ačkoli z fotky je celkem jasné, že k tomu došlo. Fotka sama pak prvenství není schopna prokázat. Snad bych si sám mohl přičíst určitý druh prvenství, protože jsme se Sašou rouru projeli na otevřené kanoi, což se zdá být na první pohled nemožné. Je sporné, zda tento průjezd lze kvalifikovat jako platný, protože v rouře se nám loď téměř zalila a po výjezdu jsme šli rovnou pod vodu. Ačkoli deblovkáři se v současné době průjezdů nezúčastňují, mají proti singlířům a kajakářům výhodu ve větší stabilitě. V době, kdy háček je už v rouře, má zadák ještě možnost stabilitu pohlídat na pádle. Průjezd rourou jsem chtěl zájemcům, kteří si na to netroufají, kdysi přiblížit videozáznamem pořízeným kamerou připevněnou na čele. Je škoda, že tento videoklip nemá dostatečně vypovídací hodnotu, protože jsem právě v tomto případě neodhadl náklon. Bubliny, které video předvádí, nejsou zas až tak divácky atraktivní. Poslední, na co se dá koukat, je tlama roury v okamžiku vjezdu. Z toho vidíte sami, že toto místo miluju, přestože mě stálo již dvě pádla a několikery brejle utopené v bazénku pod rourou. Poskytuje totiž právě to vzrušení, po kterém vodák prahne, a přihlížejícím nabízí dobrou podívanou.

Martin