21.7.2003
Komáři zůstali venku před stanem, spíme jen pod bílou moskytiérou, takže máme vlhké spacáky, zato se snáz vzbudíme. Vařič stávkuje, přesto se stihnu ještě vykoupat v Něvě a v 8:30 už nasedáme do autobusu.
Reklama
Po přilehlé silnici jezdily celou noc nejrůznější vehikly – jeden za sebou táhl výfuk jako kometu. Několik jich vůbec nesvítilo, i když zas tak vidět vůbec nebylo, většina vydávala příšerné zvuky, takže je díky únavě jsme spali.
S potížemi se připojujeme na frekventovanou silnici a míříme na Novou Ladogu. To je městečko, kde je vyzkoušená pekárna, která nás opravdu okouzlí. Kupujeme pár vzorků jejich širokého sortimentu.
Jinak je zde možné hlubší poznání ruského venkovského městečka – od architektury až po zásobování. Místní obchodní středisko pamatuje rozhodně lepší časy – alespoň co do elánu, s nímž bylo budováno. Dům je teď totálně zdevastovaný, při vstupu je jasné, že na výměnu vzduchu nepamatovali. Zásobování je nevyvážené – velký výběr samopalů (hraček) a cigaret vyvažuje jiné nedostatky, ale v zásadě je všechno a pro nás za docela příznivé ceny. Vlezeme i do rybárny, ale rychle zase vycouváme. Stejně tam kromě smradu nic nemají.
Mezi nejpříznivějšími dojmy tak zůstává opět skvělá zmrzlina za 4 Rub. a fotky nadaného 15 letého kluka za špinavými okny jednoho obchodu, které mi připomínají Štreita.
Nabirani vody
Tankujeme do autobusu místní prý pitnou, ale jinak nechutnou vodu a v blízkém dalším městečku zjišťujeme, že potvrzení o pobytu, které potřebujeme pro celníky na zpáteční cestě, nám tady taky nedají a tím nám hrozí pokuta 500Rub./os. Tak to voláme Kudrnům do Brna ...
Vyrážíme stále rovnou ruskou krajinou na sever. Je teplo, kolem nás jsou louky a lesy borové nebo namíchané s břízami, řeky jsou stále hnědé, ale stejně se na ně těšíme. Vesnice jsou chuďoučké a moc neudržované, ale obyvatelé zřejmě vyrovnaní.
Časem se krajina trošku mění a má severštější ráz. Lehce se zvlnila, lesy jakoby poporostly a zhoustly, jsou tu časté močály, z nichž trčí suché kmeny stromů. Všude je plno borůvčí a při jedné čurací zastávce málem zakopnu o velkého kozáka, bohužel červavého.
Při jiné zastávce dáváme opět koupel v plytkém a hnědavém jezírku s průhlednou teploučkou vodou. Ustanovujeme se na teorii, že teplé je to proto, že se tady teď nestmívá a tak to vlastně nestihne vychladnout.
Malebnou severskou krajinou jedem za světla asi do půlnoci, pak se mírně setmí, ale vidět je stále dobře (místní jezdí bez světel). Spíme nebo alespoň podřimujeme. Posledních prý 28 km (zdají se být delší) do cíle jedeme po příšerné prašné silnici s velkými výmoly, takže se moc spěchat nedá.
Eva Soukupová