Kdekterý vodák při svých plavbách nese kdesi hluboko v duši vodácké archetypální obrazy, jako honičku Old Shatterhanda, Inčučuny a Vinetoua po hladině Rio Pecos, tak i dnešní zlatokopové v našich končinách mají vzory v postavách povídek Jacka Londona a podobných. Jen málokdo u nás používá jízdu na kánoi k obživě, též rýžování zlata zůstalo romantickým koníčkem. A při pravé romantice nezáleží, kolik zrnek nebo gramů zlata člověk vyrýžuje. Pokud možno v pěkném prostředí řeky nebo potoka s partou podobně postižených kamarádů, či jako osamělý vlk.

Rýžování zlata je velice stará metoda vázaná na výskyty v náplavech zlatonosných toků. A zlato, Aurum, byl první nebo jeden z prvních kovů, který člověk objevil a naučil se zpracovávat. Nachází se v ryzí podobě celkem snadno tavitelné, kujné, s atraktivním vzhledem, který trvá a nezastírá se patinou koroze. A ještě k tomu na množství v přírodě dosti vzácný. To vše určilo zlato jako královský kov. Zlatem, nikoliv železem, ani bronzem, který tehdá už znali, byl vyzdoben Šalamounův chrám... Možná, že už jste nějaké zlatokopy viděli. Je to celkem možné na některé z našich větších zlatonosných řek. Třeba na Sázavě, Vltavě ale především na Otavě můžete vidět sehnuté postavy ve vodě, které točí pánví naplněnou pískem a zkoumají, jestli tam po vyrýžování něco zbylo. Celkem často bývají k vidění i zlatokopové s rýžovacím splavem, tedy speciálním korytem, kterým protéká voda a odplavuje hluchý podíl z nasypaného písku. A i tady si dokáží tito dobrodruzi prožívat své snové zlaté horečky, tedy nikoliv o pohádkovém zbohatnutí, ale jestli něco vyrýžují, nebo jestli to bude v lepším případě teoreticky stačit na jídlo a svačinu...

Když jsem kdysi poprvé rýžoval zlato na Sázavě v Pikovicích, měl jsem jen misku pod květináč, co jsem si nepovšimnut půjčil od maminky a k tomu zaručenou informaci o zdejších rýžovištích z písničky o Babičce Mary. To stačilo k vyrýžování mé první zlatinky z písku pikovického ostrova. No a od té doby mne zlatá horečka drží, přibylo spousta vybavení, cestoval jsem za zlatem do spousty zemí, ale lietmotiv je stále romantický. Tedy většinou, Vzpomínám, jak kdysi kdesi u Strakonic došly peníze na jídlo, a tak jsme prodávali projíždějícím vodákům po bůru jako suvenýr asi dvacet zlatinek zalepených v izolepě. Jedna vodácká rodinka se tak pohroužila do nákupů pro všechny babičky a tetičky, až při odjezdu hořekovali, že musí rychle do Strakonic do bankomatu, protože teď pro změnu oni nemají ani vindru.

Zajímavý zlom nastal, když jsem po čase rýžování přibral i koníček vodácký. I mé vodácké počátky byly pomalé a kostrbaté, ale časem jsem zjistil, že jízda na kanoi a rýžování se vhodně doplňují. Z lodi člověk mnohem lépe pochopí hydrodynamiku, chování řeky, utváření jejích náplavů. Občas podnikáme s kamarády výpravy, kdy na lodích jedeme od mělčiny k mělčině a odebíráme vzorky, hodnotíme, kde by mohla být dobrá místa. Nemyslete si, že to mají zlatokopové na lodi jednoduché. Až jednou najdete někde na Otavě u Rábí v řece zrezlou pánev a hrnek vězte, že to tam jen tak někdo nepohodil, nýbrž že je to památka na tragédii převržení přetížené zlatokopecké kánoe. Nebo také, pokud se nerozbily, tak někde v písku pod Kestřany leží několik ampulí se zlatem, které tam ztratili zlatokopové při pokusu o traverz řeky, aniž by znali význam a použití náklonů při nájezdu do proudu.

Na malých řekách je to jinak. Když je hodně vody, dá se jet na lodi a pozorovat tok, dělat si plány, ale ne rýžovat. A pak zas, když se ze břehů práší a loď bez pásů nebo kol neprojede, tehdy nastává čas pro zlatokopy. Na Blanici, Kocábu nebo Bojovák dotáhnou svá fidlátka a zkouší své štěstí. Nejdřív s pánví propátrají různá místa, kde jim zkušenost napovídá, že by mohl být úrodný náplav. A v nejlepším vytipovaném místě usadí do potoka splav, přesívají písek od kamení a písek pak na splavu promývají. Večer koncentrát ze splavu dorýžují na pánvi. To jsou okamžiky, kdy se nikdo nevyhne rozechvění, když zjišťuje, kolik ta celodenní práce hodila. Ale jak jsem předeslal, na uživení to u nás není. Na druhou stranu si někteří partneři spolu před svatbou vyrýžovali po velké dřině na snubní prstýnky. Vztah ke šperku z vlastnoručně a společně vyrýžovaného zlata je jistě jiný, než ke kupovanému.

V naší zemi je historie dobývání zlata dost dlouhá. Rýžovali tu již Keltové, kteří měli zlato ve velké oblibě a vytvářeli z něj své mince – statéry i mnoho krásných šperků ke každodennímu nošení. Ne náhodou mnoho jejich hradišť bylo v blízkosti zlatých nalezišť a jméno řeky Otavy bývá označováno jako keltského původu. Atava – tedy Bohatá řeka. Staré pozůstatky po rýžování, tedy sejpy, kopice propraného materiálu v Modlešovicích u Strakonic jsou památkově chráněné, nebo je pozoruhodná několik tisíc let stará archeologická lokalita v říčních terasách nad Bojovským potokem u Klínce. Dobrá rýžoviště jsou v Čechách na mnoha místech prakticky mezi Prahou, Humpolcem a Šumavou. Na Moravě jsou to toky východních Jeseníků, jako Bělá, Prudnik, Opava, Opavice... Tady všude může být zajímavým zpestřením přibalit do lodi i lopatku a rýžovací pánev. Na Sázavě může být zpestřením plavby návštěva veřejně přístupné štoly Jozef, která se nachází v bočním údolí kus od jezu na Žampachu. To je to údolí, přes které se klene ten vysoký železniční viadukt. Na Otavě můžete zlatokopy potkat a i si nechat předvést techniku rýžování vždy první víkend v srpnu v Kestřanech u Písku. Tady se konají již přes dvacet let závody v rýžování zlata z řeky. A podobná akce bývá na Sázavě někdy v první polovině září v kempu v Pikovicích. Více informací a spoustu reportáží ze zlatokopeckých akcí najdete na webu Českého klubu zlatokopů.

Nu a tak se mi stává, že někde jedu na lodi a vzpomínám, jak jsem si tam za malé vody pěkně porýžoval, nebo pozoruji, kde by to ještě šlo, nebo zas při pěší prospekci po malých zlatonosných potocích vyhlížím, kde by co šlo sešplouchnout za kuriózní tok. Takto jsem třeba navštěvoval s pánví Líšnický potok, až mi to nedalo a po deštích jsem ho kousek sjel na lodi. No a tak to je – buď je málo vody a rejžuje se, nebo moc vody a to se jezdí na lodi.

Tak vám přeji aspoň dva palce vody pod kýlem a zlaté časy na vašich výpravách.

Chobotnice