Voda potoka plyne mírným tempem v meandrech mezi vysokými hlinitými břehy, občas se rozběhne v drobných vlnkách. Koryto je stíněno hustou vegetací, místy tvořící dokonalý tunel nízko nad hladinou. Zašplouchnutí při každém ponoření pádla přeruší jinak nehybné ticho, slyšíte zaplácání křídel vyplašeného ptáka. Jindy pípnutí kdesi v hloubi spleti větví. Přes hradbu křoví nevidíte do okolí. Může tam být cokoli. Každou chvíli se na břehu může objevit divoká zvěř, aby otiskla své stopy do hlíny a napila se. A vy jste tu sami…
Reklama
Žádné cizokrajné tvory tady však nečekejte, tím nejexotičtějším stvořením široko daleko jste vy se svou lodí. Za místy neproniknutelným pásem „buše“ je louka, někdy pokosená, a jen pár desítek metrů odsud se pěkným údolíčkem vine železniční trať. Jinde se nad potokem zdvihá zalesněná stráň, tu na pravém, tu na levém břehu. Divočina pár metrů od civilizace. Nebo taky celkem obyčejná krajina Vysočiny.
ř. km 8,4 - viadukt v Dobroníně
Nejezděte tam, chce se mi napsat. Budete se prodírat vrbičkami, budete muset přenášet zátarasy z padlých stromů a větví, nohy vám ujedou na vysokém kluzkém břehu. Budete se chytat kopřiv, ruce popálené, budete padat do vody a proklínat svou touhu sjet si ten potok, co jste stokrát sledovali z okna vlaku a vypadal tak lákavě.
Vysoké břehy
Jste-li však zapřisáhlým potokářem, popsané útrapy vás neodradí, ale právě naopak. Plavbu začnete asi u viaduktu v Dobroníně na ř. km 8,4. Místo je zajímavé nejen jako možný nástup na potok, ale i svou krvavou historií. V roce 2011 byl poblíž objeven masový hrob občanů německé národnosti zabitých po skončení války v květnu 1945. Informace o události lze najít na internetu v souvislosti s tzv. „Kauzou Budínka“.
Peřejky na Zlatém potoce
Potokáře odsud dolů po proudu čeká pravý ráj. Koryto je zde silně zapadané a zarostlé a rychlost plavby se nejspíš bude limitně blížit nule. Index VR bude naopak dosahovat čísel nejvyšších. Milovník divoké přírody si přijde na své, může spatřit kmeny ohlodané ostrými bobřími zuby, ptactvo různých druhů, srny, možná i vydru. Kdo ví, kde hledat, může se na ř. km 6,9 zastavit na pravém břehu u studánky a za druhou lávkou vyhlížet vlevo statek za lesem. Tady už je koryto o něco volnější, překážek je méně.
ř. km 3,5 - cestní můstek nad Kamennou
Na ř. km 3,5 vodák přenese můstek, do jehož trubek malého průměru se opravdu nevejde, a záhy podjede železniční viadukt u Kamenné. Vlakovou zastávku uvidí brzy po pravé straně. Pod silničním mostem v Kamenné je vlevo vodočet (ř. km 2,8). Pod Kamennou je celkem pěkně tekoucí úsek, ve srovnání s úsekem pod Dobronínem je tu méně překážek, ale to se může rok od roku měnit. Čím blíže k ústí Zlatého potoka do Šlapanky, tím břehový porost i zátarasy koryta houstnou. To je nejmarkantnější za dalším železničním mostem na ř. km 0,5 - za něj se vydají už jen praví kvakerští labužníci.
ř. km 0,4 - za železničním viaduktem
Ti se nakonec probijí až k jízku na soutoku, odkud mohou pokračovat po Šlapance. Napřed si ale určitě prohlédnou nádherný historický kamenný most U Lutriána.
Závěrečný úsek v hustých vrbičkách
24. 3. 2017 jsem splula část potoka zhruba mezi ř. km 4,1 až 1,9. Vody byl dostatek při stavu 82 cm na Šlapance v Mírovce. Jen výjimečně bylo nutno vystoupit na mělčině, a proud nebyl tak silný, aby byl v meandrech nebezpečný. Podle vodočtu v Kamenné se nelze řídit – nikde jsem o něm nenašla informaci. Potok je dostupný silnicí i železnicí v Dobroníně a v Kamenné, pod soutokem pak ve Šlapanově. Obtížnost WW I.
Windy