Říká vám něco slovní spojení „Zeigarnikové efekt“? Kdysi jsme se o něm učili ve škole. V kostce jde o to, že člověk si lépe zapamatuje úkol, který nechal rozpracovaný. Cítí pak potřebu nebo nutkání se k němu vrátit a dokončit jej. Přesně to se mi stalo se Zlatým potokem. Dovolte tedy, abych věrna dobrým potokářským tradicím tohoto serveru podala zprávu o jeho splutí.

Před pár lety jsem podnikla pěší průzkum a poté i kousek potoka splula. Vyšel zde o tom článek. Tehdy jsem začínala kus nad Kamennou a vzhledem k tomu, jak byl potok zapadaný, nedojela jsem ani na soutok se Šlapankou. Po dvou kilometrech jsem to zbaběle vzdala. Ale leželo mi to v hlavě. Jednou se vrátím!

V očekávání velkého množství překážek beru lehkou loď. Packraft, který v případě potřeby snadno přenesu nebo přetáhnu přes padlé stromy a zátarasy. Za slunečného únorového dopoledne nastupuji pod Dobronínem, kam lze dojet vlakem, na ř. km 8. Vody je tak tak. Vodočet v Mírovce na Šlapance dnes ukazuje 63 cm. Místy by se sneslo víc, ale většina trasy je dobře sjízdná.

Plavbu si nečekaně užívám. Počasí je naprosto luxusní. Asi tak duben. A hlavně – alespoň zpočátku je potok vyčištěný a to jak koryto, tak břehy. Zátarasy, jak si je pamatuji, zmizely! Později sice občas nějaký padlý strom či křoviska naruší plynulost plavby, ale vše je celkem dobře překonatelné. Kochám se okolní přírodou, pozoruji ledňáčka, přede mnou vzlétne volavka. Zdaleka viditelné okusy na kmenech stromů signalizují přítomnost bobrů.

Před lávkou na ř. km 6,5 vystoupím vpravo, abych zkontrolovala studánku. Bohužel, jako mnohé prameny v dnešní době, je naprosto vyschlá.

Mezi Dobronínem a Kamennou se vyskytuje několik poměrně vysokých bobřích hrází tvořených změtí klacků a jiného materiálu. Poznat jsou už dlouho dopředu podle nadržené hluboké vody. Jeden cestní můstek dokonce „leží“ přímo na hladině.

Největší rozliv je těsně před Kamennou, kdy proplouvám mezi stromy stojícími jindy i docela daleko od břehu. Na hladině jsou zbytky ledového škraloupu. Za Kamennou se ještě vyskytuje několik překážek a v závěru vrbičky, které raději obnáším po louce. Po pěkných osmi kilometrech obtížnosti ZW pak připlouvám na soutok se Šlapankou, na kterém je malý jízek a hned pod ním starobylý most U Lutriána. Po Šlapance pokračuji na vlak do Šlapanova. Ale to už je jiná kapitola.

Windy