Je sobota 7.6. a chci využít poslední zbytky vody po květnových deštích a snad pohodově se svézt takřka zapomenutými úseky Sázavy z Havlíčkova Brodu do Světlé nad Sázavou. Na internetu ještě kontroluji předpokládaný směr větru, protože na dlouhých volejích před Okrouhlicí a před Dobrou by to v singlu na Pálavě bylo neupádlovatelné. Voda je na vodočtu v Chlístově sice něco pod 4 m³/s, ale snad to ještě půjde, protože v létě tam bývají třeba jen 1-2 m³/s. Protože je to moje první plavba tímto úsekem, plánuji nasednout raději až za jezy za sportovním areálem, a tak se vláčím s Pálavou na zádech asi ještě kilometr a půl od bývalého autobusáku v Brodě. Vybírám si levou stranu, kde je posekaná tráva a šikmá zídka s přístupem do vody přímo pod jezem, případně kousek za něj (tedy vhodné jen za nízkého stavu).

Ze začátku řeka není moc široká, ale proud je jen mírný. Střídají se fádní úseky s břehy zarostlými křovím s úseky jako z nějaké cizokrajné krajiny.

Za čističkou začínají první peřeje

Před Perknovem mě čeká první jez s takovým gumovým lemem, přetahuji jej přes korunu a kousek za jezem se objevují první peřejky. Hodně to drhne, byť nikde neuváznu. Jestli to tak půjde dál, je tenhle stav už nesjízdný. Naštěstí to byla výjimka, asi způsobená náhonem u předchozího jezu. Objíždím brodskou čističku, moc to tedy nevoní, ale voda teče relativně rychle úzkým přímým kanálem. Za čističkou se vrací i voda z náhonu a začínají první jetelné delší peřejky. Ještě před nimi je na pravém břehu stavení se zajímavými artefakty, nad břehem se tyčí jako by příď lodi nebo na stěnách domu jsou různá plechová zvířata.

Kolem řeky se objevují skalní útvary

Řeka tady není moc široká, celkem svižně teče, drobné peřejky střídají volnější úseky. Voda se zpomalí až po jednom kilometru v prudké levotočivé zatáčce, kde z vody kouká i zajímavý skalní útvar. Následuje pomalejší voda až k železničnímu mostu, za nímž je hned nízký práh. Pak si řeka uchovává ještě trochu své divokosti s občasnými peřejkami, snad aby dodala odvahu k následujícímu úseku.

Dále se řeka výrazně zpomaluje

Poslední tři kilometry před Okrouhlicí se totiž Sázava zastavuje a rozšiřuje na malé moře. Naštěstí je tady mírný jižní vítr, který mně pomáhá překonat tuto část. Zpestření poskytují alespoň rychlíkové soupravy uhánějící nad řekou na trati kdysi nejrychlejšího spojení mezi Prahou a Brnem. Konečně je tady jez v Okrouhlici. Nabídne nejen zastávku na svačinu, ale i první letošní koupání. Po tom předchozím voleji si to zasloužím. Pod jezem následuje vedení lodě asi 100 metrů polosuchým korytem řeky než se zase vrátí voda z elektrárny. Řeka je dále zase užší a místy teče docela svižně. Opět rychlejší úseky střídají ty pomalejší, až za pěší lávkou k obci Babice se voda uklidňuje a nezbývá než překonat asi dva kilometry jen mírně tekoucí vody k jezu v Dobré.

Posledních 5 km ke Světlé a malý přídavek

Nízký stav umožňuje tradičně nehledat žádné obcházení po zarostlých březích, ale přetáhnout loď přímo. Zbývá překonat asi 100 metrů k výtoku z elektrárny, a pak se nechat mírně unášet pěkným údolím s mírnými zákruty a občasnými peřejkami.

Asi jeden a půl kilometru před nádražím ve Světlé se řeka po posledních dvou malých peřejkách za sebou zklidní a pádlo má co dělat. Minu lávku vedoucí k nádraží a z těžka se blížím k jezu ve Světlé. Pomalu začínám cítit únavu, přeci jenom mám za sebou 18 km v nafukovacím člunu. Nakonec se rozhoduji ale ještě něco přidat a po přetáhnutí světelského jezu se nechám dále unášet volně tekoucí řekou, která i když tady ztratila na chvíli svoje předchozí sevření a je poměrně široká, pořád celkem svižně proudí. Díky šířce ale často nezbývá, než hledat cestu mezi kameny, o kterých za vyšších stavů vody nikdo neví.

Pomalu se blíží lávka v Mrzkovicích, kde se na cyklostezce vedoucí podél řeky od Světlé až k Smrčné nabízí nejen pro cyklisty občerstvení včetně kukuřičných výrobků z nedalekého mlýnu. Přes lávku je pak i restaurace v penzionu Mariadol. Konečně jsem po 5 hodinách u cíle.

Petr Kukla