Před více jak 40 lety se začalo jezdit na vodu do Rumunska. Tyto zkušenosti byly zapracovány do „Kilometráže evropských řek 1“, jež vyšla v roce 1985. Od té doby se mnoho změnilo, člověka však potěší, když jsou některé informace stále platné. V Rumunsku se týkají hlavně tábořišť. Například platí to u Riul Mare nebo Cartisoary či Repedei. Přehrady ale změnily mnoho. Některé řeky zůstaly nedotčeny, jako například Aries, za to však hlavně ve městech vyrostly nové jezy a ty vyrostly také pod akumulačními nádržemi. Nepodařilo se nám z www.rowater.ro zjistit co a jak (nekomunikovali) a místní vodáci (není jich mnoho) to nijak neřeší. Nemají holt tradici. Obecně, voda z přehrad je vedena do jiných údolí rourami a sváděna přes turbíny do tzv. akumulačních nádrží pod horami. Odtud často teče vyššími průtoky (to asi jen na jaře) k ústí do velkých řek. Příkladem zřejmě (neověřeno) může být Lacul Marul na Bistra Marului a Lacul Zervesti na Sebesi, jenž teče do Timiše nebo Bistrita (Pestisani) a Tismana ústící do Jiu na jihu. Řek a říček, které se jmenují Sebes, Bistra, Bistrita, Repedea, ale i dalších jmen, je v Rumunsku vždy několik.

Na severu jsme byli asi před osmi lety, mnoho z toho zde bylo již popsáno. Viseu, Vaserul Apa, Ruscova, Salauta, Lapus, Bistritaa i Bistrita Aurie či Tibau s Cirlibabou, Neagry jsou stále ve většině úseků za správné vody splavné. Voda ze sněhu tady bude většinou dříve, než bývalo zvykem, tedy duben-začátek května, pak jen z dešťů. Přehrad je tu minimum. Silnice se jen pomalu lepší. Na horním toku Repedei vzniklo několik nesjízdných bystřinných přepážek, takže úsek se zkrátil, ve městě se objevil stupeň. Totéž je na Ruscova, zřejmě je to následek povodní někdy v roce 2006. Bistrita Aurie je stále perlou severu. Jez v soutěsce Zugreni byl zavalen plastem, propust v pravé straně je zborcená a nesjízdná. Za to dál se dá plout kam až to jde a to i pod soutokem s Dornou. Putna je zřejmě trochu ztracena, protože v oné době se stavěla údolím hlavní silnice a byla dosti regulována, takže může být dnes kanalizována.

Letos jsme dali jih a kousek středu země. Fagaraš je prý (podle místních vodáků) ztracen, samá přehrada, a jak teče voda, se neví. Podle místních je voda hlavně na Jiu, Aries a to je tak všechno.

Jak je voda převáděna z údolí do údolí, je možné se setkat s vodu na neobvyklých tocích dosud i neznámých. Příkladem mohou být v povodí řeky Timis říčky Sebes (Caransebes) nebo Fenes (vznikající soutokem Lunga a Alb). Horní Timis je bez přehrad, voda je zde časně. Ale díky dotování přehradní vodou může být turisticky splavný dál k Temešváru. Cerna – dříve divoký kaňon je postižen horní a střední přehradou. Vody tedy pomálu, běžně lze jet od soutoku s Bela Reca do Oršova do Dunaje. Soutěsky budou mít vodu výjimečně, pak je to těžká voda pro pár jedinců. Lázně v údolí se staly drahou navštěvovanou zajímavostí, o víkendu je lepší se jim raději vyhnout. Tábořit lze až na prašné silničce cestou k horní přehradě. Silnice je zatím údajně dále neprůjezdná.

Na Jiu je prostřední jez nad klášterem Lainici stále nedokončený, a jaký bude vývoj, se neví. Voda tedy teče od Iscroni (pod horní přehradou) až k Bumbesti-Jiu a stojí to za to, peřeje v kaňonu až III+. Na jaře stojí za pokus i obě zdrojnice Vest a Est. Kupodivu platí stále to, co bylo napsáno. Jen elektrárna a doly u Petrosani skončily a řeka je tak čistá, odpadků je méně a i „Zona campare“ se najde v údolí. Silnice od Petrosani na Lacul Vidra na Lotru je průjezdná, staví se tu „Transalpina“ lyžařské středisko. Horní krátký úsek Lotru od monastiru k jezeru stojí za splutí, i když je krátký. Pozor na dva stupně za hospodou. Lze zde čekat mohutnou výstavbu horských středisek, tak pozor. Olt je zbaven krásy přehradami, jen krátký úsek od Turnu Rosu k Rau Vadului je splavný - WW I, vody asi vždy dost. Pak samozřejmě horní tok Oltu pod Baile Tusnad. Přehrad je na řece mnoho, mnohé z nich zanešené.

Arges a Dimbovita jsou suché, voda z přehrad jde jinam. Dál jsme se bohužel nedostali, takže informace o Prahova, Ialomita či Buzau najde někdo další, kdo se vydá za dobrodružstvím do rumunské země, která stále stojí za to. Hlavně to volné táboření je stále možné a nikdo vás nehoní.

Některé menší toky stékající z Fagaraše mají vodu na jaře a stojí za pokus. Příkladem byla Cartisoara (v horním toku Balea) tvořící na horním toku vysoký vodopád, který stojí za návštěvu. Jede sem i lanovka. Navíc je to celé na transfagarašské silnici, kterou si oblíbili i automobilisté. Tyto malé říčky vytečou z údolí a zdivočí, což je pro vodáky občas oříšek. My jsme přehlédli odtok do hlavního koryta, a za chvíli nás v úzkém dvojkovém zarostlém místě pět plavalo, tedy brodilo se a vytahovalo lodě z křoví. Ostražitost je na místě.

Za pokus stojí i další toky. Objevitelské nadšení pak zvedá adrenalin nejen vodákům. Aries je beze změny, jen je tu možnost táboření u mostu Buru. Jinak je přístup k řece na vodu docela obtížný, strmé zarostlé břehy a když je přístup, je tam pole nebo raftaři. Strei je pohodový, jen jedno místo – asi 500 m před Ciopeia pod lávkou je balvanitý stupeň v pravé části zablokovaný (jedno rozbité obočí a nos při eskymáku), vlevo je to jednodušší. Riul Mare je stále krásná, tábořiště u sloupu VN je stále stejné a nad ním pramen. Jen ta voda chybí. Teče až z nádrže u Rau de Mori.

Aries, Aries Mare či Iara nedoznaly změn, jen vody je méně. Jez popisovaný zde na Ariesi je nikoliv 3, ale 5 km od mostu od Aiudu a jsou dva. Jeden asi 500 m před mostem DN75 a jeden pod mostem DN 75. Oba nesjízdné. Známá Turdská soutěska je přístupná, údajně se platí 4 Lei, za nás měla kasa zavřeno, průstup je opatřen lany a mostky. Potok skrz soutěsku chce opravdu hodně vody.

Snad nejznámější z rumunských řek, protože se na ní často zájezdy začínaly nebo končily, je jistě Crisul Repede. Navíc jeho vápencový kaňon za to stále stojí. Aby měl Crisul vlastní vodu, je obtížné. Na jeho přítocích Draganu a Iadu byly postaveny přehrady. Údajně teče voda o víkendu pro raftaře. Ale my tam byli v pondělí a kolem 17,00 přišla voda z Iadu. Odtud zřejmě bude chodit častěji, protože je to nádrž na dolním toku před ústím. Na Draganu jsou přehrady na toku horním. A je možné, že se voda vrací přes údolí Iadu. Každopádně je Rumunsko stále rájem milovníků krásné osamělé přírody a říčních údolí. Jen odhad sjízdnost je poněkud složitější.

Vojta Jančar