Sobota 31.5. - cesta vlakem

Vyrážíme ve 20:49 vlakem z Brna. Skupinovou jízdenku jsme si zakoupili již s předstihem. Se skupinovou slevou, zpáteční na trasu Brno - Lublaň (a zpět) stála Kč 13 882,- (2 314,-/os.). Jedeme trasou: Brno - Wien - Villach - Jesenice.

Neděle 1.6. - příjezd do Slovinska

Nejedeme až do Lublaně ale vystupujeme už v Jesenici, kde čekáme asi 3 hod. na vlak do Bohinjské Bistrice. Lístek kupujeme ve vlaku. Stojí asi 400 SIT (100 SIT je asi 14 Kč). Již ve vlaku se můžeme kochat pohledem na "naši" řeku. Vystupujeme v Bohinjské Bistrici a odtud jedeme autobusem kolem největšího slovinského jezera (Bohinjské jezero) do Ukanc. Je to asi 6 km. Jízdenka stojí asi 400 SIT. Jezero je nádherné a máme z něj a okolních hor oči navrch hlavy. Ubytováváme se v kempu Zlatorg (cca 1400 SIT/os.). Kemp je, jako i všechny další dobře vybaven - velké sociálky, sprchy, všude teplá voda. Vše čisté a uklizené. Nemáme stany, jen jednu plachtu, tak to máme vždy o něco levnější (za stan chtějí tak 350 SIT). Jezero vypadá velmi lákavě, takže ještě večer pumpujeme lodě a jdeme se po něm projet. Z vody se zdvíhají kopce do 1300 - 1400 m.n.m. Voda v jezeře neuvěřitelně čistá.

Pondělí 2.6. - sjezd 10 km Boninjky do Bohinjské Bistrice

Po výletu lanovkou na Vogel (1500 m.n.m.) konečně vyrážíme na vodu. Čekají nás 4 km ZW po jezeře. Cvičně si zkouším navigaci pomocí GPS. Plavba po jezeře probíhá v pohodě a asi za hodinu vystupujeme na jeho konci u mostu. Jdeme si prohlédnout jak řeka dál pokračuje. Není to nic dramatického. Dalo by se říct, že jezero plynule přechází v řeku. Řeka je nádherně průzračná s modrozeleným zbarvením. Nic takového jsme ještě neviděli. Následují peřeje a kameny. Obtížnost námi plánovaného úseku do kempu v Bohinjské Bistrici nepřesáhne WWII. Asi po kilometru vjíždíme do úzké soutěsky. Je tak úzká, že se úplně setmělo, jen voda vypadá jakoby modrozeleně svítila. Řeka je tady široká asi tak na délku lodě, ale bez peřejí. Na řece potkáváme spousty rybářů, kteří zde, na ryby velmi bohaté řece, muškaří (i Češi). Asi v půli cesty nás přepadá bouře (jsou to naštěstí poslední srážky naší Vody). Přijíždíme do kempu v Bohinjské Bistrici. Je to poslední kemp bezprostředně u řeky. Kemp je sice u řeky, ale s vodáky tady asi moc nepočítají. Břehy jsou vysoké, přes které lodě přetahujeme na perfektní trávník kempu. Za ubytování tady chtějí asi 1600 SIT. Rozbíjíme tábor a jdeme do restaurace, která je naproti recepce. Dáváme si večeři. Cena jídla 1500 - 1900 SIT. Točené pivo Laško je dobré, srovnatelné s našimi průměrnými. Stojí 350 SIT/0,5l.

Úterý 3.6. - sjezd 15 km Boninjky k Bledu

Úterý 3.6. (asi 15 ř.km.) Dnes nás čeká nejkrásnější a taky nejnáročnější část řeky s tolikrát popsaným Tomáškovým kamenem a Gibraltarem. Řeka má pěkné peřeje, ale spoustu času také strávíme poctivým pádlováním. Protože je MV tak obtížnost občas klesá na WWI. Je to asi tak 8 km pohodové jízdy. Bavíme se sledováním ryb v řece a vyhýbáním rybářům. Těšíme se na vakový jez v Soteska, pod kterým má začít WWIV. Jez přenášíme vlevo. Opět nasedáme do lodi a vidíme jak se před námi zužuje údolí. První vodáci na kajacích, které v dálce vidíme avizují, že to tady začíná pěkně valit. Konečně jsme se dočkali pořádné vody. V řečišti balvany, přes které se valí voda. My a naše Pálavy to docela zvládáme. Skáčeme přes kameny do válců a máme toho plné oči i ruce. Místy je to tak husté, že se pokusy o řízení lodě o výtlaku 220 - 250 kg míjí účinkem a proud si nás vede podle svého. Pálavy nám poslušně kopírují sešupy z balvanů do vodní pěny a my už jsme celí zvědaví, kdy už bude ten Tomáškův kámen. Asi po 800 m se řeka na chvíli srovnává a my mudrujeme, kdy už má ten "Tomášek" být. Vyrážíme dál a on je za zatáčkou. Je vidět z bezpečné vzdálenosti, také díky červenému kříži na jeho vrcholu. Parkujeme lodě hned za zatáčkou a jdeme si vše prohlédnout. V řečišti i mimo něj jsou velké balvany, takže i pěšky to chce dost šikovnosti se k Tk dostat. I Přesto že je MV tak peřeje před a kolem Tk vypadají velkolepě. Prohlížíme místo po pravé straně Tk. Na druhou (levou) stranu nevidíme ale většina vody teče právě na naší straně. Vyhodnocujeme situaci tak, že je to na Pálavách velmi riskantní a raději to budeme koníčkovat.

Navíc je díky MV vidět jak voda vytéká zpod Tk, což neznamená nic jiného jako to, že je dost podemletý a člověk by se zpod něj už nemusel živý dostat. Při koníčkování si musíme dávat velký pozor abychom z balvanů nezahučeli do peřeje. Přesto se daří a po nafocení pokračujeme. Řeka je i pod Tk dost divoká a často přirážíme ke břehu vylévat vodu. V jednom těžkém úseku vypadává háček z jedné lodi ale naštěstí se chytá boku lodi a zadák "jistí situaci" tím, že se drží dvěma prsty balvanu. Připlouváme k místu zvaném Gibraltar a jdeme si peřej prohlédnout. Nevypadá tak hrozivě jako Tk. Jsou zde dvě reálné a jedna nereálná (prostředkem kolem spadeného stromu) varianta proplutí. Volíme zlatou střední cestu. Všichni docela v pohodě proplouváme i když jsou to asi největší balvanité stupně co jedeme. Pod Gibraltarem následují další pěkné úseky ale jeho obtížnosti už nedosahují. Od Gibraltaru se soutěska trochu otevírá a po 1 km se řeka trochu narovnává. Následuje asi 2 km vody WWII-. V GPS mám zadané místo výstupu, které je relativně nejblíže kempu Bled. Vystupujeme u mostu, který vede do nějakého vojenského prostou na pravém břehu (pasou se tam koně). Vyfukujeme lodě a jdeme lesem asi 200m do prudkého kopce, kde narazíme na silnici, vedoucí do Bledu. 2,5 km přesun s bagáží a loděmi přes kopec je velmi náročný ale odměnou nám je nádherný večerní pohled na Bledské jezero s pozadím Julských Alp. Kemp je samozřejmě plně vybaven. Platíme každý asi 2000 SIT. Jdeme na večeři do restaurace, která je u kempu. Je tady přeochotná obsluha. Mají psanou zavíračku ve 2100 ale přesto že přicházíme asi ve čtvrt na devět, obsluha funguje perfektně. Dáváme jídlo v cenovém rozmezí 1000 SIT (Boloňské špagety) - 2000 SIT (nějaké maso (asi steak)). Pivo 380 SIT (Union). Ceny jsou psány i v Euro, tak jimi i platíme (platím za špagety a dva Uniony jsou 7,70 Euro). Na požádání dokonce i každý zvlášť. Přestože jsme poseděli jen krátce, tak nám vrchní přinesl i tácek kořalek jako pozornost podniku.

Láďa