Teď již nemohu nic dělat a jediné je čekat, co si proud okolo kamene s námi udělá. Uplynula další chvilka a raft se stáčí doleva. Sláva, již jsme z toho venku. Dělám pohled do boku na místo, kde má sedět kámoš. Vypadl? Ne, je vedle mě. Následuje druhé oddychnutí. Také kluci na břehu, kteří startovali s házečkami, si ulevují. Věděli moc dobře, že by nám stejně nemohli pomoci.

Děláme rozbor naší situace, protože nemohu pochopit, proč se nám to jednou povedlo bez problému a podruhé jsme takto skončili. Důvod byl velmi jednoduchý – poslední peřej před kamenem byla totiž šikmá a směřovala přímo na kámen. Poprvé jsme jeli více vpravo, takže jsme se ji v podstatě vyhnuli, ale podruhé jsme do ní vjeli. Jak jsme měli špici lehkou o 2 háčky, přišlo to, co bylo naprosto zákonité. Lehká špice nám ustřelila ve směru peřeje, my jsme s tím již nemohli nic udělat a následoval náraz. Příště sebou místo háčků pořádné kameny na špici.

Dojíždíme k mostu, kde končíme a autem se přesouváme na Soču. Zastavujeme v kempu u Bovce na soutoku s Koritnicí a chystáme se na noční táborák.

Druhý den vyrážíme na Koritnici. Tentokrát bereme jen Orinoca, protože s raftem bychom se tam asi nevymotali. Nastupujeme pod pevností na malém parkovišti a snášíme lodě asi 300m ze svahu po pěšině k řece.

Podle posledních zpráv byla Soča a Koritnice dost zasaženy loňskou katastrofální povodní, kde byli nějací mrtví, stržené baráky a mosty a také sesuvy podemletých skal do řek. Jsem tedy zvědavý, jak se to projevilo na Koritnici. Po startu následuje úzká soutěska s ostrými zatáčkami a silným proudem. Já s manželkou na háčku do toho vjíždíme a celkem bez problémů projíždíme horní část. Pak ale přichází ostrá zatáčka. Řvu: "přitáhni, ať nás to nenavalí na skálu". Jenže místo přítahu jsme se dočkal sice záběru, ale naprosto jiného – kontra. Jistě si dokážete představit, co to udělá s lodí v úzkém korytu a v zatáčce – no prostě, hodilo nás to na skálu. Ještě štěstí, že mám naučené instinkty pro takovéto situace a vrhám se tělem na skálu, abych udržel rovnováhu a nenamotalo nás to pod ní. Bohužel háček to neudělal a již je ve vodě. Chytá se lodě a já se ho snažím dostat ke břehu. Jenže proud je silný a vracáků málo.

Konečně je na nohou a skáče do lodě. Zbytek plavby již tak dramatický nebyl a to díky i povodni, která celou řeku pěkně vyčistila, takže ubylo nebezpečných míst a řeka se stala přehlednější. Dojíždíme do kempu a přeskakujeme opět do Pulsaru. Vyjíždíme totiž na Soču a to od soutoku s Koritnicí do začátku slalomové dráhy. První 2 km je to ještě pěkná voda, ale pak přichází úsek WW I. Sice je v okolí krásná krajina, jenže nás to nutí k pádlování a to ještě proti větru. V korytě není mnoho vody, ale podle spousty naplaveného dřeva to muselo být vloni opravdu velké. To jsem však netušil, co zítra uvidíme.

Konečně dojíždíme k vodočtu a silničnímu mostu v Žaze. Tam si dáváme oběd a pohled na vodočet říká 53cm. Pro další část je po velmi pěkná voda. Ještě chvíli je po poklidná voda, ale pak se již dostáváme do kaňonu Soče. Krásná voda WW III s místy WW IV, průjezdy kolem velkých kamenů a mnoha květáků. Končíme před slalomovou dráhou u mostu, ale kluci na kajaku si ji ještě sjíždí.

Třetí den ráno se vydáváme opět s kajaky a Orinocem tentokráte na horní část Soče. Nejprve si prohlížíme druhou soutěsku a pak sjíždíme o něco níže, kde nastupujeme. Přichází ostré esíčko a můj háček vypadává a opět se koupe. Pak přichází pěkná voda a již se blížíme k avizovanému sesuvu skály, která zablokovala celou řeku. Bohužel je poměrně málo vody a jediná cesta vpravo je také nesjízdná. No, ono i kdyby bylo více vody, stejně bychom to asi přenesli. Jsou tam totiž ostré kameny a úzké průjezdy.

Horní část Soče	Zatarasené místo

Namáhavě přenášíme vpravo po skalách asi 40m a už se zase jede. Jenže ne moc daleko, protože přichází třetí soutěska. Jdeme se podívat, ale na Orinoku to nepojedeme. Když procházíme asi 8m nad řekou po vápencových skalách a díváme se dolů na úzkou soutěsku, najednou si všimneme na stromech okolo nás, že jsou na nich asi v 1m výšce zachycené listy a větve, jako kdyby se tam provalila voda. Chvíli váháme, zda je to možné, aby voda vystoupala až do takové výšky. Pak si uvědomujeme, že soutěska fungovala v podstatě jako přehrada, která propustila jen určitý průtok a pak se to převalilo vrchem. Je to fakt síla si představit sloupec vody vysoký 9 -10m, jak se valí ještě 2m nad soutěskou.

Kluci na kajakách chvíli váhají a dva to jedou. Podaří se jim projet úzkou a nebezpečnou soutěskou nebo je to napere někde pod skálu a co pak? Jak se k nim dostaneme?

Petr