Slupia je jedinečnou řekou  severozápadního Polska na rozhraní oblastí, které se nazývají Kaszuby a Pomorze. Její jedinečnost je dána zejména pestrostí a různorodostí úseků, které nabízejí vyhlídkovou plavbu po jezerech, peřeje odpovídající horským bystřinám, úseky pralesních meandrů v přírodním parku Dolina Slupii, vrbičkárnu ala Ploučnice, závěrečnou plavbu mořským přístavem se závěrečným zhoupnutím na mořských vlnách. To vše se dá pořídit za malý peníz, zkombinuje-li se cestování vlakem, půjčení místních plavidel, využívání bezplatných nebo jen málo zpoplatněných tábořišť, využívání služeb místních dopravců. Jedině ceny alkoholu jsou citelně vyšší než jsme zvyklý, ale to nás tak nemrzí, protože jezdíme do Polska zejména užívat krásných řek a jezer v klidném prostředí bez halasného povykování jiných vodáckých skupin. Organizace akce je založena na využívání různých železničních slev a na službách polské velkopůjčovny vodáckého vybavení kajaki.pl. Tak například půjčovné 6 lodí včetně dopravy na start a odvoz z cíle výpravy vyjde přibližně na 9000 Kč. Železniční přeprava přes celé Polsko vyjde s využitím osobních vlaků na 160 Kč na osobu. Cílová železniční stanice je Lipusz. Do Polska se dá vlakem z Liberce dostat na regionální jízdenku LIBNET+ za 320 Kč pro pět osob.

0. den, Gowidlino (km 124) – Suleczyno(km 113)
Tento úsek vynecháváme, protože chceme doplout až do moře a ještě netušíme, jak je plavba po Slupie časově náročná. Připravujeme se tak o pádlování po dvou jezerech (6 km a 3 km) a o splutí krátkého peřejnatého úseku (podle kilometráže WW 1+), který spojuje druhé jezero z tábořištěm v Suleczynu.

1. den, Suleczyno (km 124) - jezero Žukowskie (km 109)
Vyrážíme z tábořiště v Sulezcynu (5 zlotých za osobu), které je hned za hospodou HABASKA, hledali jsme ho docela dlouho, ze souše nemá žádnou upoutávku a vchází se do něj zcela nenápadnou brankou hned vedle hospody. V tomto úseku je Slupia malým potůčkem, loď se v něm otočí jen stěží. Zhruba půl kilometru za tábořištěm podjíždíme kamenný mostek, na kterém je umístěn varovný vykřičník. Hned za mostkem začíná nejdivočejší úsek, proslulá „rynna sulenczynska“. Potok se s velkým spádem řítí mezi kameny dolů, vyhnout se balvanům v proudnici je nesnadné. To celé je dlouhé asi 300 m, obtížnost je označena WW 1-2. Pro našince s nejedná o nic dramatického, ale z hlediska polských nížinných řek je to „hukot“. Další spád potoka je bohužel energeticky využíván, takže následuje 150 m dlouhé přenášení. I v následujícím úseku teče řeka bystře z kopce, skáčema dva prahy asi 1 m vysoké a vjíždíme do techniky nádherného 3km úseku lesních bystřinných meandrů. Jedinou vadou na kráse je nízký vodní stav, a tak často v těch nejprudších místech drhneme o kamínky. Pak se spád zmenšuje, střídají se úseky lesních a lučních meandrů až do ústí řeky do jezera Žukowskie. Tábořiště je v blízkosti odtoku z jezera, s jednou kadibudkou, jinak zcela bez zázemí. Pohodu večerního měsíce nad jezerem nám kalí opařená noha kamarádky, na kterou se z vařiče zvrhl ešus s vroucí polívkou. Léčíme intenzivním chlazením v pitné vodě, mastí z aloe a bolest tišíme ibalginem. Několik naskákaných puchýřu svědčí o 2.stupni opaření.

2. den, jezero Žukowskie (km 109) – jezero Glebokie (km 78)
Po vyplutí z jezera následuje po 1 km jez. Od něj se napravo odděluje náhon elektrárny, který běžně odvádí skoro věškerou vodu do historicky významné elektrárny Struga z roku 1897. Máme štěstí, že probíhá oprava turbíny, veškerá voda jde do původního koryta pod jezem. Následuje divoký úsek s úctyhodným spádem 14 m na 2 km, tedy něco kolem sedmi promile. Místní montéři, kteří právě něco kutí na jezu nám splutí rozmlouvají, nabízejí převezení lodí za 50 zlotých. Jako argument používají historky o zlomených žebrech kajakářů a dírách v lodích. Většina z nás tedy nakládá lodě na valník traktoru a nechávají se převézt, dobrodruzi se nadšeně vrhají do peřejí. Po krátké době se za rachotu přívalového deště setkáváme o 2 km dále. Peřeje byly obtížné, ale sjízdné z občasným oťukáním kamení. Následuje nejkrásnější úsek na Slupie, kdy řeka stále poměrně svižně meandruje pralesními zákoutími, průzračnou vodou je stále dohlédnout na písčité dno. Často musíme manévrovat kolem padlých stromů, některé kmeny přetahujeme, jiné podjíždíme, někdy stačí obratný slalom. Dvakrát zahlédneme ledňáčka s rybou v zobáčku. Za každým meandrem je jiné zákoutí, tvořené řekou, prastarými dřevinami a místy značně vysokými písčitými břehy. První úsek dlouhý 11km je ohraničen silničním mostem, u kterého je bezplatné tábořiště a za ním je lehce sjízdný kamenný práh. V podobném duchu pokračujeme dalších 8 km, řeka se zpomaluje, naopak překážek přibývá, máme toho plné zuby. Konec signalizuje výrazný levostranný přítok Bytowka a pár set metrů zaním vplouváme na hladinu jezera Glebokie. Splutí tohoto 19 km úseku si vyžaduje minimálně 5 hodin. Po jezeře připlouváme ke krásnému bezplatnému tábořišti na břehu jezera. Je zde několik přístřešků, ale chybí zde hygienické zázemí, což se projevuje na kvalitě vody u břehu jezera.

Šangve