Na víkend jsme už něco přes měsíc rozhodnuti jet na kola do Frýdlantského výběžku. Jenže ve čtvrtek se ozývá Honza, že Labe má vodu. Pravda, na severu prší a tak před víkendem je voda nejen na Labi, ale i na Kamenici či Jizeře. Jenže jsme vázáni na to ubytování a ostatním jsme to slíbili a …. Stejně se nám na auta už vedle kol lodě nevejdou. A brát vlek se nám nechce, tak co s tím. Kouknu na vodní stavy v pátek kolem třetí a vodu má i Smědá. Stále od rána stoupá. To by šlo, není to daleko, vlastně je to přímo v oblasti a sjet se to dá za chvíli a pak bychom mohli na ty kola a… jenže jak tam dostat ty lodě.

„A nespravila by to guma,“ napadlo Honzu. Tedy nafukovací plavidla. „No jestli se vejdou ještě do aut s tím ostatním, tak to můžem zkusit“. V pátek večer jsou dvě lodě v autech, už se tam opravdu víc věcí nevejde. Honza dokonce vyřazuje vodáckou helmu a nechává si jen cyklistickou. Víc se prostě do auta nevejde. V pátek večer těsně před setměním přejíždíme Smědou ve Frýdlantě a vody má dost a dost (to zřejmě právě kulminovala). I přes noc chvíli prší. Ráno je rozpačité (vodák před jedenáctou … znáte to). Několikrát mi kamarádi ze severu vyprávěli o úseku Smědé z Frýdlantu do Vísky, kde je asi 2 km úsek, kam se dostaneš buď s lodí nebo vlakem. Jinak ne. A když sjedeš tenhle oblouk řeky, tak se můžeš vrátit asi 500 m tunelem železnice, která protíná kopec uzavírající „ouško“ říčního oblouku. Takhle několikrát za sebou za dobré vody sjedou úsek 2 km pěkných peřejí za opravdu velké vody až WW III, jinak prima dvojka. Pak zase musíš dojet až do Vísky, kde je první přístup ze silnice.

Hledáme kde nasednout a zajíždíme k textilce Slezanu. Jsme u náhonu jezu a nějak se k němu nedá pořádně dostat. Od místních se dozvídáme, že bude lepší sjet ještě asi 500 m po řece (tedy objet to autem k podniku Damino k dalšímu mostu), protože pod tímhle jezem řeka vtéká do čističky a nějak to prý nejde. Nevíme sice co nejde, ale proč se někde prodírat a přenášet, když to jde objet. Sjíždíme k řece u dřevěného mostu a zřejmě zrušeného jezu, neboť ten je suchý a vpravo krásná otevřená šlajsna. Nafoukneme co se dá a převezeme auta. Není čas jít na vlak a kamarádi na kolech radši šlapou do pedálů, než aby nám odvezli auto. Nakonec necháváme auta až v Poustce, protože se nám zdá, že řeka stále krásně teče. Vyplouváme od jezu, samozřejmě šlajsnou, která je zadarmo a hned za další zatáčkou balvanité místo se stromem skoro přes celou řeku. Jen vlevo malá skulinka, co by se loď vešla. Řeka příjemně teče a čekáme, co se bude dít.

Víme, že musí být ještě jez elektrárny. K tomu se dostáváme za chvíli. Vlevo betonová koruna, vpravo jde voda přes jez. Na plastu možná, ale pro nafukovačky se nám zdá množství armovacích drátů v jezu poněkud nebezpečné. Za vyšší vody to může být obtížnější, ale nyní jednoduché přenesení po betoně vlevo. Hned pod jezem mi zadák přestane pádlovat a zařve „Ke břehu!“ Rozhlížím se, co se děje, a břeh je plný hřibů. Pak s ním není k vydržení, místo hlídání nájezdů do peřejí hlídá houby na břehu. Pod jezem se opravdu řeka zařezává do hezkého údolí a peřejí přibývá. Jsou vlastně souvislé, občas s větším spádem a najdou se i úzké průjezdy mezi balvany. Obtížnost závisí na vodním stavu. Elektrárna navíc tak 30 % vody odvede na turbíny, možná více. Takže nyní je to spíš technická než silová plavba. Úsek je delší než 2 km, ale jen o málo. Najednou je na pravém břehu vidět elektrárna a těsně za ní vysoký železniční most. Nehodláme šplhat nahoru a zkoušet tunel.

Smědá měla v sobotu ráno v Bílém Potoce již jen 50 cm a byl to mezní stav pro tento úsek. Vodočet ve Vísce ukazoval 70 a ve Frýdlantu 40 (ale to bylo až odpoledne a řeka klesá velmi rychle). Za velké vody bude tenhle úsek opravdu parádní.

Vojta Jančar