Kdykoli jsem o své oblíbené Smutné psal, vyzýval jsem čtenáře, aby mi pomohli zjistit, kdo ji poprvé splul a jak vznikl údaj o tom, že je to snadné. Pomohla až neuvěřitelná náhoda. Letos jsem se v jednom horském srubu setkal s trampem a vodákem Fredym, který jezdí na Mastník a zná i Smutnou. Vyprávěl jsem mu, jak jsem ji o Velikonocích 1964 splouval (viz Smutná – historie), a zkoprněl jsem, když mi řekl: „V té lodi, kterou jsi tehdy dojel, jsem seděl v maskáčích na kormidle já. Kamarád Jirka byl v Bechyni na vojně a Luďka jsme ti na háčka půjčili.“

Fredy má publikaci „Čtvrt století v čele vodáků“ od Boži Karlíka, vydanou v Praze 1955. V ní se píše, že Smutnou splul už v dubnu 1951 zájezd podniku Sport Modřany, kde se tehdy vyráběly dřevěné lyže a lodě. V čele zájezdu byli legendární Felix (Brzák) s Kudrnou na dvou dřevěných kanoích, jedné snad dokonce polozávodní dýhové. S nimi jely i dvě pramice, na fotkách se jejich osádky tváří, jako by v nich seděly z donucení, nedejbože aby to měly jako stranický úkol.

Startovat měli od osady „Krajíce“ na km 34 a tím mi zamotali hlavu. Nechtěl jsem věřit, že by s takovou výbavou mohli na Smutnou tak vysoko.

Nakonec se vyjasnilo, že údaj kilometrů uvedli chybně, správně bylo km 24, odkud se obvykle Smutná jezdí i dnes. Říká se tam „U Krajíců“ a na pravém břehu funguje bývalý mlýn, hotýlek Maděrovka. Mlynáři Krajícovi byli kdysi i nájemci mlýna výše, na rybníku Chobot. Vodáci měli pravdu, že Smutná protéká pěknou krajinou a že je na ní dost překážek, které se někdy překonávají jen těžce. (Tím spíš, když přes ně taháme pramku). Výhodou bylo, že na březích bylo tehdy méně stromů a vegetace, a tak nebyl problém dostat loď z koryta a chodit po břehu.

V roce 1961 vyšel první (modrý) sešit Vodáckého průvodce ČSSR (STN Praha), kde je již Smutná uvedena. Píše se tam pravý opak skutečnosti, že je totiž na ní jen málo překážek, a i ty se snadno překonávají. Proč, to vysvětlit nedovedu. Právě vydání tohoto průvodce vedlo Fredyho k tomu, že Smutnou v následujícím roce úspěšně sjel od Kvěchovského mlýna u Božetic na nafukovacím člunu. V roce 1964 jsem tam kamarády zastihl i já. Ti se na Smutnou vydali znovu počátkem června 1965, tentokrát jednotlivě na nafukovacích kajacích. Voda byla vysoká a ještě po dešti stoupla, a tak to Fredy i Luděk pod Hanovem rozumně vzdali. Jirka, který tehdy ještě vojančil v Bechyni, pokračoval. V lese narazil na strom a málem se utopil. Přišel o loďák s kanadami a v kasárnách, kam dorazil ve vypůjčených botách, měl ze své „vycházky“ velký průšvih.

O mé říčce mohu ještě uvést, že se výrazně změnila vegetace na jejích březích, kopřivy a keře bují na náplavech, které tam přinesly povodně a nevhodná manipulace na Chobotu. Taky se mi zdá, že už tady nežije tolik ledňáčků a skorců, vytlačují je kormoráni, volavky a rybáci. Pozitivní je, že čistota vody se rapidně zlepšila.

Pokud jde o horní úsek od soutoku Cedronu a Nadějkovského potoka, nedávno ho splul Vojta Jančar. Pěkný je tam úsek mezi km 35 a 33. Moji novou kilometráž najdete na zde webu.

Petar