Když jedete na Salzu na více dní a nebaví vás neustále jezdit dokola stejné úseky, zkuste se vypravit o 30 km dále a sjet si Enns mezi souteškami. O tomto úseku jsem již publikoval článek v roce 2009, ale rád bych na něho navázal a doplnil ho o zážitek z kaňonu Bruckgraben.

Okolo ostrova je nutné jet vlevo

Letos jsme se opět na řeku vrátili. Hned u nástupního železničního mostu u informační tabule si bereme do rukou česky psanou brožurku o podmínkách splouvání řeky v rámci národního parku Gesäuse. Kromě označení obtížných míst jsou zde vyznačena i nástupní a výstupní místa, která je nutno dodržovat. Jedno z nich je na levém břehu cca 2 km níže s názvem Bruckgraben.

Po proplutí levým ramenem ostrova pokračujeme dále po řece v již nepříliš náročném ale krajinově hezkém úseku. Pravému ramenu je nutné se vyhnout, protože jsou zde sifony a jízda může být nebezpečná. Určitě je vhodné věnovat zvýšenou pozornost tomuto úseku, a pokud si nejste jisti, můžete nastoupit až pod ostrovem.

Místo poznáváme podle uvázaných raftů místní agentury

Po necelých 3 km v levotočivé zatáčce při levé straně objevíte poměrně širokou oblázkovou pláž a malé informační cedule se zákazem vystoupení na břeh v těchto místech. Na nich je také informace, že po 100 m lze zastavit. Zastávku objevujeme celkem bez obtíží, protože zde parkují rafty místní komerční agentury a navíc je označeno cedulkou. Lodě přivazujeme a ve vestách, neoprenech i helmách se chystáme na cestu do hlubokého kaňonu, která trvá zhruba 45 minut. Doporučuji si vzít sebou také házečku a pití, pokud nechcete pít vodu z potoka.

Stále podél potůčku nahoru do skal

Ke kaňonu se dostanete nejprve lesem po pěšinách vedoucích vlevo na oblázkovou pláž u železničního viaduktu. Trasa je vyznačena i na tabuli žlutou čarou. Jakmile projdete pod mostem, cestu už nemůžete nikde ztratit. Budete následovat malý potůček proti jeho proudu do velmi úzké skalní soutěsky. Cestou narazíte na velké balvany do 2-3m vysokých, které je nutné přelézat. Všechna obtížně průchodná místa jsou vybavena fixními lany nebo žebříky, aby cestu zvládli i klienti raftových agentur.

V závěru se soutěska zúží jen na pár metrů

Přesto některé výstupy nejsou úplně jednoduché a házečka se zde může hodit jako pomocné lano. Dojdete až ke skalám, které tvoří vysokou bariéru. Dál už to nejde. Alespoň z dálky se to zdá. Až u nich zjistíte, že je mezi nimi úzká průrva široká cca 2-3 m, ze které vytéká náš potůček.

To jste zhruba za polovinou trasy a zbývá jen kousek ke konci cesty pochodem ve studeném vodě. Musí se ještě překonat několik vyšších skoků, kde již žádná pomocná lana nejsou, což na mokrých a zcela uhlazených skalách může být trochu problém.

Dál už to nejde

Nakonec dorazíte k vysokému vodopádu, který se již nedá z tohoto směru překonat. Krátké osvěžení ve vodní tříšti s pohledem na stovky metrů vysoké skály a můžete se vydat na cestu zpět. Během ní přemýšlím, jak asi dlouho trvalo onomu potůčku, ve kterém se brodíme, vyhloubit tak hlubokou a úchvatnou soutěsku.

Tato zastávka na řece je příjemným zpestřením na krátkém úseku mezi soutěskami. My měli štěstí na vodní stav, protože jsme jeli na konci léta a vody bylo v potoce jen pár centimetrů. Na jaře nebo po deštích by se stal kaňon neprůchodným.

Celá soutěska se dá projít i z druhé strany, ale to se jedná o klasický canyoning se slaňováním. Video z průchodu celé soutěsky je zaznamenán na videu, dolní část průchozí od řeky je od 12 minuty.

Pokud pojedete na Salzu a budete mít čas, zajeďte se podívat i na Enns a jeho krásnou soutěsku Bruckgraben. Určitě vás nezklame.

Petr